Weird life in Beacon Hills /CZ/

Chapter II. - New school, new people

Ráno jsem se vzbudila, jakmile do oken udeřily sluneční paprsky. Byla jsem zvyklá vstávat dřív, abych stihla všechno připravit a hlavně abych dala do kupy samu sebe. Otevřela jsem oči a chvíli jen tak hleděla na pokoj, který je vlastně lepší než jsem očekávala. Velká postel, skříň – ve které už mám věci – zrcadlo, hluboké křeslo a stůl na počítač se židlí. Přetočila jsem se na druhý bok a odhodila jsem ze sebe deku. Páni, mají tu mnohem větší teplo, než u nás.

Vstala jsem z postele a ustlala ji. Uklízení mě naučila teta, která mě nutila, i když jsem sebevíc protestovala. Nakonec jsem to vzdala a přiučila se. Popadla jsem do ruky hřeben a přešla jsem k zrcadlu, které bylo ve tvaru obdélníku. Perfektně velké tak, abych se viděla. Začala jsem si rozčesávat vlasy, ale na některých místech to bylo složité. Přesněji na místech, na kterých jsem většinou ležela. Když se mi to konečně podařilo dát do kupy a svázat do copu, oddechla jsem si.

Ze skříně jsem si vytáhla růžovou sukni a k tomu černé tričko na ramínka. Pak jsem se opatrně vyplížila z pokoje na chodbu, kde vládlo ticho. Buď jsou dole a v tichosti nebo je táta na stanici a Stiles ještě spí. Fakt nevím, ale teď mě zajímalo jediné. Koupelna. Stiles říkal, že o ni bude bitka a té jsem se chtěla vyhnout. S doufáním jsem otevřela dveře koupelny a vklouzla jsem dovnitř. Nikdo tu nebyl.

Osprchovaná a řádně upravená jsem sešla schody do přízemí, kde bylo stejné ticho jako nahoře. S pokrčeným obočím jsem se dostala do kuchyně a hledala nějaké hodiny. Našla jsem je na stěně nade dveřmi. Ukazovaly 6:30 přesně. A to ještě spí? Uchechtla jsem se a přemýšlela, jestli nebude moc troufalé si brát jídlo jen tak, ale konec konců jíst musím. Otevřela jsem ledničku a hledala jsem nějaké ovoce nebo zeleninu, ale nic takovýho jsem tu nenašla.

Nakonec jsem si vzala jablko, co jsem našla ve skleněné misce na stole a s chutí se do něj zakousla. Na snídani to stačí. ,,Violet?'' ozval se za mnou rozespalý hlas. Otočila jsem se ke Stilesovi a spolkla jsem sousto jablka. ,,Co tu děláš tak brzy?'' promnul si oči a doloudal se k ledničce, kterou otevřel a vytáhl z ní šunku s máslem.

,,Vstávám takhle každý den, takže nic novýho pro mě,'' odpověděla jsem jednoduše a ukousla jsem si další sousto jablka.

,,A to ještě žiješ?'' řekl ironicky a zakousl se do toustového chleba, který si právě udělal. Stáli jsme tam mlčky a jedli svoji snídani. ,,Zavezu tě do školy, tedy, jestli půjdeš,'' nabídl mi Stiles po trapném mlčení. Snad se poznáme a bude to v pohodě.

,,Jo, to by bylo fajn. S ředitelem mám všechno vyřízené už předem, takže tam stačí jen jít a ohlásit se. Teda, pokud se neztratím někde ve sklepení,'' uchechtla jsem se a ohryzek jablka jsem vyhodila do koše hned, jakmile mi Stiles ukázal, kde je. ,,Táta už není doma?'' optala jsem se a všimla si Stilesova ztuhnutí v pohybu, kdy přežvykoval sousto. Řekla jsem zase něco špatně?

,,Je na stanici,'' odpověděl a polkl. ,,Promiň, jen je nezvyk, že tátovi říká ještě někdo jiný 'tati'. A po škole tě provedu.''

,,Jsem vážně ráda, že si mě nepřijal jako někoho, kdo se do téhle rodiny vecpal. A prohlídku školy bych vážně ocenila,'' přikývla jsem na souhlas.

Nasedla jsem do Stilesova jeepu s černou kabelku, kterou jsem si položila na klín. Stiles se posadil vedle mě a nastartoval auto. Motor divně zahučel, ale hlavně, že fungoval. Vážně se nevyznám v autech, ale něco málo přece vím. ,,Kdybys chtěla, seznámím tě s mým nejlepším kámošem a ostatníma. Aby ses necítila jako vyvrhel. Víš, ta nová co přišla...,'' mluvil a to mi přivádělo větší křeč v břiše.

Vytřeštila jsem na něj oči. ,,Prosím, neznervózňuj mě víc, než jsem,'' požádala jsem ho, na což omluvně přikývl. Vyjel na silnic a beze slov nás vezl do školy.