HRY O KORUNU

Kapitola 2.

,,Kdy budou vybírat,mami?"zeptal se Stak.
Měl usmolené ruce od marmelády.
Máma se na něho ledově podívala. ,,Chvíli to trvá než z dvanácti krajů vyberou ty nejkrásnější dívky." V jejím hlasu jsem cítila chlad.
Stak si oblízl jednu ruku. ,,Hm,taky bych chtěl být urozený. Mohl bych si na některou ukázat a pak by je všechny ostatní podřízly..."
,,Staku! Nemluv hlouposti,"zakřičela jsem na něj.
Pokrčil ramena a chystal se olíznout tu druhou. ,,Ale vždyť dobře víš, že to tak chodí. Každý rok je nový princ a poté král. Jde to pořád donekonečna. Král má syny,ty syny pak mají další syny..."
To je pravda.
Každý rok se v paláci objeví alespoň jeden princ, který si díky této hře, může vybrat manželku. Král je jenom na jeden rok. Poté ho vystřídá další z jeho synů. Nikdy se nestalo, že by chyběl princ. Vrchní si můžou dovolit dětí,kolik chtějí,i když to je padlý na hlavu.
,,Zítra je tedy výběr, "zeptám se matky.
Dělá těsto na chleba. Otře si dlaní čelo a vzdychne. ,,Ano,v osm večer. Říkala jsem ti to několikrát. A ne že zase půjdeš ven,rozumíš? "
Když jsem byla malá, mamka měla v očích takovou jiskru života. Teď je měla bez lesku,jen černé jako havranní peří.
Přitakám. Už vím, že je rozumnější jí neodporovat,ale pořád jí nevěřím. Ona chce, abych se do té soutěže dostala. Cítím to z ní.
Stak zachytí můj pohled a porozuje mě. ,,Nezahrajeme si něco?"nadhodí.
Beze slova omotávám svůj uvolněný pramen vlasů z culíku kolem prstu.
,,Možná, "řeknu po chvíli.
Stak se zasměje a někam odběhne.
Otočím se na matku. ,,Proč chceš, abych se do té soutěže dostala?"
Matce spadne vařečka na zem. Zalapá po dechu. ,,Cože?"
Chvíli ji pozoruju. Je ke mně otočená zády.
,,Že proč chceš, abych se tam dostala. Do paláce,"opakuju.
Matka se ani nehne a pak vybuchne, jako časovaná bomba.
,,Jasně, chci a proč asi?"otočí se. ,,Když jsem byla mladá, nevybrali mě, jenže já jsem chtěla. Věděla jsem,že kdyby mě vybrali místo té kvočny,Rity,vyhrála bych. Stala bych se královnou a nemusela bych se rozhodovat, co vám udělám k večeři, abyste netrpěli hlady,"přistoupí ke mně. V očích se jí zableskne. ,,Ty to ještě nechápeš? Kdybys ses alespoň trochu snažila, všechny bys je rovnou poslala na smrt. Získat si princovo srdce není zase tak těžké..."
Zastavím ji. ,,Co to říkáš? Ty jsi tam chtěla? Mami,i kdybych zůstala druhá, umřela bych. Princ si s tebou jenom pohraje a aby se ostatní nedozvěděli,co v Paláci provádějí, odhodí tě jako kus hadru. Takhle to nefunguje,"zvýším hlas,až skoro křičím.
Matka je na mě naštvaná, ale pohladí mě po vlasech. ,,Ty bys to vyhrála. Jsi krásná a chytrá. A vášnivá. Ty bys..."
,,Dost! "vykřikla jsem a vstala. ,,Ne,nejsem jako ty." Odstoupila jsem od ní. ,,Nejsem krásná,chytrá, okouzlující, lstivá nebo vášnivá. Nejsem jako ty." Můj hlas byl jako studená ocel. ,,Já tam nebudu nikdy,a ty,ty se pomocí mě," ukázala jsem na sebe, ,,nikdy,nikdy do Paláce nedostaneš." Spojila jsem rty do tenké linky a drtila jsem zuby. Čekala jsem co máma udělá. Místo toho jen svěsila ramena a trhla sebou. ,,Dobrá.Ty nemusíš dělat vůbec nic,ale udělám všechno pro to,abysme byla jedna šťastná rodina."
,,Jedna šťastná, dokonce životě poskvrněná rodina,"řekla jsem a odběhla do pokoje.

Doufám,že se kapitola líbila,i když byla krátká. ;3