Povídky: Moudrost Přírody

O modrém ubrusu

V dalekém lese, kde vládla moudrost a klid, žila komunita zvířat vedená starým a moudrým sovím mistrem. Když mistr založil nový klášter, peněz mnoho nebylo a na hlavní mýtině, kde se konaly všechny obřady, ležel na oltáři starý hnědý ubrus. Jednou se sova zmínila, že modrá barva má uklidňující vliv na mysl, a že by nový ubrus na oltář mohl být modrý. Protože však byli všichni skromní a les neoplýval bohatstvím, ubrus zůstal takový, jaký byl.

Uplynulo mnoho let, než jednoho dne dorazil do kláštera nový žák, mladý jezevec, který při procházení starých sovích zápisků objevil tuto zmínku o modrém ubrusu. Zaradoval se a s nadšením zakoupil nádherný modrý hedvábný ubrus, na který nechal vyšít jméno starého mistra, zakladatele školy. Ubrus s úctou předal starému lišákovi, správci kláštera, který mu poděkoval a ubrus obřadně uložil. Na oltáři však dále zůstal stařičký hnědý ubrus, jakoby se nic nestalo.

Jezevec se tvářil, jakoby se ho to nedotklo, ale po několika týdnech zašel za sovím mistrem a stěžoval si:

"Všecko mi padá z tlapek, nemohu se na nic soustředit, a když se pokouším meditovat, pořád si říkám – to přece nevadí, vždyť je to maličkost, co je to jeden ubrus..."

Moudrý soví mistr se vydal za lišákem a řekl: "Co se dá dělat, tomu mladému žákovi vyrostla maličkost v tak velkou věc, že je to pro něj všecko. Udělej mu radost a vyměň ten ubrus za jeho modrý."

Lišák namítl: "Ale to je proti veškeré naší tradici. Odjakživa jsme přece měli hnědý ubrus! Mistr zakladatel se možná zmínil o modrém, to připouštím, ale jen jednou, zato my jsme po celé trvání naší školy měli hnědý. Když změníme tohle, příště si další žák vzpomene na něco jiného, a nakonec nám z celé tradice nic nezbude."

Soví mistr se usmál a odpověděl: "Oba ještě pamatujeme, jak mistr zakladatel pohlížel na rituály – trochu to pomáhá uklidnit mysl, ale spoléhat se na to nedá. Tak prosím tě, dej tam ten modrý ubrus, když to někomu udělá radost."

A tak se překrásný vyšívaný modrý ubrus přece jen dostal na oltář a každý ho obdivoval. Po několika dalších týdnech však jezevec opět požádal o rozhovor s mistrem.

"Ale copak?" divil se soví mistr. "Máš přece, co jsi žádal."

"To snad ano," odpověděl nešťastný jezevec, "když se ale teď pokouším meditovat, hlavou mi táhnou myšlenky: všechno už je v pořádku, všechno je, jak má být, není o co se starat..."

"Vida," poznamenal mistr, "to je dobře, že o tom víš. To znamená, že můžeme opět vrátit starý ubrus, dokud nedoslouží a dokud nepřijde řada na nový."

Moudrost nespočívá v tom, co je na povrchu, ale v tom, co nosíme v sobě. Změna vnějších věcí může přinést dočasné uspokojení, ale skutečný klid přichází, když přijmeme to, co máme, a naučíme se být spokojení uvnitř.