Odhalení Osudu

15. Na Hraně Zoufalství

Stíny se kolem nich stahovaly stále těsněji a atmosféra se nabíjela temnou energií. Beruška a Kocour se ocitli tváří v tvář Stínovému Měniči, který se nyní zdál ještě mocnější než dříve. Jeho pohled byl plný pohrdání a jeho smích byl chladný, až z něj mrazilo. „Říkala jsi, že mi chcete pomoci,“ pronesl Stínový Měnič jízlivě a přistoupil blíž. „Jak přesně byste chtěli zachránit někoho, kdo ztratil vše, co kdy měl?“ Beruška se snažila udržet klidný pohled. „Možná existuje způsob, jak se zbavit té temnoty, která tě ovládá. Kdysi jsi byl obyčejným člověkem. Nemusíš být tím, kým ses stal.“ Stínový Měnič se na ni dlouze podíval, jako by snad na chvíli zaváhal. Ale pak se jeho tvář zkřivila zlostí. „Nemůžete pochopit, co znamená být zatracený!“ zakřičel a z jeho těla vyšlehla další vlna stínů, která zasáhla Berušku a Kocoura.
„Kocoure!“ vykřikla Beruška, když byla sražena na zem. Kocour se okamžitě postavil mezi ní a Stínového Měniče, připraven ji ochránit za každou cenu. „Pusť ji!“ zařval Kocour a vyrazil vpřed, jeho hůlka zářila připravenou Kočaklyzmou. Stínový Měnič se ale jen zasmál. „Myslíš, že tvá síla se může rovnat té mé?“ Jeho hlas byl plný pohrdání a stíny kolem něj se začaly měnit ve strašidelné tvary – paže, ruce a tváře těch, kteří mu podlehli. Kocour se s odhodláním vrhl na Stínového Měniče, ale každý jeho úder byl odražen temnou energií, která ho pokaždé odhodila zpátky. Zatímco bojoval, Beruška se pokusila znovu postavit a přemýšlela, jaké možnosti mají. „Kocoure, musíme to udělat společně!“ vykřikla. „Nemůžeme ho porazit každý zvlášť.“ Kocour se zastavil a přikývl. Postavil se vedle ní, připraven čelit nepříteli bok po boku. „Jsem připraven, Beruško.“ Beruška se na něj usmála, a i přes napětí okamžiku pocítila podivnou sílu. Společně byli schopni dosáhnout více, než kdyby bojovali každý sám. Chytili se za ruce a připravili se na poslední útok. „Moc, kterou hledáte, vás zničí,“ zašeptal Stínový Měnič temným hlasem, zatímco kolem něj začala vířit temná aura. „Budete litovat toho, že jste mě kdy vyzvali!“ „Možná,“ odpověděla Beruška s odhodlaným pohledem, „ale radši zemřu, než abych nechala tvou temnotu zničit Paříž.“ Spojili své síly a vyvolali svou magii zároveň. Berušky jo-jo se rozzářilo, zatímco Kocourova Kočaklyzma zářil
oslepujícím světlem. Společně vytvořili silný výbuch světla, který zasáhl Stínového Měniče přímo do srdce. Stínový Měnič zakřičel v bolesti a jeho temná aura se začala rozpadat. Jeho tělo se začalo měnit, stíny se rozplynuly a zůstala po něm pouze ztracená, zranitelná postava. Jeho pohled byl najednou plný bolesti a utrpení. „Co... co jste mi to udělali?“ zašeptal, jako by snad sám nemohl uvěřit tomu, co se stalo. „Uvolnili jsme tě z té temnoty,“ odpověděla Beruška jemně, zatímco se pomalu přiblížila. „Máš ještě šanci. Nech tu temnotu jít.“ Stínový Měnič na ni zíral, oči plné zmatení a strachu. „Ale... já už nevím, kým jsem byl. Temnota je jediná věc, která mi zbyla.“ Kocour ho poplácal po rameni, jeho výraz plný empatie. „Každý si zaslouží druhou šanci. Jen se musíš rozhodnout, co s ní uděláš.“ Stínový Měnič se na ně podíval, jako by snad poprvé pocítil naději. Pomalu přikývl a udělal krok zpět, připraven začít znovu.

Jakmile zmizel ve tmě, Beruška a Kocour si vyměnili vyčerpané pohledy. Boj skončil – alespoň pro tuto chvíli – a Paříž byla opět v bezpečí.
„Tohle bylo těsné,“ zamumlal Kocour, když si unaveně sedl na lavičku. Beruška se zasmála. „Alespoň máme další příběh, který jednou budeme moci vyprávět.“
A i když věděli, že další bitvy teprve přijdou, tentokrát měli pocit, že společně dokážou cokoliv.

Tak co myslíte? Změní se Stínový Měnič? Nebo se vrátí ještě mocnější? To se dozvíte příště