The Shelter - CZ GAMEBOOK

19. Běž

Řev se pomalu přibližuje, ale stále máte náskok.

Honza je asi deset kroků před tebou. Aby se ujistil, že běžíš za ním podívá se dozadu. V tom ale zakopneš kus spadlé větve. Nejprve nevíš kde jsi, ale pak slyšíš, jak na tebe Honza mluví až vstaneš, až běžíš. Postavíš se na nohy a cítíš v levém kotníku nesmírnou bolest.

Začneš našlapovat, ale protože jsi už nějakou dobu nejedl si velmi slabý a tak neběžíš tak rychle jako předtím. Honza běží vedle tebe a snaží se ti pomoct. Vždy když se podívá zpět, jeho hmat na tvých ramenou zesilní. Ale pak to je jinak.

Cítíš tíhu jeho dvou paží na tvém hrudníku a jeho slova:

"Jestli budeš vyvádět, tak si to nikdy neodpustím. Běž."

V tom tě jeho váha opustí, a ty ho slyšíš utíkat směrem pryč.

Pryč od tebe, pryč od bunkru.

Běž, zní ti v hlavě.

Rozhodneš se ze všech sil běžet dál. Slyšíš řev, který se k tobě stále rychleji přibližuje, dokud neuslyšíš jiný výkřik.

"Nezapomeň pozdravit Sofi, a mamku s taťkou!"

Na to řev za tebou jakoby ustane, ale pak se ještě zuřivěji rozběhne směrem od tebe.

Když dokulháš ke dveřím zaklepeš třikrát, pak jednou, a pak ještě jednou a slyšíš jak se dveře pomalu otevírají. Tvoje jediná naděje je, že řev bestie je čím dál tím tišší, ale ještě neustal.

Nejprve se nemůžeš Sofii ani podívat do očí. Po nějaké době, co strávíte oba před dveřmi bunkru, ji to ale všechno povíš.

Nastane ticho. Sofie se zvedne a přinese obvazy aby ošetřila tvůj kotník.

"Musíme najít rodiče, aby jsme předali jeho pozdravy." řekne věcně.

Co uděláte dál?

Pošlete morseovku (číslo 20), sníte si společně kaší (číslo 16), restartujete počítač (číslo 9), nebo si přečteš manuál (číslo 13).