Honza se hned ozve:
"Já jdu!"
V bunkru se rozprostře napětí. Honzovy oči těkají mezi vámi dvěma. Něco hledají. Pak, s hlubokým nádechem, jako by se sám sebe přesvědčoval, klidněji pokračuje:
"Vím, že nám to zakázali, ale nic jiného nám nezbývá. Oni nevěděli, že se nám něco takového stane. Nemusíte jít se mnou, asi je lepší, když zůstanete v bezpečí tady."
Zase nastane ticho. Ztrácíte čas, ale teď to není až tak důležité.
"Je to vážně nutné? Vždyť nevíme co nás tam čeká. Já... Já mám strach. Šla bych, ale asi bych tě venku jen brzdila. Radši zůstanu tady a zajistím rychlé otevření a zavření dveří...," suše poklne Sofie.
Honza ji s úsměvem rošťácky rozcuchá vlasy.
"Já vím, že se o mně bojíš. Já bych se taky bál, kdybys šla k odtokům bez skafandru."
Všichni se na tu myšlenku uchechtnete. Humor ale brzy vystřídá vážnost. S rukou stále ve vlasech tvého dvojče se na tebe podívá s otázkou v očích.
Jak odpovíš?
"Jdu s tebou, Honzo." (14)
"Promiň, ale zůstanu tady." (21)
ČTEŠ
The Shelter - CZ GAMEBOOK
ActionUplynuly skoro čtyři roky, od té chvíle, kdy vás rodiče náhle odvezli k okraji lesa. Neřekli vám mnoho, jenom, že je to nouzová situace, že jste dost staří na to, abyste se o sebe postarali, že se vám nějak ozvou, že do té doby nemáte vycházet... a...
