HRY O KORUNU

Kapitola 7.

Uslyším zaklepání na dveře.
Vím, že jsou to moje komorné, které přišly pro to, aby mne připravili na první setkání s ostatními dívkami.
Odložím rozečtenou knihu, která nese název "Dějiny království" a otevřu dveře. Bohužel jsem zjistila, že se nemůžou zamknout na zámek. Je to krásný pokoj, ale když si pomyslíte co je tam venku a proč tady jste, je to tady jako ve vězení.
Dovnitř se přihnou Die a Rina. Obě dvě nesou jisté šaty, různé líčidla, které stejně mám na jednom z mnoha stolů tady a kartáče a všelijaké další věcičky.
,,To už je čas?" zeptám se zvědavě. Dvě hodiny mě připadaly jako opravdu málo času.
Die pokývne. ,,Ano. Tady čas nesmírně rychle utíká. Ehm, jinak se vždycky připravují všechny finalistky dole, ve zrcadlovém sálu, ale dnes je to vyjímka," dodá a položí krásné žluté šaty na pohovku.
,,Posaďte se, prosím," ukáže Rina na židli u stolu.
Nemám žádné námitky. Nesmím teď nic pokazit a chovat se tak, jak nejlépe dokážu. Musím se naučit bojovat a vydžet co nejdál to jde.
Die mi začne rozčesávat vlasy, zatímco Rina mi začne potírat obličej.
,, Nejdříve vám učešeme vlasy a nalíčíme. Poté vám připneme šaty a dáme boty," vysvětlí Die a sklopí pohled k hřebenu.
,,Děláte to dlouho?" zeptám se po chvíli mlčení. ,,Jak dlouho tady vlastně jste?"
Die rychle odpoví.
,,Pět let. Už toho hodně víme, co je slovo palác. Umřela nám matka. Musely jsme se pak živit samy a tak jsme skončily tady," odpoví zcela nečitelně.
,,To je mi líto." Rty se mi semknou.
Co bych si počala, kdyby mi umřela i máma? Musela bych se starat o všechno úplně sama. Jak bych vychovávala Staka?
,, U oběda vás naučí, jak správně jíst, držet tělo a dalších mnoho důležitých věcí, tak se snažte. Madame Len si vždycky vyhlídne svoji favoritku a to je co říct. Když se jí stanete, máte spoustu priorit," změní rychle téma.
Podívám se do jejího obličeje. ,,Jsi úžasná. Jsem ráda že vás mám a takhle mi pomáháte."
Usměje se. ,,Já taky, ale nejsem úžasná. Všechno mi řekla bývalá královna."
Zadržím dech. ,,Královna? Ty jsi s ní někdy mluvila? Eh, chci říct, ty jsi jí byla komornou?"
,,Ano, obě dvě. Měly nás dát k prvnímu kraji, ale my jsme chtěly zůstat v devátém kraji. Dříve k nám patřila ještě jedna komorná Jola, ale ta šla do dvojky. Když jsme byly spolu, udělaly jsme z pouhé dívky královnu," odmlčí se.
Pak si uvědomím jednu věc.
,,Byla královna, která tedy pocházela i z devátého kraje?" zeptám se.
Rina se do toho vloží, když mi pudruje obličej. ,,Ano, jednou. Jmenovala se nějaká Bella. Přijímení si nepamatuju, ale byla na písmeno N. Něco jako Neilová nebo Naiselová."
Zamyslím se. ,,Moje matka se za svobodna jmenovala Neilová, ale sestru měla Izzy."
Chvíli se všichni v místnosti odmlčí a věnují se své práci. Když komorné skončí, Die mi pomůže převléknout se.
,,Cítím se v tom pohodlně a není to ani těžké. Ty šaty jsou lehké jako peříčko," divím se.
Ještě nikdy v životě jsem na sobě neměla tak krásné šaty. V devátém kraji si luxus může dovolit jen pár lidí.
,,Sluší vám to. Pokoušely jsme se vybrat šaty přesně na míru a povedlo se," přisvědčí Rina, která si neustále pohrává s volánky žlutých šatů.
,,Podívejte se do zrcadla."
Zrcadlo je hned vedle široké postele. Jdu pomalu, jako kdybych se bála, že se najednou moje dokonalé šaty rozplynou jako mraky plující po obloze.
Když se podívám do zrcadla, připadám si jako úplně jiný člověk. Dívám se na jiný vzorec, jiný obličej, jiné oči, rty, vlasy. Myslela jsem, že ty holky, co jsem vídala denně v televizi, když ukazovali záběry z hlavního města, jsou odjakživa nádherné. Že se někdo narodí pro krásu, ale to je omyl. Krásu jde skutečně vykonávat.
,,Je to nádhera," zareaguju.
,,Je dobré, že se v tom cítíte pohodlně a líbí se vám to. Jsme rády, " ukloní se komorné.
Mám s chutí je obejmout. Jako kamarádky.
,,Musíte jít. Doprovodíme vás," zavedou mě ke dveřím.
,,Je, ještě boty!" zhrozí se Rina a rychle doběhne ke krabicím a začne sundávat víka.
S úsměvem se podívám na Dii.
,,Ach, tady. Tady jsou vaše krásné boty," podá mi je, skoro celá zadýchaná.
Podá mi dvě krásné lodičky. Jsou kanárkové, krásné, s vysázenými kamínky rudé barvy.
,,Jsou překrásné,"zdůrazním a nasadím si je.
Komorné se na mě usmějou a popřejí mi. Doprovodí mě chodbou ke schodům. Tam se rozloučíme.
,,Víte dobře, že první dojem je vždycky nejdůležitější." Ozve se hluboký hlas, který dobře znám.
Luke mě jemně postrčí k zábradlí a dává bedlivě pozor, kam šlapu,abych neupadla.
,,To jseme se dlouho neviděli, "odfknu si,i když ho ráda vidím. Jako jediný mi tu opravdu přijde známý, kromě komorných a Darviny.
Kde asi skončila?
,,Madame Len je velmi krásná a vznešená žena. Dávejte si na ni i na ostatní pozor," připomene mi to,co mi řekla Die.
,,Vím,už jsem slyšela," postavím se na poslední schod.
Na chvíli se zastavím v pohybu.
,,Vy to zvládnete."
Není to otázka.
,,Proč mi pomáhate? Proč jste tak milý?"zeptám se tichým hlasem,aby to nemohl slyšet nikdo jiný kromě mého ochránce.
,,Oblíbil jsem si vás, "odpoví a vyšle mě do velkého sálu,kde se nachází jedna jídelna. V Paláci jsou celkem tři.
Pokývne na mě, abych vstoupila a bez dalšího vysvětlování mě zase znovu opustí. Zase jsem sama.
Připlete se ke mě nějaká dívka.
,,A,vy jste určitě slečna Nina," pověsí se na mě. ,,Jste velmi krásná. Jste prý z devátého kraje,ale nejste vůbec opálená. Co tam děláte? Ano,támhle je stůl. Pár fynalistek tam už je,sedněte si vedle nich,"vysvětluje dívka. Spousta slov ani nepostřehnu,jak mluví rychle.
Zase ji opustím a vydám se k velkému jídelnímu stolu, kde jsou připraveny různé příbory, talíře, skleničky, ubrousky a hlavně jídlo a pití.
Zhluboka se nadechnu.
Darvinu tady nikde nevidím,ale pár dívek tu už je.
Poznám jich jen několik.
Mona,Sarah,Lana,Ferina,Siana a Eleanor.
Posadím se vedle nějaké dívky,která se představila jako Enia.
Čekám co se bude dít dál.

⬇
Ahoj,

Nejdřív děkuji za podporu a komentáře,follow nebo hvězdičku. Děkuju. ☺
V

další části (8) jde o seznámení s králem a královnou ☕ , v 9 další dny v Paláci a v 10 ten "sex" teprve začne... :D.