Ledové vzplanutí

15.

BARBARA

Sice jsem na toho prevíta stále naštvaná a taky nechápu, proč se ke mně chová tak přátelsky, když ještě před několika týdny mě výslovně odmítal, ale ty jeho oči bych poznala na míle daleko. Snad i kdybych byla slepá.

„Věděla jsi o tom?"

Protože jestli jo, jen by umocnila atmosféru dnešního večera.

„Ne!" houkne na mě skrz hlasitou hudbu. „Nesleduju ho!"

Bar je doslova nacpaný. Jak spodní část, ve které se nachází obrovský bar s ještě větším parketem, pódiem a DJ stolkem, tak rozlehlý balkón, na němž se nachází další bar s několika boxy k sezení.

,,Páni!"

Shannon mě dnes již po několikáté čapne za ruku a odtáhne směrem k baru způsobem, aby si nás její bratr neměl šanci všimnout. Lokty se opřu o bar, který je vzhledem k taneční sérii prázdný, přičemž poručím Jacka pro sebe i Shannon opírající se hned vedle mě.

„Na tu bídu!" ťukneme si panáky a jejich obsah do sebe kopneme najednou. Hořkost spojená s medovou příchutí nás přitom zapálí v krku.

„Ještě jednoho?" zahučí na nás barman.

Ještě jednoho?, zopakuju si v hlavě jeho otázku. Už po tomto mám celkem velkou dávku kuráže v krvi.

„Jo!" odpoví za mě Shannon a hodí po něm deset dolarů. „Lijte to!"

Než se před námi objeví další runda, zastaví se vedle nás hnědovlasý muž v černé polorozepnuté košili a roztrhaných džínách, dost udýchaný a lesklý od potu. Poručí si vodu a tím nejvíc úžaslým pohledem se zaměří na Shannon. Zatímco mám možnost jej tiše pozorovat, všimnu si, že se na ni nedívá obyčejně... že ji nevidí jako jednu z mnoha, ale že na ni pohlíží jako na jednu z mála... jako na ženu, do jejíhož srdce se právě měl možnost dostat.

A Shannon? Ta holka vypadá dobře za každé situace, avšak co tu blondýnu zdobí, je její skvělá a optimistická povaha. Všimne si toho mladíka s ostře řezanou tváři posetou jemným strništěm snad ve stejném momentu jako on jí a od té chvíle nespustí žádný z jeho následných pohybů, hlavně jej po velice stručném seznámení následuje směrem k pódiu.

Paráda. Blondýna na mě zapomněla a nechala mě tu trčet s dvěma panáky medového Jacka.

Takže tu nejsi sama, promluví mé podvědomí se zvednutým obočím.

Zřejmě ne, odpovím si sama.

Během mé snahy dostat se k jednomu z panáků se vedle postaví další muž. Tentokrát jsou mi jeho pohyby, ale hlavně vyčnívající vůně dosti povědomé, proto mě nepřekvapí, když zvednu hlavu vzhůru, že se ty studánkově modré oči zapíjejí přímo do mě.

Sakra.

Proč zrovna já se musím zakoukat do těchto modrých očí?

„Dnes pijete sama?" promluví sotva slyšitelně.

„Na kuráž," odpovím s jistou dávkou adrenalinu v krvi.

William se nad mými slovy lehce pousměje, ale než stihnu cokoli říct, před mými zraky vypije druhého panáka.

„Teď už jsme na to dva," odpoví.

Jsem už po těch dvou panácích mírně přiopilá, což mi v žádném případě nedělá problém v tom se soustředit na jeho nevyzpytatelnou osobnost.