Weird life in Beacon Hills /CZ/

Chapter IX. - Thank you

Opět dlouhá kapitolka :3 Ale baví mě psát takové. No, každopádně, další kapitola bude pravděpodobně až o dalším víkendu po škole. Učitelé dávaj zabrat >.<

Jinak, příběh se začíná rozjíždět, zatím to nebylo nic moc :)) Ale do toho se dostane. Btw - tahle kapitola se mi docela líbí, dala jsem si práci.

,,Derek měl pravdu,'' dostal ze sebe Scott, když se přestal držet za hlavu. Trochu s ní zatřepal a překonal vzdálenost mezi mnou a ním. Nevím, o čem mluvil, ale z nějakého důvodu jsem z něho měla strach. Díval se mi do očí, skoro jakoby se z nich snažil něco vyčíst. Poté mě chytil za zápěstí a pevně ho stiskl. ,,Tohle normální člověk neslyší!''

,,O čem to mluvíš? Pusť mě, Scotte!'' zvýšila jsem na něj hlas. Měl v rukou větší sílu než se zdálo, takže jsem měla co dělat, abych se mu vysmekla, ale nakonec se mi to nějak povedlo. Odstoupila jsem od něho několik kroků ke dveřím. ,,Co to s vámi je? Ale že se vlastně ptám, stejně nedostanu odpověď!'' protočila jsem očima a svírala jsem svoje namožené zápěstí.

,,Chceš odpovědi?'' optal se mě Scott. Nedůvěřivě jsem na něj kývla, ale ani za nic jsem mu nehodlala věřit, že mi řekne pravdu. Pro pravdu jsem podstoupila všechno možné, dokonce jsem i pořádně zmokla, ale co z toho?! Jediné, co jsem viděla, byl Derek v jiné..., podobě. Nevím, čemu věřit. Postava v kápi se mi jen tak zjevuje, Derek se promění na něco nevysvětlitelného a teď tohle. Určitě začínám bláznit!

,,Scotte, nemyslím si, že...,'' začal Stiles, který chtěl nejspíš něco namítnout, ale on ho jen umlčel pohledem. ,,Jen jsem chtěl říct, že si nemyslím, abychom to dál tajili,'' povzdechl si nešťastně. Bratr ke mě vzhlédl a věnoval mi smutný pohled. Tak jo, začínám se vážně bát. Oni mi opravdu chtějí říct pravdu? Co je přimělo?

,,Tak jo,'' vydechl Scott. Vytáhl si z kapsy mobil a podíval se na něj. Jeho obličej se změnil v zděšený. Co je zase tohle? No samozřejmě, přece by mi neřekli pravdu jen tak. Ustoupila jsem ještě o krok dozadu, až jsem vyšla na chodbu. Mohla bych teď nenápadně zmizet nebo vyčkávat co se bude dít dál. ,,To byla Allison,'' informoval Stilese.

Při jejím jméně jsem se zastavila úplně. Vážně řekl Allison? Co ta s tím vším má společného? Scott se na mě podíval a přistoupil ke mě o pár kroků blíž, ale já se odtáhla ještě dál od něj. Zakroutila jsem hlavou na znamení, ať se nepřibližuje. Stiles mě pozoroval, ale na toho jsem taky zakroutila hlavou. Vypadal zničeně. Ještě včera jsme jedli pizzu a bavili se.

,,Violet, musíš jít teď s náma. Jestli chceš odpovědi, musíš to udělat,'' začal mi domlouvat Scott. Zůstal stát na místě, takže jsem se mu jenom mohla dívat do očí. Stiles se postavil vedle něho a kývl na souhlas. ,,Prosím, chceme ti pomoct,'' zkusil to znovu a opatrně udělal krok ke mě. Neoddalovala jsem se, jen jsem neměla sílu najít nějaké slovo.

,,Proč teď? Co vám změnilo názor?'' optala jsem se. Hlas mě moc neposlouchal, takže to bylo spíš takové zaskřehotání. Donutilo mě to odkašlat si. ,,Co to způsobilo? Vy víte kdo křičel, že?'' vyhrkla jsem. Nechtěla jsem to zdržovat dýl, než to bylo nutné a než bych zase ztratila hlas. Proč bych s nimi měla jít až teď?

,,Prosím, všechno ti vysvětlíme,'' promluvil Stiles. Jeho hnědé oči poklesly k zemi, takže jsem mu nemohla vidět do tváře.

Sváděla jsem vnitřní boj se zvědavostí a strachem z pravdy. Celou dobu jsem ji chtěla vědět, ale když se teď k tomu dostávám, nejsem si už tak jistá. Budu jim potom muset říct o těch všech snech a postavě v kápi? Proč bych jim to vlastně říkala, ona mě jenom chrání. Bude tam i Derek? Nechci ho vidět! Snažím se zapomenout, ale okolní situace mi v tom pořád brání.