The Shelter - CZ GAMEBOOK

6. Bouchání

Čekáte už nějakou dobu.

Během té doby ti v mysli probíhají vzpomínky na ty dobré časy s Honzou: noční rozhovory, když ses cítil osamělý, hry s fiktivními meči, i jeho tragikomické moderování pořadu o instantních kaších.

Ale v tvých myšlenkách se začnou objevovat i ty temné vzpomínky na vaše hádky, na rvačky, na pohrdavé pohledy, které jste si vrhali. Přeješ si do těchto vzpomínek vkročit a napomenout se! Jak si mohl být tak pyšný a tvrdohlavý?!

Zatímco tak přemítáš a zpytuješ své já, zaslechneš Sofii:

"Něco běží směrem k nám!"

Impulzivně zmáčkneš tlačítko pro otevření dveří.

"Co to děláš?!" vyjede na tebe Sofie, zmateně.

"Přece otevírám Honzovi, snad ne?!" bráníš se, ale tvůj hlas zní téměř překřikovaný temným stínem nejistoty.

"Ale domluvili jsme se! Přece si nejsme jistí! Může to být kdokoliv!"

Srdce ti vynechá jeden takt uprostřed tiché ale zároveň dynamické symfonii.

Dveře se pomalu otevírají, jen aby jste se srdcem v žaludku čekali na jakýkoliv zvuk zvenčí. Chceš zmáčknou tlačítko, které by dveře zavřelo, kdyby ne Sofiina ruka, která ti v tom zabrání. Vystřelíš k ní zděšený pohled, když najednou se o dveře ozve bouchání. Tři-jedna-jedna. Uleví se ti, Honza projde dveřmi a ty je ihned zavřeš.

"Až TAK se vám stýskalo?" žertuje Honza, ale tebe moc k smíchu není. Kdyby to byl někdo jiný, třeba nějaký infikovaný... nechceš tu myšlenku ani dokončit.

Honzu posloucháš jen z poloviny. Vypráví o tom, co viděl venku; padlé stromy, suchou trávu... sem tam se zastaví, a pokračuje na úplně jiném místě. Taky se zmíní, že našel vaší anténu, která má číslo 331, ale pak pokračuje opatrně.

Až teď si všímáš, že je na svou dobrou fyzičku celkem zadýchaný. Najednou se odmlčí a sleduješ, jak se v jeho očích rýsují tmavé stíny.

Honza udělal svou část.

Teď je řada na tobě.

Jaký je tvůj další krok?

Pošlete morseovku (číslo 20), sníte si společně kaší (číslo 16), restartujete počítač (číslo 9), nebo si přečteš manuál (číslo 13).