Po událostech předešlé noci se Marinette nemohla zbavit myšlenky na Nyx a její zmizení se Stínovým Měničem. Byl to nebezpečný obrat událostí, který jim přinesl více otázek než odpovědí. Adrien se s ní setkal před školou a společně se snažil najít nějaký plán. Oba cítili, že musejí jednat rychle, ale nevěděli, kde začít. Nyx byla pryč, Stínový Měnič byl nebezpečnější než kdy dřív a každý další den mohl znamenat novou hrozbu pro Paříž.
,, Musíme zjistit, kam je ten portál odnesl, " řekla Marinette, když procházeli školním dvorem. Studenti kolem nich se bavilu o běžných problémech, ale Marinette a Adrien věděli, že jejich svět se právě hroutí. ,, Možná bychom měli prohledat místa, která už Stínový Měnič využíval. " ,, Ale tam už jsme byli," odpověděl Adrien. ,, Musí mít nějaké nové úkryty. Možná je Nyx přiměje odhalit něco víc. Ale pokud ne, mohlo by to pro ni špatně skončit. " Marinette si kousla do rtu, myšlenky se jí honily hlavou. Když se Stínový Měnič objevil, byl jako přízrak-jeho přítomnost byla cítit, ale nikdy ho nemohl najít. A teď, když měl u sebe Nyx, bylo jasné, že se bude snažit získat z ní co nejvíce informací, aby se stal ještě silnějším.
Ten den ve škole ubíhal pomalu. Marinette se snažila soustředit na hodiny, ale myšlenky jí neustále utíkaly zpět k boji v uličce. Alya s Ninem se jí pokoušeli povzbudit a navrhovali, aby šli po škole všichni ven a na chvíli zapomněl na všechny problémy. Marinette by normálně jejich návrh ráda přijala, ale tentokrát se omluvila s výmluvou, že musí něco zařídit.
Po škole se Marinette vrátila domů a bez váhání se proměnila na Berušku. Adrien na ni už čekal na střeše jejich oblíbené kavárny jako Kocour. Oba věděli, že čas běží. Vydali se pátrat po známých lokacích Stínového Měniče, doufajíc, že narazí na nějakou stopu.
Hodiny ubíhaly a oni prohledávali temné uličky, staré sklady a opuštěné budovy, ale nikdy nebylo po Nyx ani Stínovém Měniči ani stopy. Frustrace narůstala a oba začali pociťovat bezmoc. Jak se zdálo, byli vždy o krok pozadu.
Když už se schylovalo k půlnoci, Marinette a Adrien dorazili k opuštěné budově starého muzea. Bylo to místo, které Stínový Měnič používal kdysi dávno, ale od té doby se sem nevrátil. Alespoň to si mysleli. Když vstoupili dovnitř, zasáhl je chlad a prach minulosti. Bylo to jako vstoupit do světa, kde čas zůstal stát. Staré exponáty pokryté pavučinami a rozbité vitríny vytvářely atmosféru dávno zapomenuté historie. ,, Tady už jsme byli, " poznamenal Kocour, když procházeli mezi prázdnými sochami. ,, Proč by se sem vracel? " ,, Nevím, " odpověděla Beruška a pokusila se rozsvítit baterku, aby lépe viděla do temných koutů. ,, Ale něco mi říká, že jsme něco přehlédli. Musí tu být nějaká stopa." Procházeli tichým muzeem, až dorazili k zadní místnosti, kde dříve bývala vystavena sbírka starověkých artefaktů. Místnost byla tmavá a plná prachu, ale na zemi byly jasně vidět stopy, které tam neměly být --- čerstvé otisky bot, které vedly k zadní stěně místnosti. Beruška se přiblížila a začala prohmatávat stěnu, až objevila skrytý mechanismus. Stěna se s tichým skřípáním otevřela a odhalila tajný průchod vedoucí do podzemí. ,, Myslím, že jsme něco našli, " řekla Beruška s roztřeseným dechem, když vstoupila do temného koridoru. Bylo jasné, že tady se něco děje, něco, co nemělo být odhaleno.
Jak postupovali dál, začali slyšet vzdálené hlasy. Stínovo Měničův hlas byl hluboký a chladný, plný hněvu a pohrdání. A pak tu byl Nyxin hlas, pevný, ale s náznakem bolesti. Zdálo se, že mezi nimi probíhá nějaká konverzace, něco osobního. ,, Víš, proč jsi tady," řekl Stínový Měnič a jeho slova rezonovala podzemními stěnami. ,, Není to jen o moci. Je to o minulosti, o tom, co jsme ztratili." ,, Nechci s tebou nic mít," odpověděla Nyx, její hlas byl napjatý. ,, Tvá touha po moci ničí všechno, čeho se dotkneš. " Beruška a Kocour zůstali ukrytí za rohem, poslouchajíc každý detail jejich rozhovoru. Bylo jasné, že Nyx a Stínový Měnič měli minulost, kterou by nikdo nečekal. Byli spojeni víc než jen bojem o mirakula. Bylo to osobní, bylo to o něčem, co se stalo dávno předtím, než se objevili jako superhrdinové a padouši. ,, Přemýšlej o tom, co ti nabízím," pokračoval Stínový Měnič, zatímco se přibližoval k Nyx. ,, Můžeme být silnější než kdy dřív. Společně můžeme zničit všechny, kteří nám ublížil." ,,Nikdy," odsekla Nyx. ,, Nikdy se k tobě nepřidám." Beruška věděla, že nastal čas zasáhnout. Spolu s Kocourem vběhli do místnosti a vrhli se Stínového Měniče, který byl překvapený jejich náhlým útokem. Boj znovu rozhořel, tentokrát ještě intenzivněji než kdy předtím. Stínový Měnič používal všechno, co měl, aby je přemohl, ale Beruška, Kocour a Nyx spojili síly. V rozhodujícím okamžiku Beruška hodila svoje yo-yo a zasáhla Stínového Měniče do ruky, čímž mu vyrazila jeho amulet. Kocour následně použil Kočaklyzmu a zničil temnou zbraň, kterou Stínový Měnič používal k ovládání moci. Bez svého amuletu a zbraně byl Stínový Měnič oslabený, ale stále nebezpečný. Nyx se k němu přiblížila,a použila její bič napjatý a připravený k útoku. Zastavila se těsně před ním, oči plné nenávisti a bolesti. ,, Tohle je pro všechny, které jsi zničil, " zašeptala a udeřila. Stínový Měnič padl na kolena jeho moc byla pryč. ,, Udělala jsi chybu," zasípal, než zmizel v posledním záchvěvu temnoty, zanechávájíc za sebou jen prázdný prostor a chladnou vzpomínku. Beruška se obrátila k Nyx, která stála v tichosti a sledovala, jak její nepřítel mizí. ,, Je konec?" zeptala se Beruška, ale Nyx, jen zavrtěla hlavou. ,, Ne, tohle byl jen začátek," odpověděla Nyx, oči stále zaměřené na místo, kde zmizel Stínový Měnič. ,, Jeho pravá síla teprve přijde." A s těmi slovy se Nyx ztratila ve stínech, nechávájíc Berušku a Kocoura s pocitem, že bitva, která se blíží, bude mnohem horší než cokoliv, co dosud zažili.
Co si myslíte, že se bude dít dál? 🤔🤔🤔 To se dozvíte příště 😁😁😁
ČTEŠ
Odhalení Osudu
FantasiV Paříži se objevuje nová hrozba, která je ještě mocnější než Lišaj. Tento nový padouch, známý jako Stínový Měnič, má schopnost krást mirákula a upravovat jejich sílu podle vlastní vůle. Marinette a Adrien, jako Beruška a Černý Kocour, čelí stále ná...