8 - Jsem tu

21 6 0
                                    

--- Pohled Emmy ---

„Kluci jsou na pokojích?“ zeptám se, když se naše talíře pomalu prázdní.

„Měli by,“ přikývne Ingrid.

„No tak to půjdu Sturlu s Tarjeiem hezky překvapit.“

„Hlavně ať z toho nemaj infarkt,“ zasměje se má nejlepší kámoška.

„Tak nachystejte mobily, až můžeme volat 112,“ usměju se. Ti budou čučet, co tu dělám.

Dojím poslední sousto, donesu talíř do kuchyně a s holkama se vydáme ke klukům do chatky. Ještě přibereme Emilii, protože je nám jasné, že to chce vidět.

Zaklepu na pokoj, kde mají být Sturla s Tarjeiem. Přesně ta dvojka, kterou potřebuju.

„Půjdeš otevřít? Mě se nechce,“ uslyším Tarjeie.

„Já byl minulé, teď jsi na řadě ty!“ řekne mu na to Sturla.

„Tak dobře. Ale zkusit jsem to mohl.“

To už slyšíme kroky. Klika se pohne a Tarjei otevře dveře. Když mě uvidí, jen šokovaně otevře pusu a pak ji zase zavře. Holky stojící opodál vybuchnou smíchy.

„Co tady probůh děláš?“ zeptá se pořád překvapeně a obejme mě.

„Kdo je to?“ uslyším svého bratrance a jeho kroky blížící se ke dveřím. Když mě uvidí, zastaví.

„Ježiš, mě raní! Co tady děláš Emmi?“ zeptá se překvapeně.

„Copak vás nemůžu přijet navštívit?“ zasměju se a obejmu i jeho.

Oba si všimnou holek. Ingrid si to natáčí, a při tom se neskutečně chechtá, „To se Tiril nasměje!“

„Ty vaše výrazy!“ vykřikne a dál se směje. Ida s Emilií se také lehce smějí.

„Vy jste o tom věděly?“ zeptá se Sturla a holky přikývnou.

„Kdybys nám to řekli, připravili bychom ti přivítání,“ řekne Tarjei smutně.

„Vaše překvapení je to nejlepší přivítání.“

„Co je to tu za hluk? Snažím se odpočívat,“ vykoukne z vedlejšího pokoje Johannes, můj neoblíbenější Johannes.

Ingrid otevře pusu, ale to už si mě Johannes všimne a začne brblat:

„Zase ty?!“

„Jo zase já,“ pokrčím rameny.

„Nerad to říkám, ale bez našich hádek a rýpání do sebe ta sezóna není tak zábavná,“ poznamená a opře se o rám dveří.

„Taky to nerada říkám, ale možná mi ten tvůj otravnej pihatej ksicht taky trochu chyběl.“

Zašklebíme se na sebe.

„Že by ledy tály?“ poznamená Tarjei a chytne mě kolem ramen, „Vůbec by mi nevadilo, kdyby se můj bratr přestal nenávidět s mou nejlepší kámoškou.“

„Nikdy,“ vykřikneme oba najednou.

„Z nás kámoši nikdy nebudou,“ dodá ještě Johannes.

„Dobře,“ zvedne ruce v obranném gestu.

„Já jsem ale tak ráda, že jsem tady. Pojďte něco dělat, přece tu nebudeme jen tak stát, když jsem tu!“ zavelím.

„Jasně,“ přikývnou nadšeně holky.

„Jdete s náma?“ zeptám se kluků.

„Kam?“ zjišťuje Sturla.

„To nevíme, ale pojďte!“ kyvne Ingrid hlavou směrem k východu.

I WouldKde žijí příběhy. Začni objevovat