Platonic love - CZ

26.

James

Už tam s ním sedí půl hodiny? Ty vole...Jo usmívá se, to je fajn, ale no tak...

"Nejdeme už ?!" Řekl jsem se zatnutymi zuby.

"Kámo povol čelist. Co se děje?" Zatřásl se mnou Tris, ale já nastvaně odhodil jeho ruku a až pak si uvědomil, že jsem možná až moc agresivní. "Klid jo? Vadí ti snad, že se baví?" Co teď mám říct?

"Jo vadí mi to!" A bylo to upřímný, vážně mě to vadí. Nevyznám se už ani v sobě do prdele! Napil jsem se coly a stisknul dlaň v pěst. Uklidni se!

Sakra kam jí to vede? Tak to ne vole. Zvedl jsem se a kluci na mě hleděli jak kdyby mi přeskočilo. Vyšel jsem ven a s rukama v pěst, ani nevím co mě tam táhlo.

Charlie

Vymluvil se na to, že vevnitř je nedýchatelno, což je pravda. Venku byl lepšívzduch a taky už větší zima.

"Takže Chrisi co tady?" Zasmála jsem se a dala si ruce kolem těla kvůli zimě.

"Už jsem ti říkal, jak si sexy v těch šatech?" Nahnul se ke mě. Jeho hlas byl hrubší.

"Už jsem ti říkala jak působí tvé oči ve tmě?" Snažila jsem se znít jako on, ze srandy ne? Mám radši modré oči, ale potřebuji to číslo. Uchechtl se a zakroutil hlavou. "Dáš mi svoje číslo?" Koukla jsem se na něj a zapřela se o zeď klubu.

Místo odpovědi se přilepil na mé rty. Prvně jsem se chtěla odpojit, ale hra je hra. Nechala jsem to tak a spolupracovala s ním. Trvalo to celkem dlouho, nebo na mě to bylo dlouho.

Přitiskl mě víc na zeď a šáhl mi na stehno, v tu chvíli jsem přestala a snažila se vybočit hlavou. Ale on to bral jak způsob, jak se mi přisát na krk.

"Chrisi." Zamumlala jsem s zatnutymi zuby. Nebylo to vůbec příjemné a až teď mi došlo, že se chovám jako děvka.

"Děje se něco zlato?" Odendal ode mne hlavu, ale ruku nechával na stehně. Chtěla jsem mu dát přes držku za to oslovení, ale chci to číslo.

"To číslo?" Zašeptala jsem.

"Hele Char. Já myslel, že je to jen na dnešek...dneska mě opustila přítelkyně po dvou letech...já chtěl jen upustit páru. Myslel jsem, že jsi na to stejně a-" Chris mi odletěl někam pryč.
"Jamesi! Proboha co to děláš?" Dřepla jsem si k Chrisovi, který se držel za tvář a neveřícně koukal na Jamese. No koukal na něj asi tak jako já.

"Tak to je tvůj přítel? Nemohla si mi říct, že máš kluka...sakra holka já myslel, že si volná. Do huby jsem dostat nechtěl." Pomohla jsem mu na nohy a on rychlým krokem a nevěřícným pohledem na nás odcházel ulicí pryč.

"Co to sakra děláš? Skoro jsem měla to číslo!!" Dobře, on by mi ho stejně nedal, měl svy důvody, který mě trošku vytáčely, ale proč James zaútočil? To nepochopim.

"Ja-"

"Co ty? Celý den jsem tě litovala, protože si byl mimo a smutný, a teď? Teď útočíš bezdůvodně na lidi." James smutně pokroutil hlavou a odešel do auta, následovala jsem ho a pak i kluci. Chtěla jsem se ho znovu zeptat co to mělo znamenat, ale před netušícími kluky, to nemá cenu.

"Maš číslo?" Optal se Connor.

"Nope."

"Vždyť si s ním byla snad hodinu." Jen sem pokrčila rameny a nechala jejich posměšné poznámky plynout kolem mě.