The Lost Rocker

51. Štěstí

Ráno, kdy jsem se probudil docela brzo, bylo kritický. Věděl jsem, že lidi kolem už jsou vzhůru a snaží se chodit pomalu, aby mě neprobudili, a přesto mě i tak probudili, tak jsem rozhodl ještě nestávat.

„Chci vědět, co se děje." slyšel jsem mluvit mého táty dost nahlas. „Nemám ponětí o tom, co se mezi vámi teď děje." slyšel jsem, jak zavrzala židle. Předpokládám, že si na ni sedl. „Jsi jako moje dcera, Mayo. Potřebuji vědět, co se děje v tvým světě. Proč jsi odešla a co se tam pak dělo? Chci to všechno vědět, chápu, že to pro tebe může být dost těžké, ale strachuji se o tebe."

„Můj bývalý přítel byl na mě prostě zlý." zašeptala, mohl jsem slyšet, jak moc o tom zase nechtěla mluvit.

„Bil tě?" zeptal se můj táta.

Maya nic neřekla, ale hádám, že přikývla. „Ale on byl nemocný a stále si píchal, už to vůbec nebyl on." bránila zase Jacka.

„To je mi líto." když se dlouhou dobu nic neozývalo, předpokládal jsem, že se objímali, potom jsem slyšel, jak Maya potichu pláče. Nechtěl jsem zrovna teď vstávat, ale prostě jsem vstal. Potřeboval jsem si s Mayou promluvit, potřeboval jsem jí to všechno vysvětlit. Ublížil jsem jí, ale to i ona mě. Mohla by mě odpustit. Tušil jsem, že mi v tom hovoru chtěla říct, že mě miluje, takže pokud by mi odpustila, tak bychom už mohli být konečně spolu. Ale všechno jsem posral, takže mi nemusí odpustit. Až teď jsem si začal pořádně uvědomovat, co se stalo. Zradil jsem Mayu, ještě k tomu s Lily. S tou největší žijící krávou. Cítím se znechuceně.

Byl jsem celý zpocený, protože kolem mě byla omotaná peřina a já se z ní nemohl ani vymanit. Práskl jsem sebou na zem, protože jsem prostě nešika.

„Jsi v pořádku?" slyšel jsem, jak ke mně jde Maya.

„Dobrý ráno," zašeptal jsem místo toho. Její ruce ze mě odmotávali peřinu, z které jsem se o pár sekund na to dostal.

„Ahoj," zamumlala odtažitě, jako by si náhle vzpomněla, co jsem jí udělal.

„J-já," zakoktal jsem se. „Potřebuji s tebou mluvit." zvedl jsem se ze země.

„Já s tebou ale bohužel mluvit nechci." šeptla potichu. Díval jsem se do jejích smutných uplakaných očí, které mě pobízeli k tomu, abych ji nechal být.

„Ne, Mayo. Ty to nechápeš." šeptl jsem zoufale. „Přestaň být tak sobecká!"

„Vysvětli mi, co bych neměla chápat? Vyspal si se s ní, není na tom co řešit." její oči se zase zaplňovaly slzami.

„Opil jsem se, ale to jen kvůli tomu, že mě bolelo to, co se mezi námi děje, pak mi Lily hodila molly do piva a já se nedokázal ovládat."

„Myslíš, že jsem molly nikdy neměla? Rozhodně jsem ale kvůli molly nešukala s někým kdo neuvěřitelně ublížil osobě mě nejbližší." protočila očima a vybíhala schody po dvou.

Následoval jsem ji do schodů, ale zavřela se nahoru do koupelny a já nemohl vejít dovnitř.

„Mayo, pusť mě dovnitř." bouchal jsem na dveře.

„Nech mě aspoň na chvíli být!" ječela přes dveře. „Potřebuji nějaký prostor, sakra." bouchla do dveří. „Nech mě prostě být." šeptala stále dokola za dveřmi.

„Mayo, nemám ti radši donést prášky?" zeptal jsem se opatrně. Věděl jsem, že se po prášcích cítila lépe a nechtěl jsem, abych ji rozhodil natolik, aby dostala nějaký histerický záchvat.

„Nedělej ze mě úplnýho blázna!" křičela a mlátila pěstmi do dveří. Sedl jsem si ke dveřím té koupelny a čekal až se uklidní a vyjde. Poslouchal jsem, jak její pláč ustává a jak se její nadávky také pomalu tiší. Nakonec jsem se dočkal, že z koupelny vylezla.