The Shelter - CZ GAMEBOOK

15. Žlutý gramofon

Do počítače zadáš přihlašovací údaje a počítač se vybarví modrou barvou a začne se aktualizovat.

Nejprve čísla jdou na horu celkem rychle, skáčou i po pěti, někdy i po sedmi. Ale pak se to zpomalí, čísla si dávají na čas, jedno za druhým. Přijde ti to jako věčnost, ale nejsi schopný se od obrazovky odlepit.

Sofie, kterou jsi předtím ani nevnímal, náhle vyjekne radostí, když se číslo konečně přesune do trojciferného rozsahu.

Na tvojí tváři se taky objeví úsměv.

Ale nezůstane tam dlouho. Vystřídá ho nervozita.

Jakoby se počítač zasekl.

Snažíš se ho probudit klikáním myši, ale počítač nereaguje. Z náhlého neklidu tě šimrá po celém těle.

"Prosím, řekni mi, že to je normální..." zaslechneš zleva Sofiin slabý hlas.

Tvůj hlas by tvou nejistotu prozradil, a tak jenom kývneš na souhlas. Pokračujete v tichém pozorování počítače.

Vzdáváš to.

Už vstáváš, aby jsi šel promyslet co jiného můžeš udělat, když v tom modrá obrazovka zmizí a vystřídá ji tobě dobře známá černá tapeta s deštníkem.

V liště se žlutě rozsvítí ikona gramofonu. Sofie popadne myšku dříve než ty a klikne na ikonu. Na obrazovce se objeví obrázek zvukových vln, které se pohybují, zatímco vy strnule posloucháte matčin hlas.

Ani se nesnažíte pochopit, co vlastně říká. Jenom se díváte na obrazovku, jako byste byli zhypnotizovaní. Jen co nahrávka dozní, spustíš ji znovu a znovu, dokud konečně nepronikne její obsah:

"Honzíku, žuch, Sofinko...Doufám, že jste v bezpečí. Naše komunikační zařízení selhala. Infikovaní dorazili před námi. Brzy vysvětlíme. Zkontrolujte počasí a vemte ochranné obleky, jídlo na 5 dní a vybavení pro přežití. Musíte na jih. Vemte si SmartPad. Musíte jít na kordinace: 0.4830° S, 15.8936° E Je to letiště. Brzy se uvidíme."

Jako studený déšť ti po tváři stékají slzy.

Podařilo se vám to, ale zdaleka ne tak, jak jste si to představovali.

Jdeš se napít vody, když v tom slyšíš bouchání na dveře.

Tři-jedna-jedna.

Gratulace, dokončil jsi hru.