My basketball boys

21

Lily:

Vím, že to co se stalo bylo šílené. Ale jen jsem se chtěla cítit chtěná. Potom co jsem viděla jak se Maty líbá s tou holkou. Chtěla jsem to taky. Žárlila jsem, že on se s někým líbá, ale já se s nikým nelíbám. Celé to bylo divné, došlo mi jak je dospělý. Věděla jsem o těch holkách se kterýma spal, ale to byly vždycky jen takový ty jednorázovky. Byl pěkný to ne že ne, ale nějak jsem měla v hlavě, že budeme navždy spolu. Ale vlastně nemusíme být, obzvlášť jestli si najde holku. Protože už na mě nebude mít tolik času a bude radši se svou přítelkyní.

Radši jsem tyhle myšlenky zahnala a šla dolů za Nickem. Když jsem vešla do kuchyni, už tam seděl a jedl svou pizzu. Otevřela jsem svou krabici, ale zjistila jsem, že mi tam jeden trojúhelníček chybí. Bylo mi to hned jasné, zvedla jsem oči a setkala se s jeho.

"Musel jsem ochutnat, co když tě třeba chtěli otrávit. Takže se na mě takhle nedívej, udělal jsem ti vlastně laskavost, takže na mě nekřič a spíš mi poděkuj" spustil svoje beztak nacvičené vysvětlování. 

"Ale já se nezlobím, jen mi teď jeden dílek dlužíš" řekla jsem a vrhla se mu na tu jeho pizzu.

"Heeeej" začal křičet a utíkat přede mnou.

"No co, ty si taky ochutnal" řekla jsem mu a nakonec mu kousek ukradla.

"Pravda" řekl, když si sedal na gauč a vybíral na co se budeme koukat.

Nakonec jsme tam i v objetí usnuli. Ráno jsem se probrala první. Neříkám, že se na těch jeho svalech spí špatně, to vůbec, ale něco tomu chybělo. S Matym jsme takhle usnuli několikrát a cítila jsem se mnohem líp. Jenže hned potom mi bliklo hlavou, že takhle se teď bude tulit k jiné. Jo možná už jsem žárlila. Vzbudila jsem i Nicka, protože už bylo 11. 

Po hodině už jsme měli nakoupené všechny možné chipsy a různý alkohol. Jeli jsem domů a začali nosit cenné věci do pokoje který se zamkne. Kolem půl páté už začali chodit první lidé s tím, že je strašné vedro a tak se přišli vykoupat. Divné, ale tak proč ne že. V sedm, už byl dům dost plný, ale Maty furt nikde. 

V devět už bylo spoustu lidi už pod parou a s Nickem jsme je hlídali, aby nešli do bazénů a neutopili se tam. Když v tom mě někdo zezadu vzal do náruče a skočil semnou do bazénu. Věděla jsem moc dobře kdo to je. Toho člověka bych poznala i kdybych byla v kómatu. Začala jsem se smát, ale když jsem viděla jeho výraz, smích mě přešel.

"Co se děje? Ublížil sis?" zeptala jsem se starostlivě.

"Ty si mi ublížila" řekl a odešel. Věděla jsem, že bych ho nikdy nemohla dohnat a tak jsem prostě svým tempem doplavala k okraji a rozhodla se ho najít. Po asi 10 minutách jsem ho našla. Stál na chodbě v pivem v ruce a povídal si s pár klukama z týmu.