Weird life in Beacon Hills /CZ/

Chapter V. - Get up!

,,Asi bych měla říct díky,'' dostala jsem ze sebe po zdlouhavém přemýšlení, jestli promluví první on. Jeho rysy v obličeji se pohnuly a věnoval mi spíš takový malý úšklebek než úsměv, ale nijak jsem to neregistrovala. ,,Ehm...,'' odkašlala jsem si. ,,Takže díky,'' mávla jsem rukou a otočila jsem se ke dveřím. Neměla bych tu být, jenom musím najít Stilese... no jasně! Stiles. Málem bych na něj zapoměla, zase. Zastavila jsem se a opět se na Dereka otočila. Pořád stál na místě, díval se na mě a nedával na sobě znát sebemenší emoci. ,,A nevíš kam šel?'' optala jsem se zvědavě.

,,Víš, nevěděl jsem, že má Stiles sestru,'' promluvil hlubším hlasem a mou otázku ignoroval.

,,Kdy to konečně všichni přestanou říkat,'' povzdechla jsem si. ,,Hele, nebudu rušit, jenom mi prosím řekni, kam šel.''

,,V tu noc, kdy jsem tě odtáhl od toho těla... co jsi viděla?'' optal se s nepředstíraným zájmem a přistoupil o krok blíž ke mě. Ruce měl za zády a myslím, že se snažil znít nenaléhavě. No, nedaří se mu. Opět mou otázku ignoroval. Na jeho otázku jsem se ale zamračila a v tu samou chvíli mi tlouklo srdce, díky rudým očím, které jsem viděla. Dívaly se na mě, ale pak zmizely. A to stejné se snem. Jak přišel, tak odešel. Konec povídání.

,,To, co jsem řekla policii, byl jsi u toho!'' odsekla jsem. Vážně se o tomhle nehodlám bavit s někým, koho sotva znám a na mrtvolu reagoval úplně stejně jako Scott a Stiles. Jako by to viděli denně. Pak jsem si vzpomněla, jak ten sanitář i Stiles říkali o tom, že se to děje často. Nechci to vídat nějak často, fakt nemám zájem. ,,Nic víc jsem neviděla,'' pokrčila jsem rameny.

,,Poznám když člověk lže. Co jsi viděla?'' optal se znovu, trochu naléhavěji. Co si to sakra dovoluje?! Na tohle nemá sebemenší právo! Vyslýchat mě jako trestance.

,,Nemáš na tohle právo. Nemusím ti říkat nic,'' odporovala jsem. ,,To, co jsem řekla policii bylo všechno. Prostě díky za to, že jsi tam byl. Konec vyprávění,'' zamračeně jsem se otočila ke dveřím, ale pohledem jsem ještě zabloudila k laptopu, kde byla fotka té rostliny. Oměj šalamounek, blbost! To je přece ta fialka, kterou jsem si pravidelně nosila pod polštář, když jsem byla malá.

,,Jenom mě to zajímalo. Nevypadala si moc přesvědčivě, když si říkala, že jsi tam nic jinýho neviděla. Co třeba něco zářícího, hmm...?'' vyhrkl narovinu, ale zněl až nepřirozeně klidně. V tu chvíli jsem se zarazila a srdce mi znovu tlouklo. Neotočila jsem se, jenom jsem zatla pěsti.

,,Popelnice, od kterých se odráželo světlo z lamp,'' vydechla jsem nasupeně. Tohle už vážně přehání.

,,Jasně,'' řekl, ale znělo to tak výsměšně a nedůvěřivě, že jsem se prudce otočila a se zlostí v očích jsem ho propalovala.

,,Co si to sakra...!!''

,,Dereku, myslím, že to je ono. Teď už jenom musíme za Scott...,'' do pokoje vešel Stiles s nějakým papírem v rukou. Když mě uviděl, ihned zmlkl a pootevřel pusu dokořán. ,,Violet, nevěděl jsem, že už si tady,'' vysoukal ze sebe. ,,Tak už se asi znáš s Derekem, ehm... je tu jen na skok. Pomáhám mu s.. ehm..''

,,Je mi jedno co tu děláte!'' obořila jsem se naštvaně na Stilese. ,,Ten tvůj kámoš se nějak moc vyptává!'' Zakroutila jsem hlavou a už odcházela z pokoje, obešla jsem vyjeveného Stilese, ale ve dveřích jsem se ještě zastavila. ,,Měla jsem ti vyřídit, že s tebou táta chtěl mluvit. Měl bys za ním zajít co nejdřív. Moc mě těšilo, Dereku!'' věnovala jsem mu ironický pohled a odešla jsem na chodbu.

Stiles ihned pokýval hlavou a zavřel dveře. ,,Co se tu dělo?'' slyšela jsem, než jsem sešla schody do přízemí. Naštvaně jsem šla do kuchyně, kde jsem si napustila vodu z kohoutku a přitom jsem sledovala tátu, který seděl na židli a kolem sebe měl spoustu papírů a taky fotek na kterých byla... bože, ta mrtvola. Napila jsem se vody, ale pak jsem se na ni podívala a radši ji odložila.