Do terminálu napíšeš příkaz, který ti partyzáni poradili, a zoufale doufáš, že to není pouhý krutý vtip, nebo dokonce past.
Zmáčkneš ENTER a pozorně se přihlížíš obrazovce.
Počítač se najednou zasekne.
Snažíš se ho probudit kliknutím myši, ale počítač nereaguje.
Z náhlého neklidu tě šimrá po celém těle.
"Prosím, řekni mi, že to je normální..." zaslechneš zleva Honzův slabý hlas.
Tvůj hlas by tvou nejistotu prozradil, a tak jenom kývneš na souhlas. Z prava slyšíš tiché vzlykání. Toužíš po objetí, ale tu myšlenku se snažíš zahnat do kouta. Připadá ti, že takové objetí je ještě méně pravděpodobné než sama obnova matčiny zprávy.
Chceš to zavěsit, když v tom se v liště žlutě rozsvítí ikona gramofonu, a kvůli tvému předchozímu nervóznímu klikání myší se teď i sama otevře.
Na obrazovce se objeví obrázek zvukových vln, které se pohybují, zatímco vy strnule posloucháte matčin hlas.
Ani se nesnažíte pochopit, co vlastně říká. Jenom se díváte na obrazovku, jako byste byli zhypnotizovaní. Jen co nahrávka dozní, spustíš ji znovu a znovu, dokud konečně nepronikne její obsah:
"Honzíku, žuch, Sofinko...Doufám, že jste v bezpečí. Naše komunikační zařízení selhala. Infikovaní dorazili před námi. Brzy vysvětlíme. Zkontrolujte počasí a vemte ochranné obleky, jídlo na 5 dní a vybavení pro přežití. Musíte na jih. Vemte si SmartPad. Musíte jít na kordinace: 0.4830° S, 15.8936° E Je to letiště. Brzy se uvidíme."
V tom se na obrazovku vyskočí okénko s přicházející morseovou zprávou.
"TAG CO PODARILO SE".
Na to se všichni tři na sebe podíváte, a stane se ten největší zázrak.
Gratulace, dokončil jsi hru.
ČTEŠ
The Shelter - CZ GAMEBOOK
ActionUplynuly skoro čtyři roky, od té chvíle, kdy vás rodiče náhle odvezli k okraji lesa. Neřekli vám mnoho, jenom, že je to nouzová situace, že jste dost staří na to, abyste se o sebe postarali, že se vám nějak ozvou, že do té doby nemáte vycházet... a...
