HRY O KORUNU

Kapitola 8.

,,Mladá dámo ,tohle je vidlička na salát," sykla madame Len. ,,Ne na dezert! Víte co to slovo vůbec znamená?"
Pomalu jsem si uvědomovala,že získat si oblibu od naší svěřeňkyně není vůbec jednoduché. Místo abych se zlepšovala, propadala jsem se dolů.
,,Promiňte,madame, zpletla jsem se," omluvila jsem se co nejvíc provinile.
,,Tak se nepleťte. Až budete jíst u stolu s královskou rodinou,bude to jiné kafe a obavám se,že zrovna vy se polejete."
Madame vzala vidličku a tvrdě ji zapíchla do manga, a odešla k další dívce.
,,Tohle je začátek. Peklo to bude teprve potom, až budeme dbát na řeč, chování, chození a dalších mnoho nezajímavých blábolů,"ozve se Eleanor, která sice rozpozná vidličku na salát od vidličky na dezert, ale dělá ji problémy držení těla.
Je z jedničky, kde je největší rivalita, ale Eleanor se mě zdá jako fajn holka,která vypadá přátelsky.

Po dlouhé dvouhodinové přípravě jsme byly všechny vyčerpané. Dokonce došlo i na Darvinu, která se vždycky schovávala za kamennou tváří,což se jí rozhodně nepodobalo. Ve škole jsem ji výdala jako milou a usměvavou holku.
,,Dámy, zdaleka jste nebyli ještě informovány, že se máte dostavit do hlavní učebny, kde dostanete rozvrch na celý týden. Prosím, následujte mě,"vysvětlila madame Len,která ladně vykročila jako první a ostatní dívky se za ní začaly zařazovat.
,,Doufám, že večer s princem bude alespoň trochu lepší. Nemůžu se dočkat až ho uvidím. Všichni říkají jaký má sexi zadek. A prý posiluje!" uslyšela jsem jednu dívku.
Střevíce čtyřiadvaceti favoritek bylo slyšet,jak dopadalo na vyleštěnou mramorovou podlahu. Zvuk skoro trhal uši, ale jen málo dívek si to uvědomovalo, protože byly zřejmě zabrané do klevetení o jejich vysněném princi.
Zanedlouho jsme dorazily do velkého sálu.
Byl prostorný a velký. Naproti dveřím bylo několik oken, takže v učebně bylo hodně světla.
Po stranách a uprostřed učebny byly knihovny s tisíci knihami. Opravdu to tu připomínalo knihovnu v našem městě, jen o několikrát větší.
,,Dámy, sedněte si," rozkáže madame Len.
Uposlechneme a všechny si najdeme nějakou židli, které jsou rozestavěny po obvodu velkého pokoje.
Zanedlouho se k nám přimotají dvě komorné a rozdávají nám rozvrh.
,,Musím přiznat, že první den v Paláci je poněkud neuspořádaný a hektický. Jako vždy začíná obědem a výukou správného chování u stolu. To všechny už jste zažily. Teď dostáváte rozvrh, kde jsou na celý týden aktivity,které se konají od šesti hodin ráno do půl noci večer,"vysvětlila madame,zatímco si v nějaké složce převažovala dokumenty.
,, V rozvrhu je i spousta aktivit a rozhovorů s televizí. "
Konečně ke mě přistoupila jedna z žen a podala mi modrou obálku,která byla pevně svázána mašlí. Rozvázala jsem ji.
Z obálky vypadl jeden rozrh, papír a nějaká bílá samolepka s tužkou.
Nejdřív jsem se podívala na rozvrh. Byl opravdu nabitý a jak madame řekla,některé aktivity byly opravdu od šesti ráno do půlnoci večer.
Zítra například jsem hned ráno měla vyzkoušení šatů a bot a teprve potom jsem měla snídani s ostatními.
Na velkém papíře bylo napsané všechno o pobytu a soutěžících. Nechyběla jsem já, s fotografií,rokem narození, čísla kraje ani zájmů. Zájmy byly napsané jako četba, kreslení,šachy a turistika. Divila jsem se,kolik toho o mě vědí.
Pak jsem se podívala na Darvinu, která měla zájmy jako pomoc v nemocnici nebo zpívání.
,,Teď si prosím všechny vezměte tužku, která byla v obálce a napište svoje jméno, rok, kdy jste se narodila a číslo kraje, na malý papírek. Sundejte druhou vrstvu a připevněte si ji k oděvu," poznamenala madame Len.
Většina dívek už měla zplněno.
,,Madame? "zeptala se jedna z dívek, která se podle papíru jmenovala Farin ze šestého kraje.
,,Ano,drahoušku?" Len zklopila oči k dívce.
,,Já mám první jízdu na koni,ale já z nich mám panický strach. Nemůžu mít třeba něco jiného? Například rétoriku?" zeptala se přiškrceně.
Madame Len k ní přistoupila s leskem v očích. ,,Jestli je možné něco jiného? Tak já ti to povím. Ano,je možné něco jiného. Můžeš být celý den zavřená ve sklepení a naučit se to,co to je skutečný strach,"řekla hořce.
Farin zklopila oči k nohám a začervenala se.
,,Děkuju. " Madame si začala urovnávat svoje safírové šaty s volánky.
,,Ještě někdo? "zeptala se s kamenným výrazem ve tváři.
Bylo ticho.
,,Jestli se někdo zpozdí nebo se nedostaví na některou činnost a nebude to vážné,budu o tom vědět a potrestám vás,ano? Je to všem jasné? Teď běžte do svých pokojů a v jednu hodinu vám začíná další činnost," rozkázala madame Len a vypochodovala z místnosti.
,,Jak já tu ženskou nenávidím!"rozplakala se Farin.

Milovala jsem podzim. Vždycky jsem zkoumala listy, jako kdybych z nich uměla číst jako v knize.
Někdy jsem si vzala kus papíru a barvy,pokud jsme na ně měli a snažila jsem vyjádřit tu harmonii světel a stínů. Někdy jsem s sebou brala i malého Staka, který se hrabal rád jako v listech, tak v mých výkresech.
,,Co to je?"vždycky se ptal, když jsem skončila svoje dílo.
,,Krása,"říkala jsem vždycky.
,,Krása," zašeptala jsem divajíc se z okna na stromy,jezero a louky. Vše mi přišlo tak dokonale ozářené světlem, že jsem měla tendenci tenhle skvost namalovat.
Slyšela jsem,jak někdo zaťukal vstoupil do místnosti.
,,Večeře začíná až v šest. Proč si tady?" zeptala jsem se Die.
,,Musíme vás dovést do zkrašlovajícího salónku. Musíte být krásná, "přistoupila ke mě Die a začala mi rozčesávat vlasy.
,,Vezmu si šaty, co jsem měla ráno," zbloudila jsem očima ke stromu pohybující se ve větru.
,,Omyl, už máme pro vás připravené šaty, které jsou opravdu krásné a dokonale se k vám hodí," přemlouvala Die.
,,Ne."
,,Musíte je alespoň vidět."
,,Proč? Nemusím."
,,Ale ano. Budete opravdu nadšená," přesvědčovala.
,,Ne,děkuju. "
,,Rino! Pojď ukázat slečně Nině její šaty na večeři,"otočila se ke dveřím, z nichž vyšla Rina s velkým balíkem v náručí.
Pomalu ho sundávala z látky, kterou jsem snad nikdy v životě neviděla.
Přede mnou se objevili tak krásné šaty,tak červené, tak vznešené.
,,Co říkáte teď? Nejsou nádherné?" usmála se na můj výraz Die.
Zasmála jsem se. ,,Změnila jsem názor. "
Vzala jsem do ruky ten překrásný materiál, který byl protkaný nějakými kameny,které ostře odrážely slunce. Chvíli jsem si užívala ten pocit.
Převlékla jsem se do nich a zjistila jsem,že mají velký výstřih do písmene V a vzadu mi sahá po lopatky.
Od pasu dolů jsou vrstvené,ale nepoznala bych to,kdybych se jich nedotkla.
Když jsem se podruhý za dnešek podívala do zrcadla, šaty mi obepínaly vrchní část těla až nějak moc,přesto jsem se ale cítila dobře.
,,Dáme vám nějaký plášť, aby vás náhodou ostatní v šatech ještě dříve neviděli. Boty vám dáme až v salonku," usmála se Rina.
,,Děkuju," řekla jsem polohlasitě.
Když Die s Rinou přestaly lichotit,což bylo k zbláznění, oblékly mně do velkého tenkého pláště a pomohly mi přejít po schodech do velkého sálu, spatřila jsem toho nejpodivnějšího člověka za celý svůj život.
Stál u jednoho zrcadla a zamyšleně se na sebe díval.
Byl celkem mladý, jen o pár let starší než já,proto jsem se divila,co si všechno člověk může na sebe napatlat nebo obléct.
Těsnou růžovou vestu měl na sobě na těsno tak,že šlo vidět, že chodí cvičit. Nepoznala jsem barvu kalhot, poněvadž na nich měl různé další látky, řetízky, ozdoby a korálky.
Hlavu měl po stranách vyholenou a ofina do červené barvy mu padala do zvýrazněných očí s uměle nalepenými řasy. V očích měl kočičí čočky. S aristokratickým nosem působil dost vtipně. Naposledy jsem si všimla jeho černých bot.
Usmál se od ucha k uchu a tak se mi naskytl pohled na jeho zbroušené špičáky.
,,Á Nina,jasan, ty jsi ta devítka. Já jsem Luna. Už jsem tě viděl v televizi, zlato. Musíme z tebe udělat kočičku." Tón hlasu byl tak medový, že jsem si div nezacpala uši.
Prkeně jsem stála na místě a čekala,co ten chlap udělá.
,,No šup, co tam tak stojíš? Máme hodně práce. Jestli chceš jít za zrůdu,můžeš se vyválet v bahně, ale to bych ti rozhodně nedoporučoval, " ohrne rty.
Pokývla jsem hlavou a došla pomalým tempem k němu. Sedla jsem si na jednu ze židlí u zrcadel, kde byla různá kosmetika.
,,Tak se do toho dáme, princezničko," zasmál se a já jsem se musela ovládat,abych mu jednu nevrazila.
Doufám že tenhle člověk ze mě neudělá to,co on na sobě.