Mistr popravčí

14. Šunka, sýr a sex

Ve svém odpoledním volnu se blonďák vydal do kasáren, aby se doptal na králova osobního strážce. Byl z daleka, a tak on i princezna věděli pouze to, co se k nim dostalo z doslechu. Toho však moc nebylo. Věděli, že králův strážce je nebezpečný muž, který poslouchá na slovo. Představovali si ho však trošku jinak, minimálně tedy Kayo si ho představoval jako vysokého svalnatého hromotluka bez špetky rozumu. Překvapivě Kieran však nebyl tak vysoký a byť svaly měl, nebyly o moc větší než svaly kteréhokoliv z vojáků. Jak se však zdálo, rozumu měl dost a dle královniných slov si svého pána omotal kolem prstu. Kayovi se něco takového na krále vůbec nepodobalo. Z toho, co zatím viděl a slyšel, to byl rozhodný a mocichtivý muž. Byl velmi inteligentní a přísný, nesnesl chyby a neposlušnost. Jak se tedy jeho strážci podařilo něco takového? To netušil, proto zamířil dnes ráno do kuchyně, kde si od kuchaře, s nímž se už celkem spřátelil, vyžádal královský sýr a šunku, které se podávaly jen na hostinách pro šlechtu. Nechtěl totiž mezi vojáky jít s prázdnou a ještě od nich něco požadovat. Malý úplatek nikdy neuškodí.

Procházel mezi domy, kde byli vojáci ubytovaní, a přemýšlel, ke kterému se vydat. Nakonec se však jeho problém vyřešil sám, neboť když procházel kolem cvičiště, zahlédl tam skupinku vojáků, kteří si povídali o pauze mezi cvičnými souboji. Vydal se tedy k nim.

,,Zdravím." pronesl slušně, když už byl na doslech. Šestice vojáků překvapeně pohlédla jeho směrem a pokývla na pozdrav.

,,Jak jdou tréninky?" snažil se trochu o zdvořilý rozhovor, aby na ně svůj požadavek nevybalil hned po pozdravu.

,,Celkem dobře." odvětil konečně jeden z vojáků, dle uniformy pravděpodobně ten s nejvyšším postavením z celé skupinky.

,,To rád slyším. Tak mě napadá... Když jste si teď dali tu pauzu, nemáte hlad? Stavil jsem se cestou v kuchyni, tak mě napadlo, že byste malou svačinku mezi souboji možná ocenili." nadhodil nevině a zvedl košík tak, aby si ho mohli prohlédnout. Nečekaným překvapením vzbudil ve vojácích zájem a ti ho tak pozvali kousek stranou, kde byly pod stromy z kusu dřeva vyrobené jakési lavičky. Společně se tam usadili, Kayo jim předal košík a chvíli jen mlčel, zatímco šestice s šokem vybalovala kousky, které se běžně nacházely na královském stole. Teprve po několika minutách, kdy poslouchal jen jejich spokojené chvály na chuť sýrů a šunky se rozhodl poklidnou atmosféru narušit.

,,Tady cvičí všichni vojáci?"

,,Ano, oficiální cvičné souboje se pořádají jen tady, ale mimo to můžou cvičit prakticky kdekoliv po kasárnách." mávl rukou, aby obsáhl rozsáhlý prostor, který měl na mysli.

,,Cvičí tu i králův osobní strážce?" zeptal se jakoby nic, zatímco se rozhlížel po okolí. V tu chvíli veškerý tlumený rozhovor i žvýkání utichlo a on na sobě ucítil šest zaražených pohledů. Nechápavě se na ně otočil, a tak na sebe jen mlčky hleděli, než se jejich velitel opět rozhodl promluvit jako první.

,,Ehm, ne, ten necvičí."

,,A kde tedy cvičí on?"

,,Ne, já to myslel tak, že on téměř vůbec necvičí. Král ho vysílá na tolik akcí a svěřuje mu tolik bojových úkolů, že to nemá zapotřebí."

,,Občas má souboj s nějakým vojákem v zahradách, pro královo pobavení." dodal další z vojáků, načež se zakousl do kusu sýra a odvrátil zrak, jakoby se chtěl pokračování v tomto tématu vyhnout.

,,Slyšel jsem, že občas bojuje i s králem." zabrblal další a ostatní jen souhlasně přikyvovali.

,,Jojo, jako tehdy v aréně. Počkat, ty si ten sluha, kterému házel věnce!" najednou vyhrkl třetí z nich mnohem hlasitěji a opět tak zapříčinil šest šokovaných pohledů, které se do blonďáka zabodávaly jako jehly. V duchu si povzdechl a nervózně odvrátil zrak.