Odhalení Osudu

18. Kruh se uzavírá

Po Felixově zmizení zůstali Beruška a Kocour stát v tichosti v potemnělé uličce. Vzduch byl prosycen tíživým pocitem nevyřčené hrozby.

Marinette se otočila k Adrienovi.  „Myslíš, že se vrátí?“ zeptala se šeptem, zatímco si otřela pot z čela. 
Adrien se zamyslel a přikývl. „Určitě. Felix není někdo, kdo by se vzdal po prvním neúspěchu. A... jeho spojení s temnotou je znepokojující. Cítím, že ho něco pohání, něco osobního.“  „Ale co?“ Marinette se zamračila. „Proč by někdo, kdo je na první pohled normální, šel tak daleko? A jak ví o Stínovém Měniči?“ 
Adrien se na chvíli zamyslel, než ztišil hlas. „Možná to souvisí s mojí rodinou... nebo spíš s mým otcem.“  Marinette ztuhla. „Gabriel Agreste? Myslíš, že on—“  Adrien ji přerušil. „Nemám důkazy. Ale Felix je můj bratranec. Vždycky byl zvláštní, uzavřený. A jestli má něco společného s otcovými tajemstvími, mohlo by to znamenat, že jsme proti něčemu mnohem většímu, než si myslíme.“  Marinette se na něj podívala se směsí obav a odhodlání. „Ať už je to cokoliv, musíme to zjistit. Nemůžeme nechat Paříž ohrožovat další temná magie.“ 

Následující den ve škole se Marinette a Adrien snažili chovat normálně, ale atmosféra byla napjatá. Felix se neobjevil a nikdo neměl tušení, kam zmizel. Alya si všimla Marinettiny nervozity a přitáhla ji k sobě během přestávky. 

„Dobře, co se děje?“ zeptala se Alya, podezřívavě si ji měříc. „Vypadáš, jako bys měla na krku dalšíhi akumu.“ Marinette se pokusila usmát. „Ne, nic takového. Jen jsem unavená.“  Alya se zamračila, ale než mohla odpovědět, přerušila je Chloe, která triumfálně vstoupila do třídy. „No tohle, slyšely jste už tu novinku? Felix zmizel! Můj drahý Adrienův bratranec prostě odešel bez rozloučení. Jak nezdvořilé!“  Marinette zbystřila. „Zmizel?“  Chloe se na ni podívala s povýšeným výrazem. „No ano, drahá Dupain-Chengová. Prý ho rodiče odvolali zpět do Londýna. Je to rodinné tajemství.“  Marinette si vyměnila pohled s Alyou. Očividně to rodinné tajemství mělo mnohem temnější povahu, než Chloe tušila. 

Večer se Marinette rozhodla prozkoumat své vlastní podezření. Jako Beruška se vydala k sídlu Agreste, kde doufala, že najde nějaké odpovědi. Když dorazila, zjistila, že Adrien už na ni čeká. 

„Nemohl jsem jen sedět a nic nedělat,“ řekl tiše, když ji uviděl. „Pokud má Felix něco společného s otcem, musíme to zjistit.“ 

Vkradli se do pracovny Gabriela Agreste. Místnost byla temná a klidná, ale oba věděli, že pod povrchem se skrývá něco většího. Marinette si všimla starého deníku na stole. 

„Tohle vypadá podezřele,“ řekla a otevřela ho. Stránky byly plné poznámek o mirákulech a jejich schopnostech, ale na jedné stránce bylo jméno, které ji zarazilo: Felix.  Adrien se sklonil, aby si přečetl text. „‚Felix je klíč... jeho krev nese spojení s pravou podstatou temnoty.‘ Co to znamená?“ 
Marinette zavřela deník a přemýšlela. „To znamená, že Felix není jen náhodný nepřítel. Jeho spojení s tvou rodinou a mirákuly je hlubší, než jsme si mysleli.“ 

Mezitím se na temném místě mimo Paříž Felix připravoval na svůj další krok. Kolem něj se formovala temná energie, kterou zanechal Stínový Měnič. Ve svých rukách držel amulet, který vypadal jako zkřivená verze mirákula. 

„Je čas dokončit to, co bylo započato,“ zašeptal do ticha. „Beruška a Kocour nemají tušení, co je čeká.“  Stínová postava, která se objevila za ním, odpověděla: „Tvůj čas přichází, Felixi. Paříž bude jen začátek.“  Felix se usmál a jeho oči zahořely temným světlem. „A já zajistím, že tentokrát temnota zvítězí.“