Weird life in Beacon Hills /CZ/

Chapter III. - Don't look!

Dojeli jsme domů a jakmile jsme vešli dovnitř, Stiles si to doslova sprintem namířil do kuchyně a už z dálky jsem viděla, jak něco ťuká na mobilu. Přiložil si ho k uchu a nohou poklepával o zem. ,,No, ahoj tati. Jen jsem chtěl říct, že provedu Violet po městě, takže se možná trochu opozdím,'' ohlásil do mobilu tátovi a i přes mé kroucení hlavy s úsměvem zavěsil. Došla jsem k němu a znovu jsem zavrtěla hlavou.

,,Stilesi, nemusíš mě provádět po městě. Projdu si ho sama,'' trvala jsem si na svém, přesně jako ve škole, se založenýma rukama na prsou, ale on jen zamítavě kroutil hlavou. Scott se posadil na židli a očima těkal z jednoho na druhého. Skoro jako tenisový turnaj. ,,Myslím to vážně a budu na tom trvat. Běž se Scottem. Nebudu rušit, město si projdu a budu doma dřív, aniž by sis toho všiml!'' řekla jsem vyvýšeným hlasem a zamračila jsem se, když Stiles opět zakroutil hlavou. ,,Jsi tvrdohlavej!'' sykla jsem na něj a otočila jsem se k němu zády. Je mi jedno, že ho skoro neznám, já svoje hádky vyhrávám.

,,Nenechám tě chodit po městě. Kdykoliv se můžeš ztratit a tady v Beacon Hills to bývá dost....,'' odmlčel se a skoro jakoby hledal nějakou výmluvu, abych nešla sama. ,,nebezpečný. Rozhodně je to tu nebezpečný.'' Sice jsem mu neviděla do tváře, ale jsem si skoro jistá, že zase kroutí hlavou na nesouhlas.

,,Nebezpečný? Tím myslíš co? Vyběhne na mě nějakej úchyl s nožem?'' optala jsem se ironicky, ale otočit jsem se nehodlala ani za nic. Slyšela jsem Stilesův povzdech a následně si stoupl přede mě tak, aby mi viděl do obličeje. Chvíli se na mě díval a nakonec stejně zavrtěl hlavou na nesouhlas. Naštvaně jsem zaúpěla.

,,Ty musíš být vážně jeho sestra. Hádáte se naprosto stejně a ani jeden jste zatím nevyhrál,'' ozval se Scott se smíchem a pak se objevil vedle Stilese. Položil mu ruku na rameno a trochu do něj drcl. ,,Violet jsem nedojela, abys ji dával domácí vězení jako otec. Ať si prohlídne město, ve dne je tu spoustu lidí, nic se ji nemůže stát,'' domlouval mu a já se na něj vděčně usmála. Sice jsem nechápala to "nebezpečí," ale pro mě teď bylo hlavní vyhrát svou hádku.

,,Scotte,'' zamumlal Stiles varovným hlasem.

,,Nebuď paranoidní, bude v pohodě!'' Poslední slovo Scott zdůraznil, na co Stiles pootevřel pusu a hned ji zavřel. Nejspíš chtěl něco namítnout, ale jsme v převaze. Scott se mi zamlouval už teď. Stiles nakonec poraženecky přikývl a já se mohla vítězně usmát.

,,Je dobrý, že jsme se dohodli,'' mrkla jsem na něj a poplácala ho po rameni, když jsem kolem něj prošla ke vchodovým dveřím. ,,Nebudu venku dlouho, ty buď se Scottem a běžte na ten lakros nebo co,'' ohlásila jsem, než jsem za sebou zabouchla dveře a vydala se na průzkum města.

Procházela jsem kolem různých domů a byla si naprosto jistá, že jsem se ztratila. Sakra! Já a můj orientační smysl, to prostě nejde dohromady. I kdyby na mapě byly vyznačený čáry, kudy mám jít, tak bych ani nezjistila, kde vlastně stojím. Ale stihla jsem najít obchod, za což si přičítám plusový bod. Další škola, to už taky vím a nakonec i nemocnice. No, když mě někdo "napadne," jak mluvil Stiles o "nebezpečí," tak vím, kam se doplazit. Dobře, o tomhle bych neměla žertovat, naháním strach sama sobě.

Venku už se začalo stmívat a zároveň se začal zvedat vítr. No, jelikož jsem inteligentní osoba, vzala jsem si jenom koženou bundu, přes kterou profukovalo. Otřásla jsem se zimou, ale pokračovala jsem dál, doufajíc, že se dostanu někam, kde je víc lidí. Nakonec jsem se dostala do osvětlené části města, kde pořád jezdila auta a v domech v okolí se stále svítilo. Rozhlížela jsem se kolem sebe a snažila se zjistit, kam jsem se to dostala. Všimla jsem si policejních aut, které byly zaparkovaný u policejní stanice!