HRY O KORUNU

Kapitola 10. / 12+/ (Ferina)

Ahoj, ehm, po několika týdnech/ měsících?

Vítám Vás u další kapitoly, která je trochu peprnější a nebojte, nejsem žádný šílenec. :D Doufám, že se Vám kapitola bude líbit, protože jsem ji přepisovala tak 4x , aby se nestala nejnudnější kapitolou všech dob. Také je to něco trochu jiného... Tuhle část vypráví trochu někdo jiný, ale jinak bude příběh vyprávět (jak jinak) hlavní hrdinka. Děkuji za všechno. Autorka. :)

FERINA

Jakmile se zaklapnou dveře, nastane naprosté ticho.
"Jsi moc hezká." Nakloní se ke mně princ. "A máš krásný úsměv."
Nevím jestli bych si měla hrát na tajemnou nebo princi otevřít své srdce. Pod jeho pohledem se ale neubráním. Celá taji jako kdybych byla ledová kra, kterou zaplavila láva.
"Pojď," vyzve mě a podá mi ruku. Přes všechny moje zběsilé myšlenky ji pevně stisknu.
Neměla bych se vrátit? Co když jsou to jen falešné karty? Co když se mnou princ hraje hru, kterou nemohu vyhrát? Chce mě lapit jako bezmocnou kořist?
Ale to už mě táhne po schodech nahoru.
Míjíme různé věci, které člověka vybízejí k tomu, aby u nich postál pár minut a obdivoval jejich krásu a ušlechtilost.
"To je ta Snídaně v trávě?" Zastavím se. "Myslela jsem, že obraz byl zničen během čtvrté světové války."
Princ se na mě podívá tím výrazem, jako kdybych byla jen malá holčička, která potřebuje vysvětlit jednoduchou látku.
"Ne. Některé obrazy se dochovali až do dnešní doby díky nejnovějším technologiím. Jak víš, v hlavním městě je i velké středisko, kde se o to právě snaží. Všichni přece chceme, aby to nejlepší bylo zachováno. Jednou tě tam vezmu," znovu se usměje.
Zahneme za roh a před námi se otevře podlouhlá chodba, na jejímž konci jsou zdobené dveře.
Vím kam vedou.
Na zdech jsou obrazy mužů, žen i dětí. Zaměřím se na rám jednoho velmi starého obrazu.
"Koperník? Kdo to byl?"
Princ se postaví těsně vedle mě. "To byl jeden astronom, který žil za vlády Habsburků. Víš, ti kdysi žili na území Čech, dnešní Czechie."
"Jo, v bývalé Evropě. To jsme měli ve škole. Chceš mě snad vyzkoušet?" přes tvář se mi mihne úsměv. Teď už nejsem jen holka, co věří na jednorožce.
"Ano, ale jinak." Nasadí šibalský výraz.
Přistoupí ke dveřím a pomalým pohybem je otevře.
Cítím v těle napětí i strach, ale nemám se čeho bát, ne?
Cítím velkou naději. Naději, že mě možná čeká šťastný konec. Naději, že vydržím až do konce. Že se nestanu kořistí. Že nespadnu jako hloupá husa do pasti.
Vytáhnu rty jak nejvíc to jde, aby mi byli vidět zuby. Nechávám si záležet. Vím, že je mám hezké.
Prohlédnu si jeho luxusní pokoj.
Pokoj je vymalován do hnědé, zelené a bílé barvy. Na stěnách visí obrazy krajin. Moře, které se natahuje po skalách, drtí vše, co mu přijde do cesty. Na druhé straně je obraz, tak klidný od ostatních, že mám chuť se do něj ponořit a přerušit spojení s okolním světem.
Když ne teď, tak nikdy. Dělej! Polib ho!
Jemně Harryho k sobě přitisknu a vrhnu se na jeho rty jako hladová šelma.
Vím, že bych tohle neměla. Je to začátek soutěže a s princem jsem trávila tak málo času a jsem připravená s ním skončit v posteli. Možná to ale takhle funguje. Chytit se ho hned na začátku a podržet si ho.
Obejme mě kolem pasu, ale stejně se odtáhne a to mě překvapuje.
"Je to zvláštní... Nemůžu. Teď ne," omluví se. Nemůže se na mě ani podívat.
"Ale já ano, nech mě. Všechno ti udělám," zašeptám mu do ucha.
Pevně zavře oči. Řasy se mu chvějí. Ví, že by tohle dělat neměl. Ale nechtěl to přece od začátku? Proč mě sem jinak bral? Chtěl mě více poznat v soukromí? Ve svém pokoji? Chtěl mi ukázat jenom svůj pokoj, nebo i své srdce?
Na tohle nemám čas.
Přišpendlím ho k posteli svým tělem, že se ani nemůže pohnout.
Začíná to, jak jsem si přála. Přesně takhle.
Zkoumáme si rty. Potom se přemístím na jeho krk, potom tvář, uši a ruce. Svléknu mu černé, luxusní sako a zatahám za kravatu. Je tak strašně sexy. Nemůžu se dočkat, až ho uvidím nahého.
Vím, co a jak, abych dosáhla svého cíle.
Košile a kravata přistane někde na zemi. Moje pozornost teď zrovna směřuje k jeho tělu.
Musí denně cvičit v posilovně, prolétne mi hlavou.
Obejme mě. Chce romantiku. Dobře.
Líbám a laskám. To se mu líbí.
Jeho ruce putují k mému zipu a rozepne ho.
Než si uvědomím, co dělá, jsou moje šaty dole a stojím před ním jen ve spodním prádle.
Polívá mě horko a stud.
Odtáhne mi ruce stranou a rozepne mi podprsenku a s ní jdou dolů i moje kalhotky.
Je to tak nespravedlivé. On je od pasu dolů pořád ještě oblečený a já stojím před ním dokonale nahá.
Položí mě jemně na postel, jako kdybych byla jemný papír, který by se bál zničit, ale taky by se bál o něj poranit.
Začne sát. Všude.
Kolik má rukou? Proč je jich tolik? Proč jsou všude? A kam se poděl můj dech? Kam se mi jenom ztratil?
Popadá mě bezmoc. Je všude. Po celém těle. Každý záhyb, každý milimetr, každá nahá plocha mého těla se roztála pod jeho dotekem.
Stáhne si kalhoty a jemně se o mě otře. Zakňourám jak nenasytná kočka.
Stáhne si boxerky a otře se o mě podruhé. Tentokrát to opravdu už nevydržím a prohnu se v zádech jako luk.
Z jednoho šuplíku v nočním stolku vyhrabe nějakou lahvičku. Vypadá to jako nějaký růžový prášek.
"Dej si to do pusy a spolkni to," vysvětlí mi.
Poslechnu.
Políbí mě a jeho ruce putují k mým bokům.
Je to tak intenzivní náraz, že ani nestihnu zalapat po dechu. A pak je tu další a další a další a další...

P.S. Původně jsem měla ještě více peprnější kapitolu, ale zdála se mi až moc šílená. Jestli chcete víc, stačí dát vote.