My basketball boys

27

Maty:

Nechat ji tam bylo to nejtěžší co jsem kdy udělal. Rozbrečel jsem. Obzvlášť po tom co mě políbila v té šatně. Věděl jsem, že je zmatená. Že mě doopravdy nemiluje. Rozhodně ne tak já miluju jí. Trhalo mi to srdce, fakt mi bylo prostě fyzicky špatně. Musel jsem ale odejít. Musel jsem. Neměl jsem na výběr. Nedokážu s ní být jen kamarád. Ne teď. Musel jsem se té zamilovanosti nějak zbavit, jinak o ní přijdu. Ztratím ji. Už navždy. A to jsem nemohl dopustit, ona pro mě byla celý svět.

Dneska v noci jsem nespal. Sice jsem nevěděl, co budu dělat po zítřku, ale věděl jsem, že nic. Vlastně jsem nevěděl vůbec nic. A to co jsem věděl mě jen dostávalo do ještě větších depresí. Nevěděl jsem co mám dělat a tak jsem jen brečel.

Dominik:

Oba dva se vypařili rychle. Věděl jsem jen to, že nejsou spolu a to mě trochu uklidnilo. Rychle jsem napsal Lily jestli je v pohodě a šel dál tancovat. Když mi napsala, že si zítra musíme promluvit o tom co se mezi námi děje, zastavilo se mi srdce. Konečně. Řekl jsem si. Asi tak před měsícem jsem se opilý vsadil, že Lily dostanu do postele dřív než skončí škola a ta končila zítra. od té doby se toho dost změnilo. Poznali jsme se a já ji nechtěl už jen kvůli sázce. Byla sexy to ne že ne. Ale když jsem poznal i její povahu, došlo mi, že je vážně skvělá. Měl jsem ji rád, ale ne že bych ji miloval. Ale i tak jsem o ní nechtěl přijít, takže jsem se bál, že se to dozví a vykašle se na mě. A proto ji to musí říct já sám.

Další den bylo vysvědčení. Mě byly známky tak nějak dost jedno, dokud jsem nepropadal. S Lily jsme se dohodli, že si promluvíme, až večer na té párty, protože tady bychom neměli žádné soukromí. Bál jsem se jak vysvětlím tu sázku, ale taky i to že to už dávno tak neberu a že ji mám vážně rád. Nevím co řeknu. Představil jsem si co bych dělal, kdyby to bylo naopak a kdybych byl na jejím místě. Jediné co jsem vymyslel, bylo to, že bych tomu člověku rozbil hubu. Čím blíž to bylo, tím víc jsem se bál. Ale mohla by mi odpustit ten fakt, že jsem byl opilý a vůbec nevěděl co dělám. Neměl jsem to moc promyšlené no. Ale já si stejně nikdy nic moc neplánoval. Vždycky jsem si stál za tím, že život se má žít okamžikem. Prostě ji řeknu všechno co mě v ten moment napadne.

Když jsem tam dorazil kolem 9, párty už byla slušně rozjetá. Spousta lidí už bylo i opilých. Lily jsem sice zatím neviděl, ale potkal se Matyho. S tím bych si pak měl též promluvit, protože sice nevím co to teda mezi nimi je, ale i tak jsem do toho něčeho pletl. Po asi půl hodině jsem ji uviděl. Měla na sobě krásné modré šaty. Hned co zjistila, kde jsem, šla mým směrem.