M E D I C I N E

11.

Jason McCann POV

Před pár lety

Pohlédl jsem na svého mladšího bratra, který seděl po mé levé straně a nenápadně se cpal čokoládovými sušenkami, pusu měl umazanou od čokolády, když maminka vešla do jídelního prostoru s velkým dortem ve tvaru fotbalového hřiště, obehnaného malými fotbalovými balónky. Na povrchu hořela svíčka společně s prskavkou, která prskala zlatavé, nenápadné uhlíky. 

Jaxon měl rozzářený pohled v očích, ve svých šesti letech už musel skrývat své emoce, ale nebyl v tom nejlepší. Maminčin pohled byl plný lásky, když přede mně pokládala dort s hořící devítkou. 

,,Všechno nejlepší, můj chlapče." Řekla svým jemným hlasem, ona byla ženou, která mi dodávala světlo už od mládí. Pousmál jsem se na ní, ačkoliv jsem věděl, že se projev mých emocí nebude otci dvakrát líbit, už jsem na to byl prý starý. 

,,Něco si přej." Vřískl Jaxon vzrušeně. Maminka se usmála a přikývla.

Sfoukl jsem svou svíčku, zdálo se mi to zbytečné, aby vytvářela takové dorty, bylo mi přeci už devět let. 

Ten samý večer jsem zaslechl jak máma říká našemu otci, že by si přála další dítě. Nevadilo mi mít dalšího bratra, ale se sestrou bych musel být více ochranitelský. 

Bylo mi čtrnáct, když má matka oznámila, že budeme mít s Jaxonem sourozence, zářila i přes svůj výrazně bledý obličej, náš otec si o ní začínal dělat starosti. 

,,Oh, Pattie, takhle špatně ti nebylo ani u jednoho našeho chlapce," zaslechl jsem skřehotat táty, obvykle silný a autoritativní hlas, ale tentokrát byl na spadnutí. Máma zrychleně dýchala, nalepil jsem se na zeď a zaposlouchal se do jejich rozhovoru. ,,Měli bychom jet do nemocnice." Řekl rozhodným hlasem a hned poté se ozval šum, urychleně jsem se odhoupl od zdi a mířil chodbou pryč, aby to nevypadalo, že jsem poslouchal.

*

Společně s Jaxonem jsme seděli před krbem, zíral jsem do divoce kroutících se plamenů. 

,,Chlapci?" Vyrušil nás otcův hlas, nezněl jako vždy, poznal jsem, že je něco špatně. 

Dostal jsem se na nohy a pomalou chůzí kráčel k našemu otci, jeho oči ukazovali černo černou tmu. Hleděl jsem do jeho stejně hnědých očí jako ty mé a pomalu mě naplnilo poznání. ,,Kde je máma?" Broukl Jaxon za mnou, nedokázal jsem se pohnout, projela mnou zuřivá agónie a hněv, nechala nás tady proto, že chtěla další dítě, ale ona za to nemohla byla vždy laskavá pro náš svět. Neodvážil jsem se vydat hlásku, ani slovo, ani sval v mé tváři sebou neškubl, už nikdy. 

Otec přesunul oči ze mě na mého bratra: ,,Umřela Jaxone." 

Realita mě znovu vtáhla do sebe, tak kurva bolestivá a přitom ostrá bolest, ohlédl jsem se na svého bratra, který též skryl svou tvář, vypadal klidně a vyrovnaně, ale v očích měl cosi děsivého a nepropustného, polkl, ale nic neřekl. 

Otec popadl nejbližší vázu, která byla bez květin a mrštil s ní o protější zeď, vedle krbu. Nepřikrčil jsem se a ani neuhnul, to stejné Jaxon. 

,,Pomsta bude sladká!" Vřískl bolestně, ale přesto vypadal silný, otec popadl mou paži do bolestivého stisku, přehlížel jsem bolest, přesně tak, jak mě to naučil: ,,Pomstíme ji!" Chvíli jsem byl zmaten, kdo za to může, ale na tátově tváři se vyformuloval ďábelský úšklebek: ,,Ti hloupý doktoři za to mohou! To oni budou prosit na kolenou o mé odpuštění." 

Rok na to se otec znovu oženil, Nina byla štíhlá, vysoká a hlavně mladá, o pár let starší než jsem byl já, ale téměř o dvanáct let mladší než táta. Nepočítal jsem kolikrát jsem jí jako dospívající kluk našel v koupelně, nebo v temném obývacím pokoji, zmlácenou a ubrečenou, otec ztrácel trpělivost každým dnem víc a víc, ztráta mámy ho zasáhla. Ale v našem světě nikoho nezajímalo, jestli svou ženu mlátil, miloval a nebo znásilňoval, byla jeho. 

***

Můj svatební den mi byl více méně jedno, chtěl jsem Noelle, ale zároveň byla dobrým obchodem pro naší rodinu i pro její. Jediná vysoce postavená dívka ve věku na vdávání. Stál jsem před zrcadlem dlouhém k podlaze a zíral na svůj odraz, pro tuto příležitost jsem zvolil úhlově černý oblek s černou košilí i s černou kravatou. 

Jaxon seděl za mnou na bílém křesle a opíjel se whiskey, ne tolik na to, aby ztratil kontrolu. 

,,Tvá snoubenka vypadá dobře." Poznamenal a znovu si přihnul ze své sklenice, otočil jsem se čelem k němu: ,,Nemluv o Noelle tímto způsobem." Varoval jsem ho. 

Noelle kráčela uličkou v bílých šatech s vlečkou po boku jejího otce směrem ke mně. Vzhlédla a naše pohledy se střetly, vypadala nádherně, její tmavší hnědé vlasy vyčesány do drdolu s pár volnými pramínky přes její tvář, kde se kroutily vypadaly úchvatně. 

Usmívala se, když mi jí její otec předal. Pevně jsem obtočil prsty okolo její ruky a přitáhl si jí blíže k sobě, neměli jsme intimní interakce, ale prosadil jsem si svůj názor na věc, že bych se s ní před svatbou chtěl lépe poznat. 

Byla milá, půvabná a příliš dokonalá na náš svět, přehlédl jsem její malé tajemství i to, že mě neměla příliš v lásce, byla skvělou herečkou a z našeho života udělala pěknou show. Když mě prosila o první dítě, příliš jsem váhal, nechtěl jsem ztratit Noelle i nenarozené dítě, tak jako jsem kdysi ztratil matku. 

Když byly Beatrice sotva čtyři měsíce, tak jsem zaslechl něco, co mi mělo být zřejmě skryto. Nechtěl jsem se dělit o někoho, kdo měl být můj, zuřil jsem.

,,Kdo je Richie?" Zeptal jsem se s hlasem naprostého klidu, když jsem pozdě večer našel Noelle sedět za toaletním stolkem, který byl v naší ložnici, v dlouhé noční košili. Ztuhla a přestala s česáním jejich tmavě hnědých vlasů: ,,Kdo by to měl být?" V otázce zvedla obočí a její maska sklouzla zpět na místo, pokračovala v česání vlasů přičemž se jí ruce jemně třásly. Přistoupil jsem za její záda a dlaně položil na její odhalená ramena, odložila kartáč a její oči se střetli s mými v zrcadle. ,,Noelle, víš jak jsem nerad, když mi lžeš." Řekl jsem velice příjemným hlasem, skoro se uvolnila: ,,Nelžu Jasone." Položila dlaň na mou ruku a usmála se, což mě rozzuřilo mnohem víc. 

Pevněji jsem stlačil její ramena až zasyčela bolestí, poté se přesunul z ramen k jejímu krku a stlačil, jen varovně, vyděšeně vyhledala mé oči. ,,Takže znovu Noelle." Řekl jsem a snažil se krotit svojí zuřivost, její oči se zalili slzami, vypadala vystrašeně, ale pro tentokrát mi její pocity a emoce byly jedno. ,,Stále nevím o čem to mluvíš." Plakala. Zvedl jsem jí do náruče a hodil s ní na naší královsky velkou postel, dostal jsem se mezi její nohy a kolenama přišpendlil chatrnou látku noční košile, která vyjela výš. Přiblížil jsem naše obličeje a její bojující ruce přitiskl na matraci nad její hlavu. 

,,Prosím ne." Sípala. ,,Tak mi odpověz." Zasyčel jsem hlasem, který jsem obvykle používal pro své vojáky. ,,Je to můj dlouholetý milenec." Tyto slova mě zasáhla jako ostří nože, věřil jsem jí a nedokázal pochopit, proč si tohle dovolila. ,,Přála jsem si s ním být každým dnem, nechtěla jsem tebe, přála jsem si pro nás dva jen konec." Plakala a křičela. 

Neunesl jsem její zradu. ,,A co Beatrice?" Zeptal jsem se doufajíc, že neuslyším slova, která by mě položila na kolena. ,,Je to tvoje dcera." Zaskřehotala a mnou projela malá úleva. 

Dostal jsem se na nohy a Noelle popadl za paži, abych jí vytáhl ven, záleželo jen na mé dceři, na mé manželce už nikdy víc. Táhl jsem jí za sebou ven z naší ložnice, přes tichou chodbu až do sklepa, kam jsem jí vhodil, klopýtla a spadla na betónovou zem: ,,Doufám, že si pobyt tady dole užiješ." Pronesl jsem zlověstně a zavřel dveře, chvíli na ně bušila, ale nereagoval jsem. 

Přes její telefon jsem kontaktoval Richieho, aby se se mnou sešel v parku, zabil jsem ho přímo před jejíma očima.