The Lost Rocker

9. Horší už to být nemohlo

Probudil jsem se celý rozlámaný. Cítil jsem pod sebou něco tvrdého, něco co mě tlačilo, ale nechal jsem to tak být. Tak moc mě bolela hlava jako ostatně všechno. Nemohl jsem ani vstát, ani jsem nechtěl. Jen jsem se pokusil usnout, ale nešlo to.

Slyšel jsem, jak se rodiče hádají. Jen jsem přijel a už se hádají. Jsem prostě jen přitěžující problém.

Když jsem už konečně vylezl z postele, rozklepal jsem se zimou, protože bylo otevřený okno dokořán a taky jsem byl nahý. Nedokážu si vysvětlit ani jednu z těchto věcí, ani na jednu si nevzpomínám.

Oblíkl jsem si aspoň trenky a tričko a porozhlídl se po pokoji. Byl tam neskutečný bordel. Nechápu, co jsem tady v noci dělal.

Radši jsem šel dolů do kuchyně dát si kafe a růžovou tabletku, která zachrání můj mozek, protože mně v hlavě tak třeští, že se bojím, aby můj mozek nějak nepraskl. Mohlo by se to stát? Myslím, že už se to určitě někde někomu stalo.

„Dobré ráno." zabručel jsem, ani nevím, jestli jsem to řekl, protože z mého obvykle ranního chrapláku se stalo ještě něco víc chraplavého, takže ani nevím, co ze mě vyšlo.

Pohledy mámy i táty se přesunuly na mě, ani mě nepozdravili, takže jsem zas něco provedl.

„Co je?" šeptl jsem, nemělo cenu mluvit nahlas, protože tady bylo hrobové ticho, takže mě tak či tak slyšeli.

Táta se zasmál, nejspíš se smál tomu, že mám okno.

„Harry, chápu, že máš svůj sexuální život," začínala máma něco říkat, kam tohle kurva směřuje, kurva, co se včera stalo? Otec se zase začal smát s pohledem na mě, měl jsem nejspíš vyděšený výraz z toho, co máma nakousla.

„Musím říct, že já teda neslyšel ani tak moc Harryho, ale spíš ji." obrátil se táta na mámu. Tohle je trapný, ale táta to bere víc v pohodě než máma.

„O čem to mluvíte?" zašklebil jsem se. „Přišel jsem do pokoje, lehnul jsem si a hned usnul." řekl jsem, i když jsem si vlastními slovy nebyl jistý. Nepamatoval jsem si to.

„To přesně jsi udělal možná tak v pět hodin ráno." takže mi chtějí říct, že jsem ještě tři hodiny potom, co jsem došel do pokoje, dělal nějaký sračky.

„Řeknete mi už co se stalo, když máte takový pohrdavý pohledy?" zamračil jsem se. „Hlavně ty, mami." vypadali, jako by byli mnou znechuceni, fakt nevím, o co jim jde. Jen jsem se s někým vyspal, pokud to dobře chápu.

„Spadl jsi na schodech a nikdo si toho nevšiml kromě ní," mohli by mi už konečně říct, kdo to byl, nebo to je na tom to největší tajemství?

„To není tak podstatný, nejlepší bylo když jsem přišel do pokoje a tam hrála dvacet let stará hitovka. Víš která?" smál se.

„What makes you beautiful." šeptl jsem po chvíli, vzpomněl jsem si.

„No, vidíš tak nemá úplný zatmění mozku." můj táta má vyloženě nejlepší náladu, kterou by mohl mít. Chová se, jako kdyby byl totálně zhulený, protože fakt si nepamatuji doby, kdy by se takhle smál. Ale je to dobře, kdyby byl naštvaný, tak by to bylo horší. Ale kokot je tak či tak.

Zhulený – další věc na kterou jsem si vzpomněl. Včera jsem hulil s nějakou holkou na balkóně.

Dobře, kdyby jsme včerejší noc nezačali probírat, tak bych si teď nezačínal pomalu vzpomínat.

Když mi táta řekl, že přišel do pokoje a tam hrálo dvacet let starý 'What makes you beautiful'  úplně na vše jsem si vzpomněl.

„Hej, jsi v pohodě?" slyšel jsem nějaký hlas, určitě jsem ho už dneska slyšel.