Když kouřím, tak piju /Stein27

20.

Škola dnes naštěstí uběhla rychle a nedělo se tam ani nic zajímavého, tudíž jsem měla alespoň čas přemýšlet nad Petrem a nad tím co říkal.

Možná na tom bude něco pravdy.

Vztahy na dálku většinou prostě nevydrží.

Po škole sednu na šalinu (tramvaj nebo jak tý věci říkáte) a jedu k Petrovi.

Dal mi klíče od jeho bytu z důvodu, že většinou vyspává až do odpoledne.

Hned za dveřmi jeho bytu slyším rány a zvuky, které předstírají zvracení.

Vejdu dovnitř a projdu celý byt, kde je strašný bordel.

Věci ze stolu jsou na zemi, v kuchyni jsou rozbité skleničky, talíře a všechny věci, které tady měl uklizené na svých místech najednou mají místo na zemi.

Dojdu do koupelny, kde jdou slyšet zvuky zvracení.

,,Ty už si tu?" ušklíbne se, když otevřu dveře od koupelny.

Sedí na zemi u záchodu a objímá záchodovou mísu.

,,Jo, co se stalo?" kleknu si k němu

,,Co by se mělo dít?" řekne nepříjemně

,,Nevím, je ti špatně?"

,,Ne, bliju jen t-" nedořekne to a začne znovu zvracet

Sednu si víc k němu a hladím ho po zádech.

,,Nesahej na mě" odstrčí mě od sebe, když zvedne hlavu a spláchne

,,Promiň" odsednu si dál

,,Proč jsou ty věci na zemi?" zeptám se opatrně

,,Protože chci" odsekne a zvedne se od záchodu

Umyje si ruce i obličej a odejde do kuchyně. Po chvilce se vrátí s poměrně velkým střepem a sedne si ke mně.

Mám na sobě jeho černé tričko a k tomu sukni ze včerejška, jelikož tu nic jiného nemám.

Látku moji sukně uchopí a stáhne mi sukni dolů.

,,Co děláš?" zeptám se, ale místo odpovědi zahodí sukni a vezme do ruky střep.

Na stehně mám již zahojené "P," ale on k tomu začne přidávat další rány.

Začne mě střepem řezat a u toho mi drží obě ruce. Pomalu mi z očí začínají téct slzy.

Dost pravděpodobně něco měl, tohle by nedělal kdyby nic neměl.. Nebo jo?

,,P-přestaň" vykoktám, ale on se na to jen zasměje a přejde k druhému stehnu.

Ze stehna mi teče strašně krve a z toho druhého začíná taky.

Po několika dalších tazích se zvedne a beze slova odejde ven z bytu.

Já propadnu mírně hysterickému pláči. Všude na zemi kolem mě je moje krev, která stále nepřestává téct.

Proč to dělá?

Když krev alespoň trošku přestane téct, tak se přemístím do vany, kde si to umyju, pak vydesinfikuju a nakonec si to zalepím a pro jistotu dám obvaz, protože to nevypadá, že by to chtělo přestat krvácet.

Utřu i krev, která je na zemi a pak se odeberu do obýváku.

Na stole je pohozená injekční stříkačka, která vypadá, že byla použita. Takže si něco píchl?

V obýváku je taktéž strašný bordel, je to tu všechno poházené po zemi.

Vezmu pytel na odpadky a začnu mu to tam uklízet, protože tohle je strašný.

Obývák mám do chvilky hotový, pak se vrhnu na kuchyň, kde to ovšem není tak lehké, jelikož jsou všude střepy a mnohem větší bordel.

,,Taaak tady bydlím" ozve se od dveří Petr a následně smích nějaké slečny.. Spíš bych řekla, že jsou dvě.

Mám na sobě zase tu sukni s Petrovo tričkem, ale tentokrát i jeho dlouhou mikinu až pod kolena.

V kuchyni zůstanu jen nehybně stát.

,,Aaaa Mio.. Tohle je Klárka a tohle Terezka" usměje se Petr držíc dvě blondýny kolem pasu.

Jedna je nižší, má na sobě nějaké červené šaty snad o dvě čísla menší, než co by normálně měla mít a druhá je to stejné, jen je o něco vyšší.

,,Klárko, Terezko, tohle je Mia, půjde s náma do.. raz, dva, tři, čtyřky" mrkne na mě

Já si jen prohlížím blondýnky a pak se vyděšeně podívám na Petra.

,,Dobře, kde máš ložnici?" zeptá se vyšší blondýna

,,Tam" ukáže na dveře od ložnice a obě se tam rozejdou.

,,Jdeš?" zeptá se a pohledem směřuje na blondýny

,,Ne? Petře, my spolu chodíme, máme spát spolu, ne že ty si budeš užívat s nějakýma kurvama"

,,Ale ty semnou nespíš dostatečně, jsi malinká, nemůžu nic vole, nebaví mě s tebou spát, nebaví mě se s tebou bavit, nebaví mě nic co se týče tebe, jsi úplně k hovnu" zasměje se

Au..

Přejde ke mně a zvedne mi mikinu i sukni a pohledem spadne na moje stehna, která jsou obvazem převázané, ale i tak to na nějakých místech prosáklo.

,,Škoda, že jsem to neudělal víc a nepřeřízl ti něco důležitýho, stejnak jsi k hovnu" pustí obě věci

,,uh.. To by stačilo, jdu" rozejdu se ke dveřím, ale on mě za kapucu chytne a přitáhne si mě zpět k sobě.

Nechci tu s ním být už ani minutu.

Tohle bolelo.

Psychická bolest někdy prostě bolí víc, než fyzická.

,,Nikdy jsem to s tebou nemyslel vážně, byla jsi jen pro pobavení" zasměje se a rukou mi sjede mezi nohy.

Chci mu ruku vyndat, ale jeho dva prsty se ocitnou ve mně, nacož vzdychnu a dám mu ruce na ramena.

,,Vidíš a i přes to jsi ze mě mokrá" vyndá prsty a odejde do ložnice s úšklebkem na tváři

Fuj..

Co nejrychleji se obuju a z bytu zmizím.

Autobusem dojedu zpět domů a doma začnu opět balit věci, možná když budu něco dělat, tak na zo nebudu tolik myslet, ale i tak na konci dne na něj stejně budu myslet.

Jak to mohl udělat? Vždyť já myslela, že mě má fakt rád.. Že by tohle nikdy neudělal. Možná to je jen vlivem látky, kterou v sobě má, jenže s ním není rozumná řeč, tudíž to neprobereme. Asi vlastně ani nechci.

Tohle stačilo.

Skončila jsem s ním.