Platonic love - CZ

21.

Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. "Co prosím?" Rozklepala se mi čelist.

"Napotřetí a naposledy nenávidím tě!" Zahulákal a zvedl se z křesla.

"Ale co jsem udělala?" Nevěřím. 

"Jsi stále tady, furt mě jen urážíš, nechci tě tu!" Zařval. 

"Ale já myslela..." Řekla jsem potichu a zasekla jsem se. James se na mě významně podíval. Co to?

"Cos myslela? Že tě budu mít rád? Nemůžu tě ani cítit ve své blízkosti." Furt přeskakoval pohledem. 

"Dobře. Tak já teda půjdu. Mimochodem jsem se šla kvůli tomu převyšetření, ale dobře už se ti nebudu pléct do života." Odvětila jsem naprosto klidným hlasem. Ale vůbec jsem se tak necítila. Vyšla jsem na chodbu a zabouchla dveře. Co se to zase děje? Ničemu nerozumím, tohle musí být jen zlý sen.  Prohrábla jsem si rozpuštěné vlasy a sjela po dveřích na zem. Ještě asi pět minut jsem tam takhle seděla se sklopenou hlavou. Musím jít k tý ošetřovatelce.

"Dobré odpoledne." Zaklepala jsem do otevřených dveří, abych na sebe upozornila.

"Dobré, dobré zlatíčko. Tak se koukneme na tu tvoji nožku." Teď jsem si připadala jako malé dítě. Kdybych chtěla, můžu se rozbrečet a tahle paní by mě přitulila k sobě a výskala ve vlasech. Jo nutně potřebuju obejmout. Ještě horší je, že na něj nejsem naštvaná. Jsem spíš smyslově mimo.

"Haló?" 

"Ano?"

"Děje se něco drahoušku? Už několik minut si úplně mimo přítomnost." 

"Né, pohoda jahoda...tedy - jsem v pořádku, nic se neděje." Odpověděla jsem rychle. 

"Kotník vypadá dobře. Myslím, že můžeš přestat používat berle a snažit se jemně našlapovat, ale dál to maž." Při posledním na mě koukla vážně. 

"A co běh?" Vychrlila jsem ze sebe to, co už jsem chtěla zmínit před půl hodinou. 

"Minimálně za týden. Vyvrklý kotník není až tak závažná věc, ale pozor na to příště." Usmála se na mě. "A co tvůj přítel? Líbí se vám v Atlantě." 

"On vlastně není můj přítel."Zachmuřila jsem se, ne proto že bych ho chtěla jako kluka, ale protože mě zklamal. "Ale Atlanta je krásná. Zítra ráno odjíždíme do Severní Karolíny, takže doufám, že tam to taky bude stát za to." Pousmála jsem se a pomalu si stoupla na nohu. Už tolik nebolela, dalo se to snést...chce to jen rozchodit. 

Vplížila jsem se do pokoje pro sportovní oblečení a pak pomalinku šla do další objevené posilovny. 

"Ahoj." Pozdravila jsem blonďáka za pultem. "Potřebovala bych pomoct. Kde je část pro posilování rukou a břicha?" Nohy trénovat asi zatím nemůžu. 

"Hned tě tam zavedu." Slyšela jsem opravdu silný americký přízvuk. Všichni tady mluvili americkou angličtinou, ale tenhle jí vážně prožíval. "Tady to je. Zde jsou činky a gumové pásy a ještě támhle stroje na posílení břicha." 

"Děkuju moc." Usmála jsem se jemně a začala s činkami. 

"Počkej." Zastavil mě a zezadu mě chytl za ruce a nasměroval je tak jak chtěl, aby byly. "Takhle je to účinnější." Usmál se a mrkl na mě. What?

Po 45 minutách cvičení na břicho jsem se rozhodla posilovnu opustit. Se sluchátky v uších jsem vcházela do pokoje a mířila si to rovnou do koupelny. Tančila jsem si do rytmu a u toho si připravovala ručník na tělo a na hlavu.