Angel & Demon

30.Vzpomínky

Co to.."Co tak najednou?"
"Jen chci vědět jestli mě máš ráda."
"Jo,mám tě ráda"
Vážně? Opravdu? To jsem nečekal... Že to jen tak přizná...
"Stejně jako mám ráda tvého otce nebo strýčka nebo..." aha..takhle to myslela."Ne, já nemyslím tohle 'mít rád' já to myslím v romantickém smyslu"
"Nevím o čem mluvíš" dělala hloupou ale chápu jí. "Nemusíš odpovídat hned.Dám ti čas" objal jsem jí "Ale pamatuj.Tak jako tak jsem taky kluk." pustil jsem jí,vzal za ruku a šel jí ukázat to místo.Tu louku kam zaběhla.Když jsem jí tam odvedl,tvářila se přesně jako tehdy.Běhala ve vysoké trávě a smála se."To je nádhera! Jak si to místo objevil?" otočila se na mě. "Ne já...ale MY" otočila se zpátky a spadla do trávy. Lekl jsem se "Jsi v pořádku?" smála se.Koukala se na nebe a smála se.Lehl jsdm si vedle ní a koukal s ní. "Když jsme byli malí byli jsme dobří kamarádi viď?" nejdřív jsem se zamyslel."Ne.Ani ne" udiveně se na mě podívala "Jak to?"
"Ze začátku jsme nenáviděli jeden druhého"
...
"Já s ní nechci kamarádit!" stěžoval si Raiden."Mamí.." volala Hikari "On je ošklivej! Nelíbí se mi! Nechci tu být"
"A kdo jo?" začali se hádat. "Šeredo!"
"Za to ty si krásná.Jakže se jmenuješ? Kari? Jako to jídlo?" Hikari ho praštila "Hej! Co to-"
"Nejsem Kari ale Hikari! Hi-ka-ri! Hikari!"
"Ty-ty si mě.. Praštila? Ty jsi mě praštila?"
"No a?" dala si ruce v bok."Ještě mě nikdo nepraštil!"
"Oh hoho.." smála se "Tak proto se chováš jak rozmazlený,nafoukaný fracek?"
"C-cože? Fracek?!"
" Kdo by se s tebou bavil,když se chováš takhle!" otočila se a odešla."Hej!" volal na ní ale ona se ani neotočila.
...
"Ale během času se to měnilo."
...
Běžel za ní a když jí dohonil,viděl jí jak kouká skrz dírku ve dveřích."A co její otec?"
"Zmizel."
"To je mi líto" běžela ven a tam si sedla pod strom aby jí nikdo neviděl."Hej! Kari-hi" ona se otočila "Říkala jsem ti ať mi tak neříkáš!"
"A co s tím uděláš, čarodějnice"
"Nejsem čarodějnice, ty prašiví démone!" otočila se od něj "A co teda jseš? Démon nejsi,člověk taky ne tak co? Hm..?" jen se na něj podívala a hned se otočila. Raiden si sedl vedle ní. "Tak co? Bojíš se?"
"Ccc..tebe? A bát se? Nechtěj mě rozesmát." stoupla si "Já jsem Hikari! Statečná Hikari,která se ničeho nebojí!Nebojácná Hikari!" dala ruku v pěst a vztyčila."A to bych se měla bát tintítka jako ty?" usmála se."Tintítka? Jen počkej" stoupl si a začal jí honit po celé zahradě.Házeli po sobě mech a houby a než se nadáli,Hikari už musela jít domů."Hikari,jdeme" zavolala matka a Hikari přiběhla.Mech měla ve vlasech a Raiden tam měl zase houbu "Vy vypadáte" zasmála se i s králem."Vy už jdete domů?"zeptal se Raiden
"Ano,proč?"
"No..jen tak" šel za krále."Jestli chceš,můžeš si s Hikari hrát i zítra" Bylo vidět, že byl Raiden rád "Opravdu?!"
"Jo." podíval se na Hikari a ona zase na něj. Ještě než odešli za nim běžela. "Jak se vlastně jmenuješ?" pošeptala.Raiden se usmál "Raiden" Když to jméno slyšela, hned běžela za mámou a ještě z dálky na něj zavolala "Tak zase zítra, Raidene" a zamávala.
...
"Ah..tak takhle jsme se seznámili?Ne jako jsi to tvrdil před tím?""
"Jo.A když si přišla druhý den..."
...
"Raidene! Jsme tady!" volala na něj. "Hikari" usmál se."Co budeme dělat?"
"Pojď" vzal jí za ruku."Ukážu ti můj pokoj" když jí ho ukázal,bylo v něm tolik věci, co Hikari ještě neviděla ani neznala.Se vším tím si hráli až do večera než nastal čas odchodu. "Mamí..nemůžeme tu zůstat trochu dýl?"
"Ne,musíme se vrátit"
"Ah jo.." povzdechla si.Raidena něco napadlo "Tati,může tu Hikari spát?"
"Cože?" otočila se na něj. "Mohla,že jo?"
"No,jestli jí to matka dovolí.."
"Ale to nemůžeme."
"Prosím maminko Hikari..." no jo no..princi nikdo nemohl říct ne.Hikari tam tedy přespala.
...
"To se mohlo? A nepoznali že jsem anděl?" Sakra..to jsem trochu nedomyslel."No...ne.Věděl jsem to jen já a můj otec..?"
"Aha...Takže si viděl mojí matku!"
"Jo"
"Jak vypadala?"
"Byla krásná"... " A ty se jí podobáš" usmál jsem se.Zazvonily zvony a museli se vrátit."Kde jste byli?" ptal se Otec.
Vypadal naštvaně."Omlouv-"
"Vyprávěl jsem jí jak jsme se potkali a šel jí ukázat jedno místo"
"Aha.." vypadal klidněji.Pak se usmál "Jo to si pamatuju.Nemluvil si o ničem jiném" Raiden spanikařil "Co to říkáš?" "Co? Vždyť je to pravda.První den jsi o ní pořád přemýšlel a druhý den si naléhal aby tady spala.Když si na to vzpomenu tak se začnu smát"
"Proč?" zeptala jsem se."To ti neřekl? "
"A co?"
"Tati..přestaň" šeptal ale já ho slyšela. "To ráno když jsi tu spala, jsem mu oznámil,že má vybranou nevěstu.Chtěl jsem je seznámit,jenže on se naštval"
"Co?" podívala jsem se na Raidena "Neposloichej ho" vzal mě za ruku a chtěl odtáhnout pryč. "Ale proč? Chci to slyšet"
"Ale já ne.Je to trapný.."
"Naštval se tak,že dělal problémy.Celý hrad kvůli němu nespal celý týden. Dokonce mi oznámil že jestli zásnuby nezruším,tak s tebou uteče." začala jsem se červenat a smát. "Opravdu?"
"Jo" usmál se "Byli jste přátelé 3 roky..no...než jste se zasnoubili a..." úsměv mu sklesl z tváře "A oba jste-"
"Tati" zdůraznil. Bylo to divný.Opravdu mi to připadalo jako by mi neustále něco tajili.Všichni. Když jsme šli do Raidenova pokoje,zeptala jsem se "Něco mi tajíte?" zastavil se "Proč se ptáš?"
"Mám takový pocit jako by...mi něco chybělo. Něco důležitého."