The Lost Rocker

21. Na první pokus

Seděli jsme u snídaně, jedli jsme vajíčka, který nám máma udělala.

„Ještě jsem nedostal tu pusu." zakňoural jsem a koutkem oka se na ni podíval.

„Jasně, nebudu tohle dělat před tvými rodiči." zavrtěla hlavou a já zvedl nespokojeně obočí, protože oba mí rodiče byli v kuchyni a neviděli nás.

„No a navíc tohle dělat nemůžu." zavrtěla hlavou a já se zamračil. Jak to myslí? „Mám přece kluka, Harry." protočila oči.

„Pane bože, vždyť on není tvůj kluk.." zamumlal jsem tlumeně a chtěl toho říct mnohem víc. Jako třeba fakt, že s ní jen šuká a nechová se k ní tak, jak by měl. Nechová se k ní hezky. Nechová se k ní totiž jako muž k ženě. Možná u každé jiné holky by mi to bylo jedno, ale nechtěl jsem, aby chodila s někým takovým. Chci pro ni jen to nejlepší, nevím, co to je, ale Jack to rozhodně není.

„Měl jsem hroznou noc," povzdychl jsem si. „Myslím, že bych si zasloužil malou pusu." vlastně nešlo o to, že ta noc byla hrozná, ale tohle ráno bylo už dobrý a já ho chtěl mít ještě příjemnější.

To, že jsem ze sebe udělal chudáka, jí nakonec přimělo k tomu, aby udělala to co jsem chtěl.

Nahnula se ke mně a na malý moment přitiskla své plyšově hebké plné rty na ty mé. Kdybych počítal, nenapočítal bych snad ani sekundu. Možná mě to štvalo, že ona s někým chodí a já ne. Upřímně jsem myslel, že bych mohl mít něco s Lily, ale potom jak jsem zjistil, jaká kurevská mrcha to je, tak s ní nechci navázat vůbec žádný vztah. Jsem zmatený sám nad sebou, ale vždy když se zmíní o Jackovi v nějakým hezkým směru, jako by odloupla kousek z mého srdce.

„Jack je hodný, Harry." zářivě se usmála. „Měl bys už konečně pochopit, že jsem s ním ráda." povzdychla si. „Chápu, že jsi nezadanný a možná ti něco takovýho chybí, ale.." zamlkla se, když uslyšela zvonek a já byl rád, že konečně nemluvila. Všechno, co řekla, mi nebylo zrovna příjemný, dokonce mě to strašně sralo, to všechno co říkala.

Zvedl jsem se z židle a šel otevřít dveře. Můj úsměv se rozlil po celé tváři, když jsem uviděl jak mě daná osoba už objímá.

„No nazdar." vydechl jsem, když se ode mě odtáhl. „Ty starej sráči." zasmál jsem se a prohlídl si jeho vlasy, který nebyly jako před čtyřma rokama blonďatý, ale byly víc hnědý než blonďatý. Byl tam ale stále náznak blonďaté barvy.

„Ty zkurvenej prcku." šťouchl do mě. Vlastně to bylo divný. Niall Horan, čtyřicátník jako můj otec, ale vypadal mladší. Musím říct, že na to kolik měl táta vlasů se mu trochu vytratily. Za to Niall byl vlastně skoro furt stejný, jen pár vrásek se objevilo na jeho obličeji a možná se trošičku zakulatil, ale jen trochu. Na rozdíl od táty, táta si svoji postavu stále dobře držel. „Netušil jsem, že ještě žiješ." smál se nahlas.

„Nemůžu tě ani poznat, jseš úplně celej tvůj táta." někdy jsem se cítil jak Harry Potter, když mě všichni říkají, že jsem jak táta. Ještě kdyby říkali, že mám oči po matce, což je pravda. Byl bych už úplně celý Harry Potter.

„Kde máš toho starýho vola?" smál se dál, dnes měl určitě výbornou náladu, šlo to poznat z toho, že se jeho úsměv ani jednou nevytratil z tváře.

„Mluvíš o mně, ty čuráku?" nevím, proč jsme se vždycky oslovovali takhle. Jak nějaký hovada z baru, ale ze strýčkem Niallem to byl prostě něco jako zvyk.

„Chlapi, klidnite se." zasmála se máma a políbila tátu na tvář, kterej se ale bohužel zajímal spíš o svýho kamaráda.

Táta obejmul Nialla a rukou mu hrabal do vlasů, kvůli čemu se trhal v jeho sevření a já se tomu smál.