M E D I C I N E

10.

Jason McCann POV

Když jsem skončil s papírováním a chystáním se odložit nějaké pracovní záležitosti, zaklepala na dveře mé kanceláře hospodyně. 

,,Vstupte." Zvolal jsem a začal uklízet důležité dokumenty do zásuvky u stolu. Její vrásčitá tvář se zaklínila ve škvíře otevřených dveří, dveře odtáhla více a vstoupila do místnosti. Narovnal jsem se na svém křesle a netrpělivě čekal co mi přišla říct. Uhladila dlaněmi ušpiněnou zástěru, než řekla: ,,Oběd je připravený pane." Její hnědé vlasy, místama prošedivělé se skryly za ochrannou síťkou. 

Přikývl jsem. 

,,Ať je Beatrice u stolu." S rychlým souhlasným přikývnutím ustoupila a zavřela za sebou dveře. 

Promnul jsem si palcem a ukazovákem kořen nosu. Poslední měsíce byly náročné. V domě jsem dříve používal několik lidí jako personál, ale nyní mi stačila hospodyně, která zastala veškeré domácí práce a Mauricio, který byl věrným bodyguardem a v případě nouze i mým vojákem. 

Beatrice už netrpělivě kmitala nohama na vysoké židli, když očekávala můj příchod. V okamžiku, kdy mě spatřila se její drobná postava napřímila a její znuděný výraz vystřídal veselý úsměv. ,,Tati!" Vypískla nadšením a chystala se seskočit ze své židle na zem. Zamračil jsem se a použil svůj nejlepší přísný hlas, který jsem s ní dokázal mít: ,,Beatrice, co jsem ti říkal o vstávání od stolu bez dovolení?" Nadzvedl jsem obočí a zastavil se vedle masitého stolu z tmavého dřeva. Zastavila se v pohybu a darovala mi drzý úšklebek, když se sunula zpět dozadu. Pousmál jsem se, protože jsem s ní nedokázal být přísný nebo zlý, usadil jsem se do čela stolu a tleskl dlaněmi o sebe. Hospodyně ihned přispěchala s plnými dvěma tácy jídla, které postavila na desku stolu, poté spěchala do kuchyně a vrátila se s brusinkovým džusem a sklenicí vody s plátkem citrónu pro mě. 

,,Děkuji." Přikývla s úsměvem na Beu a opustila jídelnu. Musel jsem se znovu zeptat na její jméno, protože se zdálo otravné jí říkat jen hospodyně. 

Při jídle nás vyrušil můj bratr Jaxon. Beatrice vzrušeně vypískla a pravděpodobně skončila se svým jídlem. Podívala se na mě a já jednoduše přikývl. Její strýc se na ní usmál a ona mu vyběhla naproti, chytl jí a katapultoval nahoru a zpět dolu. Beatrice šťastně křičela, ale byla po jídle. ,,Beatrice, právě jsi dojedla, nedělej hlouposti." V přítomnosti dalších jsem se snažil být přísným rodičem, ale i Bea potřebovala matku, nejen otce, proto jsem byl možná vůči jejímu chování shovívavější kromě mě a Jaxona, jinou rodinu neměla, můj otec a Nina zastávali role prarodičů, ale byli velice staromódní na to, aby si s nimi moje dcera rozuměla. 

A můj prohnaný tchán? Bylo mu jedno co se stalo s jeho dcerou, nestaral se ani o svou vnučku. Toužil jsem mu vrazit nůž do jeho hnusného srdce. 

Hospodyně vstoupila do místnosti, její oči těkali mezi mnou a mým bratrem, její strach byl očividný, ale pracovala pro mě mnoho let a za ta léta stále žila, takže její strach byl směšný. 

Beatrice zastavila svojí hru se strýcem a podívala se na naší hospodyni zvláštním pohledem, nerada se trhala od nás obou. ,,Vezmi Beatrice do koupelny a poté ji připrav k odpolednímu spánku." Pouze přikývla, moc mluvná nebyla, popadla Beu za paži a jemně s ní přešla jídelnu, Beatrice vypustila jemné protesty. Věděla co s mou dcerou má dělat, ale pravděpodobně čekala na správné rozkazy odemně, byl jsem z toho unavený. 

Jaxon se uchechtl a popadl plátek nakrájené okurky, která sloužila jako obloha a vsunul si jí do úst. 

,,Dík, že jste počkali s obědem." Řekl na oko uraženě a jeho svalnatá postava se svalila na jednu ze židlí po mé levé straně. Nadzvedl jsem vyzývavě obočí. ,,Neřekl si, že strávíš oběd s námi." Jaxon přikývl a nalil do jedné z prázdných skleniček brusinkový džus. ,,Dělám si srandu, bože. Měl jsem nějakou práci." Zasmál se. 

*

Po rozhovoru s Jaxonem jsme se rozhodli, že zavítá nakrmit našeho hosta, málem bych na ní zapomněl. Vsadil bych se, že její matka už začíná být starostí bez sebe, ale podle otce si to zaslouží. 

V horním patře se ozval pláč mé dcery, pravděpodobně se rozhodla protestovat vůči uspávání. Ignoroval jsem to a vešel do sklepa. Procházel jsem chodbou a zvažoval, že vstoupím do jedněch dveří, ale v tom do mě někdo narazil. 

Cassandra dopadla na svůj kulatý zadek, nad kterým jsem jen ztěžka mohl mávnout rukou. Jaxon udýchaný z běhu přímo za ní. Zamračil jsem se na svého bratra a prohlédl si Cassandru, tmavé kruhy se jí táhli pod očima a její modré oči prozrazovali, že plakala. Rozcuchané blond vlasy, dodaly na vzhledu, že je nevinná. 

Jaxon přistoupil k jejím zádům, ani se nepohnula, zírala na mě s tím nevěřícným pohledem, který mi kdysi darovala i Noelle, moje první žena. Zvedl jí za paže zpět na nohy, její tvář zkřivila bolestná grimasa, která byla hned vystřídána za nenávistný pohled, užíval jsem si to, někdy byla zuřivost víc než láska a vášeň. 

,,Budou mě hledat!" Vyjekla příliš vysokou tóninou, která porazila moje ušní bubínky. 

Měla pravdu v nemocnici se po ní začínalo vyptávat čím dál tím víc lidí, dokonce i její matka se na ní byla zeptat, naštěstí do bylo zatím všechno čerstvé a nikdo neměl podezření, co nevidět jsem s tím mohl skončit a vypadnout.

Jaxon jí odnesl zpět do její místnosti.

Vzpomněl jsem si na svůj vztek, malý plamínek plápolil už před lety, ale postupem času se rozhořel v neukojitelný oheň. Vytáhl jsem z kapsy mých společenských kalhot, malý, klikatý klíč. Vrazil jsem ho do zámku a otevřel místnost.