--- Pohled Emmy ---
„Ahoj Emmo,“ pozdraví mě Marc.
„Dobré odpoledne Marcu,“ povím mu.
„Mám pro tebe takový drobný návrh, už jsem to probíral i s tvými trenéry a souhlasili,“ řekne nadšeně.
„Hlavně abych souhlasila já,“ zasměju se.
„No nepředpokládám, že bys řekla ne. Takže přijedeš do GaPa? Potřebovat s mužským Áčkem a posunout své schopnosti na novou úroveň?“ zeptá se.
„Si že mě děláš legraci, ne?“ nevěřím mu.
„Ne, nedělám.“
„Tak to se asi ani nemusíte ptát. Jasně že přijedu!“
Ještě se donlouvame o nějakých podrobnostech. Když se Marcusem rozloučíme odložím telefon. Radostně vyjeknu. Tohle nemůže být možný. Díky této příležitosti se můžu tolik posunout!
Otevřu zprávy a napíšu o tom Sverremu. Má trénink a chci, aby si to hned po něm přečetl.
Přemýšlím jestli první zavolat Sturlovi, nebo Idě. Stejně je to jedno, ti dva budou určitě spolu. Snad nemají žádný trénink ani schůzku s trenéry.
V klidu jim povídám o té radostné zprávě a přidá se k nim i Ingrid. Všichni se usmíváme.
A pak můj telefon zabrní. Přijde SMS od Sverreho. Sturla mi něco povídá.
Promiň Emmi, já už dál nemůžu zní první zpráva.
Je mi to líto a rve mi to srdce, ale musím se s tebou rozejít píše se v druhé.
Na telefon se dívám nevěřícně. Proč?
Ida si všimne, jak se tvářím a zeptá se co se stalo.
„Sverre se se mnou rozešel,“ řeknu naštvanosmutně a přitom zběsile ťukam zprávy.
Proč?
Ještě včera jsi mi říkal jak mě miluješ!
Co jsem udělala špatně?
Proč to děláš, když ti to rve srdce?
A spoustu dalších.
„Cože?!“ zeptají se Sturla a Ida unisono.
„Cože?! Proč?!“ uslyším i Tarjeie, který vezme mému bratranci telefon.
„Ja ho zmlátím. Napíchnu. Rozčtvrtím zaživa. Vykuchám.,“ zamumlá.
„Ptejte se jeho a ne mě,“ odpovím. Jsem naštvaná a mám na krajíčku. Nejradši bych se teď hned rozbrečela a Sverremu vrazila jednu pořádnou do nosu.
„Už bychom asi měli skončit. Potřebuju si to zpracovat,“ řeknu.
„Kdybys cokoli potřebovala jsme tu pro tebe," řekne Sturla.
Ukončím hovor. Svalil se na postel. Sverre samosebou neodpověděl. Ten srab. Vždyť bydlíme ve stejném městě! Mohl mi to říct osobně. Nebo mi aspoň napsat důvod.
.
K hotelu v Garmischi se dostanu okolo šesté večer. Nějak záhadně jsem sem odtáhla kufr i všechny věci.
U vstupu stojí Lucas. Pobaveně mě sleduje, jak neohrabaně jdu s lyžemi na rameni, hůlkami pod rameny a helmou na hlavě. Proč zrovna on?
„Nesměj se a radši mi pomoz," řeknu mu a ostře se na něj podívám. Kdybychom byli v roce 2018, jen bychom vprskli smíchu.
ČTEŠ
I Would
Fanfiction*Kapitol vychází nepravidelně* Pokračování knihy No Control. Nová sezóna začala a Emma se vrhla do tréninku. Ida se snaží o co nejlepší výsledky, aby vydržela se svými přáteli ve svěťáku a Sturla se chce pokusit získat velký křišťálový glóbus, který...
