The Lost Rocker

41. Co když chci zemřít?

"Jdeme zažít nějaký dobrodružství." navrhl jsem s úsměvem.

"Jako jaký?" zasmála se. Smála se a to bylo důležitější než všechno ostatní.

"Vylezeme nahoru." vzhlédl jsem na ty schody podél dvacetimetrové budovy.

"Nevím, jestli je to dobrej nápad." zašklebila se na mě a já ji vzal rukou kolem ramen.

"Řeknu ti tajemství," zašeptal jsem jí do ucha jakoby to tajemství doopravdy bylo. "Na špatný nápady budeš jednou stejně myslet nejradši." usmál jsem se a když jsem se odtáhl od jejího ucha, tak jsem omylem své rty otřel o její ucho, a i přestože jsem viděl jak se zachvěla, oba jsme dělali, že se to nestalo.

"Fajn." oplatila mi úsměv. Došli jsme k bráně na které bylo napsáno 'Nekouřit' a my se tomu zasmáli. Maya vytáhla něco s jejího baťůžku, až po chvíli mi došlo, že to je sprej.

"Co se sakra chystáš dělat? A proč to máš u sebe?" řekl jsem zmateně.

"Sama nevím, jak se tam tahle věc dostala, ale tak nějak jsem věděla, že uvnitř je." pousmála se a začala sprejem psát na ceduli s nápisem 'nekouřit'.

Moje koutky se zvedly nahoru, když jsem si přečetl co napsala.

"Nekouřit beze mě." přečetl jsem to teď celý i s tím, co dopsala. Uličnicky jsem se usmál a štípl ji do tváře.

"Je to lepší než předtím, nebo ne?" zachichotala se.

"Jo, je, a teď už přelez ten plot." šťouchl jsem do ní ramenem a ona zvláštním způsobem přelezla plot, jednu chvíli jsem se bál, že spadne. Zatímco ona přelézala plot tak tři minuty, tak mě to mohlo trvat tak dvacet sekund.

"Jak mám vylézt nahoru?" povzdechla si a podívala se na žebřík, který nezačínal od země, ale přibližně dva metry nad zemí.

"Chytni se rukama co nejvýš můžeš," poradil jsem jí a ona to tak udělala. Visela tam jak opice, ale pak jsem jí vyzvedl tak, že jsem ji dlaněmi zatlačil do jejího zadku a ona už pak nějak vyhoupla nohy na šprušly žebříku.

"Ty sis držení mýho zadku dost užíval, nemám pravdu?" zachichotala se a lezla nahoru.

"Ještě víc si užívám celou dobu ho očumovat." zasmál jsem se a rukama vyšplhal pár šprušlí nahoru, abych mohl dát nohy na žebřík. Ono šplhat chvíli jen po rukách není úplně lehký, ještě když nad váma leze nahoru Mayu, která u toho opravdu půvabně vrtí zadkem, kterej je tak sexy.

"Ty rošťáku." řekla laškovně a znělo to tak vtipně, že jsem se musel smát.

"Lez a nevrť na mě zadkem." plácl jsem ji po zadku, když byla jen přichycená na místě, a ona vypískla.

"Nejsme už moc vysoko?" podívala se na mě dolů.

"Nejsme ani ve čtvrtce." povzdychl jsem si.

"Dobře, dobře." uchechtla se a lezla krok po kroku po žebříků. Nelezli jsme nějak rychle, ale lepší, než aby se něco stalo.

Maya se zastavila v pohybu, když už jsme byli kousek od toho malýho balkónku nahoře.

"Co se děje?" zeptal jsem se.

"Jen mě trochu bolí ruce." povzdechla si. Nedivím se jí. Její ruce vypadali tak chudě, jako by tam nebyly žádný svaly.

"Už jen pár kroků a odpočneme si." pohladil jsem ji po stehně, což mohlo vypadat trochu divně, ale chtěl jsem udělat něco na ten způsob, jako když někoho konejšivě poplácáte po zádech, ale tam jsem nedosáhl.