Ledové vzplanutí

2.

BARBARA

Druhý den ráno stojím odhodlaně na prahu posilovny. Už jsem zde párkrát byla, proto nemůžu říct, že bych si nevěděla rady. Ale i když jsem včera celý večer žila odhodláním jít sem a začít, aspoň dvakrát týdně, co mi nová práce dovolí, nyní jsem zkoprněla.

Chci to vůbec?

Chceš to!

Fajn.

Vyrazím do šaten a převléknu se do legín a sportovního trička. Je to zřejmě to jedno z posledních použitelných sportovních oblečení, co jsem doma našla, takže pokud v tom budu chtít pokračovat, budu muset ještě něco pořídit.

„Ahoj, ty jsi tu nová?" zeptá se mě nějaká holka převlékající si tílko hned vedle mě. Je mladší než já, ale rozhodně toho má nasportováno více, soudě podle její svalnaté postavy.

„Ahoj, už jsem tu párkrát byla. Ale je to dlouhá doba," odvětím.

„Manžílek ti dopřává vlastní kardio?"

Manžílek?!

„Prosím?" vyjeknu překvapeně.

„No," zakoktá se, „viděla jsem, že máš na ruce prsten..."

Prsten, jasně... ten zpropadený kus zlata. Proč ho furt nosím?

„Manžel se mě nedotkl už víc jak rok," řeknu upřímně, aniž bych si rozmyslela, co to vlastně plácám. „Pardon, poslední dobou nejsem příliš ve své kůži, takže mám sklony plácat kraviny."

„A taky jsi až příliš upřímná," konstatuje, „ale to já taky!" vítězoslavně se usměje. „To je super! Jsem Shannon," natáhne ke mně ruku.

Takže tady mám kamarádku.

„Barbara," usměju se a stisknu její ruku.
Zdvořilosti jsou za námi. Vezmu si své věci a chystám se obsadit některých ze cvičících strojů, když na mě Shannon znovu promluví.

„Nehledáš náhodou fitness trenéra?"

O to jsem nepřemýšlela, ale nějaké vedení by špatné být nemuselo.

„Protože kdyby jo, tak já jsem ta nejlepší volba!"

Páni, úžasnu. Sebevědomí té dívce rozhodně nechybí.

Pak mě napadne: proč ne? Proč to nezkusit? Zaplatím si - ach bože, vždyť ani nemám dostatek peněz - takže nic.

„A jestli si lámeš hlavně s penězi, tak mám vždy měsíční zkušební lhůtu zdarma. Můžeš to zkusit a pak mě odkopnout, protože tě budu vést k ničemu. Ale třeba," odmlčí se, „třeba se ti zalíbím a necháš si mě."

Třeba se z tebe stane po dlouhé době má nová kamarádka.

„Teď zníš, jak kdybys byla auto a já měla možnost si tě pár dnů ojet, než se rozhodnu," opáčí se smíchem.

„Přesně o tohle jde!" vypískne. „A jak znám sama sebe, nakonec se mě zbavit nedokážeš. Cvičení totiž začneš milovat!"

Na čem ta holka jede?

Je čtvrtek a já už jsem na dně svých sil. Ona evidentně musí z toho cvičení získat víc energie než doopravdy ztrácena.

„Takže?"

Působí tak neodbytně. Navíc se mi líbí její aktivní a sebevědomá povaha, tudíž není pochyb o tom, jak se nakonec rozhodnu.

„Takže kde začneme?" zeptám se.