The Lost Rocker

49. Euforie

„Ahoj, Harry!" slyšel jsem jekot z auta.

„Ahoj." nepozdravil jsem ji až tak nadšeným tónem jako ona mne. Nasedl jsem k ní do auta a cítil, jak mě hned objímá, tak jsem jí to oplatil, i když docela nechtěně.

„Ty jsi začal chlastat už beze mě?" zasmála se, když ze mě nejspíš cítila whiskey.

„Jo, vlastně jsem už úplně na sračky." zasmál jsem a víc se zabořil do sedačky.

„Vytáhni tam tu krabičku z té přihrádky na dveřích," řekla po pár minutách ticha. Vytáhl jsem ji, tak jak chtěla.

„Klidně si jednu vezmi." uchechtla se a já to otevřel, abych se ujistil, o čem mluví.

„Do tohodle nejdu, sorry." uchechtl jsem se a ona si vzala z krabičky pilulku a zapila ji pivem, které měla ve dveřích auta.

„Nebudu ti to nutit, ale svět je hned o něco růžovější, když si jednu vezmeš." ušklíbla se. Trochu mě znervózňovala, když je pod vlivem a řídí. Hádám, že kdybych nebyl opilý, řešil bych to, ale teď mi to vlastně bylo docela jedno.

„Díky, ale fakt ne."

„No tak," zaječela a pustila ruce z volantu, který jsem rychle chytil, naštěstí jsme jeli po rovině, takže stačilo ho prostě jen držet, ale i tak jsem se vyděsil. „Myslela jsem, že bys rád tancoval s Molly!" křičela po celým autě až mě z ní bolely uši. Tráva a chlast - v pohodě, ale opravdu netoužím po ničem jiným.

Měla ruce nahoře a v ruce pivo. Mávala sebou tak, že by na sebe to pivo mohla klidně vylít, ale bylo mi to tak nějak jedno.

„Tahle je dobrá," dala rádio víc nahlas, mám pocit, že ta písnička byla od EXISTa, takže jsem to radši ignoroval, pak konečně chytla jednou rukou volant, takže jsem ho mohl pustit.

„Dej si aspoň pivo." podala mi ho a krabičku s drogama jsem dal zase do přihrádky ve dveřích. Upil jsem trochu piva, bylo mi jedno, jak hnusně chutná. Bylo pěkně divný, jako by bylo zkažený nebo tak něco. Chutnalo rozhodně jinak než vždy chutná.

Jeli jsme asi půl hodiny než jsme zajeli na nějaké parkoviště. Londýn byl úplně zacpaný, takže mezi tím co jsme stáli v koloně, tak jsme tancovali na nějaký písničky v rádiu. Potil jsem se, i když vlastně nebylo nějak výrazný teplo. Potil jsem se, jako kdyby v autě bylo čtyřicet stupňů, ale věděl jsem, že nebylo. Cítil jsem, jak rychle mně bije sdrce. Až nepříjemným způsobem.

„Lily, něco se děje." neptal jsem se jí, oznamoval jsem jí to.

„Uklidni se," ani jsem nějak nezaregistroval, že už jsme zaparkovali. Zdálo se mi, jako by auto stále jelo. Lily přelezla ze své sedačky ke mně, nestihl jsem na nic reagovat. Odsunula moje sedadlo, tak aby si přede mně kleknout.

Měl jsem pocit, jako by mi stékala teplá voda po mozku a byl jsem tak plný energie, že jsem musel stále klepat nohou.

Její ruka přejela po mojí hrudi až dolů k mému břichu.

„Potřebuješ se uklidnit," viděl jsem ji tak rozostřeně. Nemohl jsem ji pořádně zaostřit. Cítil jsem, že možná budu zvracet, ale nakonec jsem ten pocit přemohl. Moje hlava se motala a svět přede mnou byl tak divoký, bylo to jako když přeměňujete filtry u fotek, přesně tak se mi přeměňovaly barvy tohodle světa.

Její postava se zvedla a její tělo se znenadání natisklo na moje. Až po chvíli jsem pochopil, že si mi sedla do klína, její ruce se opřely o moji rychle zvedající se hruď.

„Lily, já-," zadrhl jsem se. „Něco se mnou není v pořádku," šeptl jsem vyděšeně.

„Za chvíli tě hodím do pohody," její tvář se nahnula blíž k té mé a její rty mě tvrdě políbili. Bez lásky a něhy, tak jak jsem to vždy znal, dokud jsem znovu nepotkal Mayu. Třeba můj život má být bez lásky a něhy. Třeba prostě bude můj život jen o chlastání a píchání. Všechno tomu totiž nasvědčuje.