HRY O KORUNU

Kapitola 3.

Když jsem byla malá,máma koupila za ušetřené peníze malou televizi. Každé ráno jsem se dívala na pohádky, které byly určené především pro bohaté rodiny z Paláce,z hlavního města Illie.
Večer zase dávaly zprávy a novinky po celé zemi. Většinou tam ale ukazovaly záběry krále a královny. Když se ,jako každý rok losovalo, nebylo moudré nedívat se na zprávy. Celá rodina se vždycky tedy sešla se strachem pohromadě a čekala, koho tentokrát vyberou a doufali, že nevyberou někoho z přátel nebo rodiny.
,,Za chvíli to začne,"řekne matka s nadějí v hlase.
Od včerejška se mnou nepromluvila. Ne že by mi to vadilo.
Stak se vedle mě posadí. V ruce drží mísu s kanalade, obilím,co se pěstuje v našem kraji. Je sladké a lehko se vám přilepí na zuby.
Každý kraj má něco svého.První vyrábí dřevo, druhý má velké naleziště hornin,třetí vyrábí textil. Ve čtvrtém chovají dobytek a pátý kraj je u moře,takže mají hodně ryb a dělají lodě. Šestý a osmý vyrábí zbraně a elektro,sedmý se soustřeďuje na chemii,devátý, kde bydlíme my,pěstuje obilí a desátý pracuje ve vědeckých výzkumech. Zbývající jedenáctý a dvanáctý se zpecializuje zase na těžbu.Do hlavního města ze všech krajů přivážejí suroviny,zbraně, léky a všemožné věci, co jsme ani nikdy neviděli.
Bratr mi podá kanalade, ale třesou a mi ruce,tak si žádné nevezmu.
Odtáhne mísu a právě v tu chvíli se rozezní znělka.
Slyším její tóny,rozléhájící se po celém kraji.
Tóny,které mě naplňují vášní i strachem. Každý den se mi rozezní v uších.
Matka se na mě podívá. Já však její pohled neopětuju a zírám na televizi.
Znělka skončí a ze tmy se vynoří hlava a pak i celé moderátovo tělo.
,,Dobrý den,dámy a pánové, "začne.
Je to Kartov McKing,muž,který moderuje zprávy už od mého narození. Řekla bych mu tak čtyřicet let.
Hnědé obarvené vlasy signalizují, že ty pravé má už šedivé a že není v nejmladším věku. Když ale kamera přiblíží jeho obličej, vidím šťastné,zelené oči, které by záviděl kdekdo.
,,Vítám vás u padesátého ročníku her,kdy si země Nacci vybírá svoji královnu."
Jde ihned poznat,že stojí před nějakým plátnem, kde se teď ukazují obrázky z Paláce a z hlavního města.
Kartov zkáže někam za sebe.
,,Teď,vážení pánové a dámy, vám mohu představit Denise Leela,krále země Nacci a osobního dohlížetele na Výběru."
Odněkud se ozve zuřivý potlesk. Nevím, jestli to schválně dávají jako nahrané, nebo jestli tam je opravdové, živé publikum.
Ze tmy se tentokrát vynoří král. Už jsem ho viděla několikrát, takže vím, jak vypadá.
Asi byste si mysleli, že králové jsou staří a hodní dědečkové,ale opak je v naší zemi pravdou.
Leel je urostlý, mladý muž ve věku třiceti let. Vzal si manželku pátého kraje,Eve,teprve šestnáctiletou dívku. A už mají pět dětí.
Kartov ukáže na jeden gauč, kterého jsem si dříve před tím nevšimla.
Je zbarvený do ohnivě rudé barvy,takže kdybyste rozlili sklenku vína, skoro by se čmouha ztratila.
Leel si sedne s úsměvem na pohovku.
Směje se takhle pořád, ale dokáže být krutý, bleskne mi hlavou.
,,Tak,"řekne Kartov. Založí si ruce na klíně. Vypadá nervózní.
,,Jste králem a osobně dohlížíte na Výběru. Jaké jsou dívky, které postoupily?"
Král se chvilku zamyslí. Je to odvysíláno živě,takže nemůžou nic vystřihnout že záběru.
,,Velmi,velmi krásné. A přitažlivé. Byla to opravdová smůla, že jsme jich nemohli vybrat víc,"odpoví.
,,To určitě,ty úchyláku,"odfknu si.
,,Nino! Je to zákon za vlastizradu,"napomene mě matka.
Mávnutím ruky ji umlčím. ,,Tak ať."
Přenos stále pokračuje.
,,Není to pro vás náročné,každý rok měnit krále a královnu? Stojí to za to?"pokračuje reportér.
Král se znovu zamyslí. ,,To opravdu je,ale mohut říct, že země je díky novým vládcům čím dál tím vyspělejší a to podle mě není na škodu. Už jako malý kluk jsem se těšil,až budu vládnout zemi. Věděl jsem,že na mě jednou dojde řada a vyvolím si svoji budoucí královnu."
V tuhle chvíli mu asi každý z hlavního města visí na rtech. Občané Illie krále milují. My ne,teda až na moji matku.
Kartov se Leelu nesměle podívá do očí. ,,A jak dopadla vaše první noc s vyvolenou? Zamiloval jste se do ní hned na první pohled?"
Leel se zasměje. ,,To opravdu ne,na první pohled láska u nás sice nebyla,ale první noc byla velmi vzrušující, "olízne si rty.
,,No to snad ne!" vyskočím na nohy. Ten barbar! Ten surovec!
,,Uklidni se,Nino. Je to zákon,"uklidňuje Stak.
Jako vždycky má pravdu.
,,Byla nejdříve nesmělá a velmi, velmi křehká jako porcelán. Pak se z ní ale vyklubala cílevědomá žena. Vždycky věděla co chce," pokračoval nadále král Leel. Bloudil očima po místnosti a sem tam zavadil pohledem u Kartova. Na ruce měl hodinky s kterými si pohrával. Určitě diamanty.
Reportér se usmál a vyzývavě máchl rukou ve vzduchu. ,,Děkuji, vám, veličenstvo." Kývl na krále a postavil se. ,,Tak,dnes jsme ale v programu neměli rozhovor s veličenstvem,ale ukázku výběru mladých,krásných dam, které se poperou o princovo srdce,Harryho Leele. Bohužel dnes zde není."
Za Kartovem se náhle objevilo ještě jedno plátno a tam se pomalu ukazovala tvář nějaké ženy.
,,A teď,dlouho očekávaný Výběr! Výběr,který čtyřiadvaceti dívek změní život!"
Napínavě jsme poslouchali. Vládlo absolutní ticho. Posadila jsem se na zem a zhluboka dýchala. Na obrazovce se pořád objevoval jen obličej nějaké dívky.
Prosím, ať ne já. Ať ne já.
Ukázala se tvář a naštěstí jsem to já nebyla.
,,První fynalistka je Eleanor Blacková, z prvního kraje,"zařval Kartov.
Oddechla jsem si,ale to byl teprve začátek. Teprve jedna.
Dívka měla krásnou tvář,černé vlasy a oči.
,,Další soutěžící je...Noah Smithová, z pátého kraje."
Rve mi to srdce. Tak krásné dívky. Nejsem přece krásná. Nemůžu se do té soutěže přece dostat. Uklidni se.
,,France Buvier,z dvanácky."
Další tváře. Další smrt.
,,Stephenie Bren,z osmého kraje."
Další...
,,Darvina Neunová,devátý kraj. "
Zatajím dech. To je přece Darvina. Ta hodná. Milá. Vždycky mi pomáhala s úkoly do školy.
,,Mami, "zakřičím a podívám se na matku i Staka. V očích mám slzy.
,,Mona Karmel Snowová,z prvního," řekne Kartov.
Olivová kráska. Velmi hezká a překvapivě na té fotce i velice šťastná.
Šest dívek. Ještě osmnáct.
,,Simone Louisová,dívka z trojky,"zakřičí Kartov.
Ještě sedmnáct. Tluče mi srdce.
,,Nina Freyová,devátý kraj," řekne Kartov a usměje se.
Zastaví se čas. To jsem já. Já!
Po tváři se mi skutálí slza.
Matka ke mě přiběhne. Všechno sr spomalí.Obejme mě. Stak taky. Je to krásný pocit...
A pak jsem opuštěná. Bez nikoho. Jenom sama.