My basketball boys

24

Lily:

Když jsem vyšla věděla jsem, že má ještě tři minuty, ale věděla jsem, že tam Nick už čeká a neodpustí si poznámku jak mi to trvá.

"Málem jsem tu zapustil kořeny" řekl mi se smíchem hned co mě uviděl. Jako odpověď jsem na něj jen vyplázla jazyk. Šli jsme si dát rozcvičku, když v tom jsme potkali někoho koho jsme asi úplně nechtěli. Stál tam a zíral na nás. Respektive na naše spojené ruce s Nickem. Vím, že to asi v tu chvíli vypadalo, jako že spolu vážně něco máme, ale on mi vzal náramek a tak jsem se trochu rvali. 

"Jestli chceš můžeme hned teď odejít" pošeptal mi Nick zezadu a stoupl si přede mně jako by mě chtěl před tím uchránit. 

"Nesmysl, už jsme zaplatili a navíc jsme v pohodě tak co" řekla jsem mu, ale sama jsem svým slovům nevěřila.

"Peníze vůbec neřeš, klidně ti zaplatím stovky vstupů do jiných fitek. A vím, že nejste v pohodě, nemusíš mi lhát" řekl a už mě tahal k běžícím pásům. Začali jsme chůzí, ale pak jsme se rozběhali. Po chvilce jsme si všimli, že Maty už odchází a tak na nás jen mávnul. Slezla jsem z pásu a šla čekat k šatně.

"Hned tu budu" křikla jsem na Nicka a šla dál k šatnám.

"Jen chci říct, že to není tak jak to vypadalo" řekla jsem mu ale na to se mi jen vysmál.

"No jistě že ne, jen buď prosím opatrná, není to ten za koho máš" zašeptal a prošel kolem mě, jako bychom se vůbec neznali. Mrzelo mě, že se neomluvil za ten sobotní večer, ale zase se mi ulevilo, protože to že se o mě bojí, znamená, že mě má furt aspoň trochu rád.                                         Vrátila jsem se k Nickovi, kvůli té naší sázce, ale Matyho slova mi vrtaly v hlavě. Jako to jako myslel, že to Nick není ten za koho ho mám. Vyhnala jsem to teď na chvíli z hlavy. Věděla jsem, že se ho budu muset pak zeptat jak to myslel. Sázku jsem na konec vyhrála a Nick se strašně vztekal a furt mě obviňoval, že podvádím. Věděla jsem, že má mnohem větší sílu v rukou, ale neměl žádný balanc. A v tom to bylo. Nakonec za to, že prohrál, dostal úkol. Musel jít za nějakou postarší ženou a říct ji, že je strašně hezká a jestli by mu nedala instgram. Nakonec zjistil, že instagram nemá a když si řekl o číslo, ukázala mu snubní prsten a řekla mu, že má doma manžela s dcerou a někde tady má syn asi tak v Nickově věku. No byla sranda to sledovat. Pak už jsem si jen odcvičila poslední sérii bulharských dřepů a šla se osprchovat. Nick ještě zůstal, protože já si musela umýt vlasy a to bývá vždycky nadlouho.

"Promiňte, nemáte trochu sprchové gelu?" ozval se nějaký hlas z vedlejší sprchy. 

"Jistě, chcete i šampón?" zeptala jsem se a už jsem natahovala ruku přes závěsy s mýdlem. 

"Ne nemusíte, děkuji. Já si dneska zapomněla kosmetickou taštičku. Ale jste moc hodná" řekla a podávala mi mýdlo zase zpátky.

"Potkala jsem totiž svou bývalou lásku víte" zaslechla jsem přes tok vody, že pláče.

"Jak to že bývalou?" zeptala jsem se, protože jsem nevěděla jak bych jí teďka mohla pomoct. 

"Byli nejlepší přátelé, jenže já si uvědomila pozdě, že ho miluju. Nedokázala jsem mu jít ani na svatbu, napsala jsem mu jen dopis, že mě to moc mrzí, ale že to nezvládnu. Po pár letech, když jsem se taky vdala, jsem zjistila, že mě taky miloval a v tu samou chvíli. Strašně mě mrzí, že jsme tehdy neměli odvahu si to říct a místo toho jsme se odcizili" rozpovídala se nakonec. 

"To mě moc mrzí a proč se nedáte dohromady teďka, když jste se zase potkali a stálé ho milujete?" zeptala jsem se, protože mi jí bylo vážně líto.

"Už nikdy to nebude takové, ztratili jsem příliš mnoha času a já si to nikdy nepřestanu vyčítat" řekla a asi na minutku se odmlčela.

"Přála bych si jen vrátit čas zpátky a poslechnout okolí, co si z nás utahovalo, že spolu vážně chodíme" řekla a vylezla ze sprchy. Pak už se jen rozloučila, poděkovala za vyslechnutí a odešla. Ulevilo se jí, ale mě teda rozhodně ne. Teď byla důležitá věc jenom jedna a to co cítím k Matymu a co cítí on ke mě.