My basketball boys

32

Lily:

Už dva týdny spolu nemluvíme. Nebo mluvíme jen když je to nutné. V podstatě se ignorujeme. Špatně mě pochopil a když jsem mu chtěla vysvětlit, že jsem spolu s Nickem nespali, vždycky mě jen odbyl větou, že je mu to vlastně jedno a že ho to nezajímá. Potom co mě asi tak dva dny ignoroval, jsem se rozhodla vrátit se domů. Jenže za měsíc pojedeme na chatu a já si u něj nechala spoustu oblečení, takže se tam dneska budu muset vydat a pokusit se to nějak vyřešit"

"Můžu se dneska stavit?" napsala jsem mu zprávu a čekala.

"Víš, že se nemusíš ptát, mám pro tebe zajet?" přečetla jsem si to tak třikrát. Myslela, že napíše jen strmé ano nebo ne. Vzala jsem si kabelku, dala do ní mobil a sluchátka a vyrazila. K Matymu to mám tak 10minut pěšky. 

Už tak 5 minut stojím, před dveřmi do jeho bytu, nevím jestli mám zaťukat a nebo si sama odemknout. Nakonec se rozhodnu zaťukat, protože konec konců klidně tam může mít nějakou holčičí návštěvu. Přišel mi otevřít. Jakmile zjistil, že jsem to já, pousmál se.

"Pojď dál" řekl a poodstoupil na stranu.

"Děkuju" řekla jsem, i když jsem si nebyla úplně jistá za co přesně mu teďka děkuju. Sedli jsme si na gauč. Ani jeden jsme se toho druhého nedotýkali. Měl rozkoukané Přátelé. Oba jsem báli toho rozhovoru, respektive toho, že se pohádáme ještě víc. A tak jsme jen koukali a koukali. Už jsem tu byla víc jak dvě hodiny a my spolu neprohodili víc jak tři věty.

"Začínám mít hlad" řekla jsem mu a bála se co udělá.

"Pizzu nebo čínu?" zeptal se a bral do ruky telefon.

"Obojí" řekla jsem a on se zasmál. 

"Dáme si kámen nůžky? řekl a přitom na mě mrkl. Koukli jsme se na sebe, usmáli se a řekli "pizza" oba najednou. Nemusel se mě ptát jakou, protože vždycky chci tu samou, stejně jako on.

Pak už jsme se rozpovídali, ale oba jsme záměrně ignorovali to proč jsem tady. Došla na to řeč, až ve chvíli kdy se zeptal jestli tu přespím. 

"Jestli ti to nebude vadit tak tu ráda zůstanu, vyspím se na gauči klidně" řekla a čekala co mi řekne.

"To není nutné" řekl a na chvíli se odmlčel.

"Nemůžu pořádně spát a ani jíst, chybíš mi. Strašně moc se omlouvám, neměl jsem tak vyvádět, Takže se omlouvám. A chci tě poprosit o odpuštění. Odpustíš mi princezno?"

Nevěděla jsem co přesně mu na tohle mám říct a tak jsem ho políbila. Chyběli mi ty jeho rty. Chvíli jsme se líbali, než nám došel vzduch.

"Miluju tě"

"Miluju tě" řekla jsem mu zpátky a přitulila se k němu.

Musela jsem tam usnout, protože jsem probrala v posteli. Potřebovala jsem čůrat. Opatrně jsem lezla dolů z postele, abych neprobudila Matyho. Svěsila jsem nohy dolů na koberec, když v tom jsem na něco šlápla. Cítila jsem jak mě něco píchlo do nohy a chtěla jsem křičet. Rychle jsem si dala ruku před pusu a pomalu se sehnula. Vzala jsem to do rukou a šla na záchod. Byl to prstýnek. Znala jsem ho, věděla jsem, že jsem ho viděla na ruce nějaké mé kamarádky, ale nedokázala jsem si vzpomenout. Znamená to, že tady nějakou měl? Že s někým spal? Užíval si s jinou, během naší hádky? Vždyť mi řekl, že jsem mu chyběla, to mi lhal do očí?

Nevěděla jsem se co to znamená, ale věděla jsem, že už nechci být u něj. Šla jsem do kuchyně, našla nějaký papír a psala.

Miluju tě. Tak strašně moc, až to bolí. Bylo mi dokonce i fyzicky špatně, když jsme se nebavili. Ale asi nám to prostě není souzeno. Chci abys věděl, že mě to vážně mrzí. Jenže je to tak jak to je. Jak už jsi jednou řekl ty sám, prostě to nejde. Není to sbohem napořád, ale aspoň na nějaký čas ano, asi. Děkuju ti za to co jsi pro mě udělal. Jsem ti za to nesmírně vděčná. Nikdy ti to nezapomenu. Strašně moc pro mě znamenáš a asi vždycky budeš. Vím, že mě teď budeš  asi nenávidět a taky, že mě budeš ještě chvíli potkávat ve škole. Ale i tak to musím udělat. Popřála bych ti ať si najdeš nějakou úžasnou slečnu, ale ty už sis ji očividně našel. Přeju ti to, vážně jo. Doufám, že vám to dlouho vydrží. Zasloužíš si být šťastný totiž. Neboj, rodičům to nějak vyřídím, už mě nebudeš muset nikdy v životě vidět. Vynasnažím se, aby to tak bylo. Děkuju ti za tři krásné měsíce, byly to jedny z nejlepších a nejšťastnějších. Miluju tě a nezapomeň na mě prosím po tom všem.

Párkrát jsem to přeložila a dala to doprostřed ostrůvku a přidala k tomu ten prstýnek. Pak už jsem si jen v tichosti vzala všechny věci a odešla. Odešla jsem z jeho bytu a z jeho života.