Krystal v Marinettiných rukou zářil jasněji s každou vteřinou, a jeho světlo začínalo prorážet temnotu kolem nich. Shadow Weaver ztuhl, jeho rudé oči se rozšířily překvapením. Nikdy by nečekal, že by Beruška mohla znovu stát po tom, co ji jeho temná magie zasáhla.
,,To není možné...“ zamumlal si pod
,,Nikdy... to... nevzdám,“ pronesla Marinette s námahou, její tělo bylo stále slabé, ale odhodlání v jejích očích bylo nezlomné. S každým slovem rituálu, který pronesl, krystal sílil, a Stínový Měnič cítil, jak ho energie svět ,,Kocoure... teď!“ zavolala Marinette, zatímco se snažila udržet svou koncentraci na rituálu.Kocour, stále zčásti otřesený, okamžitě pochopil, co musím udělat. Sebral poslední zbytky své síly a vyskočil na nohy. Se svou hůlkou v ruce se svou hůl na Stínového Měniče a zaútočil na něj z boku. ,,Čas na malé kočičí kouzlo!“ vykřikl, než udeřil na Stínového Měniče, zaneprázdněný útokem Marinettina krystalu, si nevšiml Kocourova pohybu, dokud nebylo příliš pozdě. Kocour ho srazil k zemi a krystal temnoty, který měl Stínový Měnič zavěšený kolem krku, se roztříštil o betonovou podlahu.
,,Ne!"zakřičel Stínový Měnič v hrozivé bolesti, když jeho moc začala mizet společně s krystalem. Stíny kolem něj začaly ustupovat, a jeho postava se začala ztrácet, jako by ho světlo Marinettina krystalu požíralo.
„Tohle... není konec!“ zasípal Stínový Měnič, než jeho tělo zmizelo ve víře temnoty. Na chvíli se vše zastavilo. Marinette spadla na kolena, vyčerpaná, ale stále svírala krystal, který teď zářil jen slabým, jemným světlem. Kocour doběhl k ní a klek.
„Je konec, Mari,“ zašeptal, i když v jeho hlase byla slyšet nejistota. Opravdu to byl konec?
Paříž byla znovu klidná, ale klid, který následoval po bitvě, nebyl ten, který by přinášel útěchu. Marinette a Adrien seděli na střeše jednoho z domů, odkud měli výhled na celý horizont města. Oba byli unavení, fyzicky i duševně, ale vědomí, že znovu zvítězili, je trochu uklidňovalo.
„Myslíš, že se vrátíš?“ zeptala se Marinette tiše, její oči byly stále zaměřené na vzdálený obzor.
Adrien chvíli mlčel, pak si povzdechl. „Nevím, Mari. Ale i když se vrátím, my budeme připraveni.“Oba zůstali v tichosti. Bitva byla vyhrána, ale věděli, že tento svět byl plný nepředvídatelných hrozeb.
„Děkuji, že jsi byl se mnou,“ pronesla Marinette po chvíli a opřela se o jeho rameno. „Nevím, co bych dělala, kdybys tady nebyl."Adrien se usmál a jemně ji pohladil po vlasech. „Nikdy bych tě nenechala jen tak, Mari. Vždycky tady budu. Vždy.“
Marinette se konečně uvolnila a na její tváři se objevil slabý úsměv. Možná svět nebyl perfektní, ale s Adrienem po boku měla pocit, že dokáže čelit čemukoliv.Ale v temném koutě, daleko od Paříže, se stíny znovu prohýbaly. Stínový Měnič, oslabený, ale stále naživu, se pomalu zvedal z místa, ho světlo Berušky zahnalo. Jeho temné oči zářily záští a odhodláním. „Tohle byl jen začátek,“ pronesl s mrazivým úsměvem. „Paříž a její hrdinové si ještě užívají mou skutečnou moc.“ To, co bylo skutečně skutečností, byla ve skutečnosti teprve první část jeho plánu.
Omlouvám se, že jsem se dlouho neozvala, ale nahromadilo se mi spoustu věcí do školy a byla jsem nemocná. Jinak co si myslíte vy? Co Stínový Měnič chystá? To se dozvíte zase příště
ČTEŠ
Odhalení Osudu
FantasíaV Paříži se objevuje nová hrozba, která je ještě mocnější než Lišaj. Tento nový padouch, známý jako Stínový Měnič, má schopnost krást mirákula a upravovat jejich sílu podle vlastní vůle. Marinette a Adrien, jako Beruška a Černý Kocour, čelí stále ná...
