Platonic love - CZ

16.

"Spíš?" Uslyšela jsem vedle sebe.

Nebyla jsem si jistá jestli se mi to nezdá, tak jsem mlčela. Pak se vedle mě někdo pohnul, takže se mi to asi nezdálo.

"Ne...nespím." Zašeptala jsem. Další pohyb.

"Taky nemůžeš usnout?" Zeptal se mě. Zajímalo by mě k čemu tahle konverzace bude vést.

"Né a nevím proč." Zasmála jsem se potichu. Proč se směju?

"Já taky ne." A taky se smál. Nastalo ticho. Odhrnula jsem ze sebe peřinu, protože mi bylo teplo. Ták a je to mnohem lepší.

"Omlouvám se." Co?

"Počkej a za co?" Otevřela jsem oči a koukala do osvíceného stropu.

"Za to jak jsem se choval...promiň, že jsem tam na tebe tak řval, v tom tourbuse...já kdybych věděl-"

"Víš, že tě tohle neospravedlňuje. Nejsem v ničem odlišná od ostatních...jen...jen jsem přišla o mámu a bratříčka...už je to za mnou. Ale tím se nevysvětluje to, že si na mě byl hnusnej předtím." Koukla jsem se směrem k němu, díval se na mě a v šeru šlo vidět jak se mu na tváři objevuje lítostná grimasa.

"Je mi to líto." Zavřel oči. "Ten den jsem byl hrozně naštvanej na všechno kolem sebe a zrovna ty ses do toho objevila...vylil jsem si na tebe akorát zlost a teď se za to nenávidím." Znovu na mě koukl a já rychle pohlídla zpátky ke stropu.

"Jaký den?" Zajímalo mě to. Poslední dobou byl tak super, takže takový doopravdy nemůže být. Nemůže být tak mrzutý, jako byl na začátku.

Dlouze se nadechnul. "Ten den kdy tě Tris poprvé přivedl k nám."

"Rozveď to." Pobídla jsem ho ať pokračuje.

"Znáš Ebony Day?" Přikývla jsem. "Je moje nejlepší kamarádka - nebo aspoň si to myslím. A no...asi týden před tím než jsi se ukázala ty, mi řekla, že by chtěla něco víc než jen kamarádství, ale já to odmítl. Jak víš, nemám čas skoro na rodinu, natož abych měl holku a ještě k tomu bych nemohl nic předstírat, mám ji moc rád, ale asi bych nikdy nebyl schopný jí milovat a mít s ní jiný než kamarádský vztah." Koukla jsem se na něj. V obličeji se mu zračila bolest.

"To mi ale moc nepomáhá pochopit jak do toho zapadám já." Natočila jsem k němu i mé tělo a očima ho pronásledovala, aby to konečně víc rozvedl.

"Ten den kdy už si u nás byla, mi Ebony hned ráno napsala, že se mnou končí i kamarádství, že jsem neuvěřitelně sobecký a nemá to se mnou žádnou cenu a že jsem hrozný, když si na ni nenajdu víc času a spousty dalších nadávek. Dokonce jsme se přes telefon hádali a ona mi pak napsala několik výhružek...nevím co se s ní stalo...já... vždycky jsem jí rozuměl a teď? Jako by se ty roky přátelství vytratili." Projel si rukou vlasy. "Ten den jsem nechtěl nikoho slyšet, proto jsem měl sluchátka a nebavil se s nikým, ale pak mě dorazilo to, jak jsi přišla. Šťastná, bezstarostná, rozzářený úsměv. Viděl jsem v tobě tolik možností, které nemám. A pak když se s tebou kluci prali nebo co - vybuchl jsem, naprosto mi ruply nervy, ani nevím jak." Nevěděla jsem co na to říct. Konečně jsem ho pochopila.

"Lechtali mě."

"Co?" Zvedl se na rukách a byl otočený na mě.

"Že se se mnou neprali, lechtali mě. Jsem lechvitá snad všude." Zahihňala jsem se.

"Vážně?" Přikývla jsem. Skočil ke mě na postel a začal mě brutálně lechtat. Podhrabala jsem se pod ním a vzala buclatý polštář. Než se stačil otočit, majzla jsem ho po hlavě a on se rozplácl na posteli. Začala jsem se smát, stoupla jsem si. "Vyhrála jsem, vyhrála." Oba jsme se chovali hrozně dětinsky, vyplazovali jsme na sebe jazyky a prskali po sobě. Vzal mě za nohy a přehodil si mě přes záda jako pytel mouky a začal se mnou skákat po našich postelích. Najednou jakoby se mezi námi nikdy nic nestalo.