Angel & Demon

24

Hikari se zastavila a když se na něj otočila, byla rudá "C-c-co to meleš? Jasně že ne" Raiden se zákeřně usmál "Ale jo.Ty žárlíš" I když bylo vidět, že má Raiden pravdu,Hikari pořád zapírala.Potěšilo ho to a právě proto se rozhodl jí říct pravdu "Víš, nikdy jsem neměl v úmyslu vzít si princeznu Lin" Hikari nevěděla co to znamená."Co? Vždyť.. Ty si s tím souhlasil! Slyšela jsem to.Sám král, tvůj otec.." a pak jí to došlo. "Ty.." zákeřně se na něj podívala "Neřikej mi,že to bylo naplánovaný!" vyděsila se a byla na něj naštvaná "No..ano i ne.Plánoval jsem,že jí odmítnu až sem přijede a udělám jí takovou ostudu,že už sem ani nepáchne ale.." dal si krátkou pauzu. " Tohle všechno změnilo.Nevěděl jsem,že začneš žárlit" pousmál se.Hikari na něj naštvala "Ty blbečku!" šla pryč ale Raiden jí sledoval,pak jí chytil za ruku a přitáhl k sobě "Jsem rád" Hikari se odstrkovala "Nech toho,pusť mě" pak se něco stalo.Hikari se přestala bránit a stála tam jak měkký i.
To jak mě obejmul mi něco připomíná. Asi další vzpomínka. Viděla jsem jí rozmazaně a pamatuju si jen ten pocit.Byl strašný. Nejhorší co jsem kdy cítila. Nahrnuly se mi slzy do očí i když jsem nevěděla proč. Když mě Raiden konečně pustil,všiml si mých slz.
Ona brečí? Proč? Vypadala jako by byla jinde,tak jsem na ní radši promluvil "Hikari? Jsi v pohodě?"
"Jo,jo jsem.Jen..ne to nic.Jsem v pořádku" usmála se ale vím že mi něco tají.
Usmála jsem se "Zkus mě chytit" utíkala jsem k hradu a Raiden za mnou.Nakonec mě sice chytil ale to už jsem doběhla do lesa.Když mě chytil, zakopla jsem o kořen a spadla do příkopu. A jelikož mě Raiden chytil tak spadl se mnou.Byli jsme oba v pohodě ale to místo.. To bylo nádherný. Sice to byl příkop ale z toho příkopu jsme koukali přímo na louku s květinami a králíky, srnky ,prasaty..bylo to úžasný jako v nějaký pohádce.Najednou jsem začala ztrácet sílu a spadla na kolena "Hikari co je?" sehl se ke mě "Já nevim" pak jsem si všimla že mám na noze ránu. "O něco jsem se škrábla" když se na to podíval Raiden nevypadal že by to byla obyčejná rána. Když jsem ho viděla usmála jsem se "Co se mi ještě stane,viď?"
"To není vtipný"
"Ale jo,je.Od té doby co jsem tady se mi stávají divné věci. Zjišťuji že jsem zasnoubená a s démonem. Že jsem byla ve světě démonů, že moje máma byla démon..co ještě zjistím? Ha ha..to je fakt k smíchu.."
"Já to věděl.To je Mos."
"Mos? Co to je?"
"Mos je keř nebo spíš někdy i kořen. Když se ti nějak dostane do těla způsobuje to..no..jak to říct, postupně blázníš dokuď to nedojde k sebepoškozování a konečné smrti."
"Ha ha,to je fajn"
"Musím tě vzít k doktorovi" pomohl mi vstát jenže já nikam nechtěla "Já nikam nejdu"
"Hikari"
Snažil se jí přesvědčit ale marně. Vzal jí teda na rameno jako pytel a odnesl k doktorovi "Pane doktore,potřebujeme pomoc" byl to ten samý který jí vyléčil z jedu Sireny pomocí květiny Diry."Už jste tu zase?" položil jí na lůžko."Jé,to jste vy doktore!" smála se."Byli jste u lučního lesa,že jo?"zeptal se Raidena.Ten to jen odkýval "Jo.Je to mos že?"
"Ano.Jak se to stalo?"
"Spadla" doktor se na něj podíval takovým tím pohledem cože a pak šel do šuplíku a vytáhl lahvičku.Tu nutil Hikari vypít.Jenže Hikari se nedala a lahvičku mu vyrazila z ruky."Hikari!" zlobil se Raiden,jenže jí to bylo jedno.Jen se smála a pak si stoupla.Šla k policím a tam se zastavila. Nejdřív nevěděli co dělá, jenže doktora to napadlo a snažil se jí zastavit.Běžel k ní jenže bylo pozdě. Ona už tu lahvičku vypila.Vzal jí to z ruky a podíval se co to vlastně bylo."Doktore? Co to vypila?"
"To je..výtažek z mini bobů.Měl jsem to testovat takže nevím jaké jsou následky ,ale vím co to způsobí."
"Co"
"Vrátí se do-"
"Raidene?" ozvala se Hikari.Dívala se na něj a když se otočil, Hikari ho obejmula "Raidene!" brečela."Hi-Hikari?Co je?"
"Zase se mi zdál ten sen.Ten ošklivý sen "
"Sen? Jaký... " nemusel dokončit větu aby poznal co ten výtažek způsobuje."A sakra" otočil se na doktora "Doktore,neříkejte mi že..." doktor poklonil hlavu "Omlouvám se.Nevěděl jsem co dělá"
"Raidene?" Raiden se otočil na Hikari "Hikari..tohle nejsi ty" tvářila se překvapeně "Co je?"
"Ty..tys mi řekl jménem?" sáhla mu na čelo "Nemáš horečku"
"Hele Hikari tohle je-"
"Ale opravdu!" skočila mu do věty "Si opravdu Raiden?"
"Jo,kdo jinej bych byl?" Hikari ho objala "Jsi to ty" Raiden se nemohl přestat divit."Raidene.." on se na ní podíval když se odtáhla a pak mu dala pusu.To byl Raiden úplně vedle.Nemohl uvěřit tomu co se stalo,nemohl uvěřit tomu,že mu Hikari dala pusu "Pojďme si hrát" usmála se a šla ke dveřím. Doktor šel k Raidenovi "Budu hledat lék.Omlouvám se" Raiden mu položil ruku na rameno " Doktore ,s tím lékem.. Nemusíte spěchat " usmíval se od ucha k uchu."Co máte v plánu?" zhrozil se."Nic" doktor mu to nevěřil protože se tvářil jako že má něco zalubem.Když odešli, pustil se do léku.Hikari dotáhla Raidena na jejich oblíbené místo když byli malí.Byla to zahrada,nebo spíš tak vypadala.Byl to kopeček obklopený trávou a květinami a jedním velkým stromem.Tam si lehli na trávu a koukali na nebe."Hikari můžu se tě na něco zeptat?"
"Jo"
"Máš mě ráda?"
"Proč tak najednou?"
"Jen tak.Tak máš?" Hikari se na něj nejdřív dívala a pak se podívala znova na nebe "Vždyť už jsem to říkala ne? Mám tě ráda.Navíc tos byl ty ,kdo s tím první začal"
"Co?" podíval se na ní a Hikari na něj. Takhle se dívali jeden druhému do očí "Neříkej mi že si na to zapomněl" posadila se a Raiden s ní. "To ty si šel za svým otcem a stropil scénu že si vezmeš jenom mě, i když já s tím nesouhlasila.Rozhodnul si to za mě."
"A jo..ale ty si řekla ano"
"Tehdy mi byli 4! Nevěděla jsem že otázka 'Jestli chceš se mnou zůstat řekni ano' znamenala 'vem si mě' v podobě 'jestli si mě nevezmeš nebudeme kamarádi' spíš to bylo vydírání."
"Takže mě nesnášíš?"
"Já tě miluju!" Raidena to zaskočilo."Myslíš si že když někomu furt omíváš o hlavu jak ho máš rád a jak s ním chceš zůstat napořád nebude to mít na něj vliv?! Samozřejmě že ano! Sám si šel za svým otcem a řekl jsi mu,že si vezmeš jenom mě a pak si tam dotáhnul i mě. I když za nohy...víš jak jsem byla na tebe naštvaná? Jenže časem se to změnilo. A teď mi chceš říct že si to nepamatuješ? To si děláš sr-" bez otázek jí políbil. "Raidene?" znova jí políbil."Počkej chvíli" odstrčila ho "O co ti jde?"
"O nic" usmál se.Hikari si stoupla "Chceš něco ukázat?" šla až ke kraji a pak spadla.Raiden se lekl a chtěl jí chytit jenže když se podíval dolů, Hikari vzlétla nahoru.Měla krásná bílá křídla ale..něco na tom nebylo v pořádku. Raidenovi se na tom něco nezdálo. Když doletěla k němu a stála na zemi,dala dlaně k sobě a vytvořila světlo. Krásné světle,opravdu světle modré světlo. Vyzařovalo z jejích dlaní a bylo hřejivé.Jenomže Raiden zachytil něco, co by u anděla být nemělo.Její oči se měnili. Chvíli měli svou obvyklou modrou barvu a chvíli stříbrnou. Raiden věděl co to znamená zvlášť když věděl kdo byli její rodiče.