2 - Kluci jsou otravní

33 6 0
                                    

„Kdo vymyslel vytrvalostní závod a potom další den štafetu!" řekne naštvaně Ingrid, ale s úsměvem na rtech, když jí objímáme v cílí.

„Taky by mě zajímalo," odpoví Karoline.

Já se jen usmívám od ucha k uchu, stejně jako ostatní. Sice jsme nevyhrály - ale to žádná z nás nečekala, když tu není Marte ani Tiril Nikdo z nás nečekal ani pódium. A teď se tu objímáme. Náš týmový výkon totiž stačil na třetí místo.

Jsem také velmi spokojená se svým výkonem. Dobíjela jsem jen jednou na stojce a běžák taky nebyl žádná ostuda

Pogratulujeme si s prvními Švédkami a druhými Němkami. Na každou z nich se křením jako šílená.

Pak následuje focení všechny se do objektivu křeníme od ucha k uchu. Tyhle pocity naprosto miluji.

.

„Jsem úplně mrtvá. Už se tak těším, až si lehnu a budu spát," řeknu, když jdeme k našemu pokoji a na důkaz zívmu.

„To mi povídej. A máme jen JEDEN den volna a pak sprint," povzdechne si Ingrid a strčí klíč do dírky. Ale zjistí že je otevřeno. Povzdechne si a vejdeme do pokoje.

Naskytne se nám pohled na něco, co jsme vážně nečekaly - sedí tu šest kluků z našeho týmu (kromě Filipa, který byl s námi na stadionu a pořádně nám fandil, jako jediný z těch sedmi) a dívají se na naší televizi na nějaký fotbal. Sturla mi dokonce usnul na posteli.

„Co si jako myslíte, že tu děláte?!" zeptá se Ingrid naštvaně s rukama v bok. Její oči vysílají vzkaz: Okamžitě vypadněte, nebo vás rozčtvrtím zaživa.

„Díváme se na fotbal," řekne naprosto v klidu Johannes a ještě se na nás zakření.

„Jestli jste si nevšimli, sedíte v NAŠEM pokoji, takže okamžitě VYSMAHNĚTE!" vyšťekne Ingrid dost nahlas a vrhne po Johannesovi vražedný pohled

„Jsme unavené a chceme odpočívat," řeknu v klidu já.

„Jo a tady pan Laegreid si tu chrní," ukáže Ingrid má spícího Sturlu, který nemá o této slovní přestřelce ani páru. Leží a potichu oddechuje.

„Se nezlobte, jen jsme se chtěli dívat na fotbal," řekne Vetle.

„A proč zrovna v našem pokoji?" vrhne Ingrid svůj pohled na Vetleho.

„Protože jste jediní, kteří mají na pokoji televizi. Společně se Siegfriedem a Patrickem. A za nimi lozit nebudeme, ti by nás poslali do háje," řekne Tarjei a začne se tvářit jako neviňátko.

„Teď vás posíláme do toho háje i my! A nemrkej tu Tarjeii a vypalte, mohli jste se třeba dívat na počítači, který tu všichni máte," řekne jim Ingrid stále s hodně naštvaným tónem.

Kluci se postupně zvednou, těsně než dojdou ke dveřím jim Ingrid ještě řekne velmi nesmlouvavě:

„A Sturlu nám tu nenechávejte. Odneste si ho, nebo ho vzbuďte, to je mi jedno, Ida potřebuje mít kde spát."

Probouzení se ujme jeho nejlepší kamarád - druhý Johannes. Začne do něj šťouchat, mluvit na něj, ale Sturla spí jako zabitý.

„Nejde to," pronese a jeho výraz vážně stojí za to. Vypadá vážně jak vyvrženej vorvaň.

„Všécko jde, když se chce!" prohlásí Tarjei, vyhrne si rukávy a zaječí:

„VSTÁVEJ STURLO, JINAK TĚ INGRID ZASTŘELÍ!"

Sturla se okamžitě vzbudí.

„Co? To bys neudělala, že ne Ingrid?" zeptá se právě probuzený Sturla.

I WouldKde žijí příběhy. Začni objevovat