My basketball boys

17

Lily:

Celý týden byl divný, strašně moc mi chyběl Maty. Ale taky bylo zajímavé jak jsme se s Nickem spolu poznávali. Nakonec nebyl tak špatný. Řekl mi něco o sobě, o svých přatelích, ale i o své rodině. Byli jsme spolu v restauraci, v kině, samozřejmě i v gymu, když je to ten sportovec, ale vzal mě i do zábavného parku. Nebo jsme si byli i dvakrát večer někam projít. Bylo to celkem romantické a milé. Začala jsem ho mít vlastně i docela ráda. Nezapomněla jsem na to co udělal mé kámošce, ale čím víc času jsem s ním trávila, tím víc jsem měla pocit, že mi do toho přece jen nic není a že bych to měla nechat být. Tohle jsem taky řekla Matymu, když jsem u něj na konci týdne stavila. Chtěla jsem mu říct tu novinu o rodičích. Do teď jsem to nějak nepochopila, ale prý matka zahejbala tátovi už nějakou dobu. 

Když jsem přišla k do Matyho bytu, zjistila jsem, že tam má rodiče. Miluju jeho rodiče, z části mě vychovali, protože ti moji hlavně matka je pořád někde pryč. 

"No a kdy vy dva se už konečně vezmete?" tuhle větu mám od té doby pořád v hlavě. Strejda nám s Matym říká pořád něco takového, ale dneska mě to nutilo přemýšlet. Děsilo mě pomyšlení, že když se řekne svatba vybaví se mi Maty, ale jako ženich. Jenže se mi vybavil i Nick. O Nickovi jsem pak Matymu řekla, když jeho rodiče odešli. O tom jak fajn týden to byl a že možná ta pomsta je špatný nápad. Jen co jsem to dořekla, hned se začal mračit.

"Proč? Co ti řekl?" zeptal se mě podezřívavě, až jsem měla v jednu chvíli pocit, že žárlí. 

"Nic jen mi došlo, že to není moje věc a že je Nick vlastně docela milý" odsekla jsem mu to a pozorně sledoval všechny výrazy co mu přelítly přes obličej.

"Aha" řekl a nastalo 5 minutové ticho.

"Jen chci abys věděla, že jestli ti zlomí srdce, zabiju ho. Jo a taky už jsem docela unavený takže si půjdu lehnout. Klidně tu zůstaň, však ty víš kde je co. Dobrou" řekl mi, ale už se mi do obličeje nepodíval. Věděla jsem, že se naštval, ale taky jsem věděla, že nemá cenu ho nutit, aby mi to vysvětlil.

"Nechceš mi něco říct?" zkusila jsem to jemně, ale věděla jsem že odpověď bude ne, proto si rovnou začala balit věci.

"Ne, všechno je fajn" odsekl mi ironicky a tak už jsem mu jen šla dát pusu na čelo a rychle vypadla z jeho bytu.

Další ráno jsme si všichni potkali ve škole. Maty byl celý den potichu a měl naštvaný výraz. Takhle to trvalo, až do pátku. Věděla jsem, už musím něco udělat, protože ta jeho nálada byla hrozná a kluci říkali, že všechen volný čas trávil v gymu. Viděla jsem odcházel během češtiny na záchod a tak jsem se zeptala učitele jestli můžu též. Radovala jsem se, že mě pustil, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Jakmile jsem viděla jak se Maty na chodbě líbá s nějakou šlapkou (roztleskávačkou) vyhrkly mi slzy do očí. Naštěstí si mě nevšiml, protože měl dost práce s ní, ale ona mě zaregistrovala. Hned co mě uviděla vrhla se na Matyho ještě zuřivěji. Odešla jsem radši rychle zpátky do třídy a napsala Nickovi co budeme dělat odpoledne, protože nechci být sama. Nevím, proč mi to tak vadilo, ale žárlivost to podle mě nebyla. Jsme s Matym po citové stránce jen kamarádi. Asi. Možná to bude tím, že jsem ho ještě s žádnou neviděla. Ale mrzí mě, že mi o ní neřekl, myslela jsem, že pro něj má naše přátelství větší hodnotu. No ale aspoň vím, že on nikdy nežárlil, když má jinou. Prostě se mi to jen zdálo a všechno je fajn.