Angel & Demon

48

Držel jeho hlavu oběma rukama "Nedělejte to" řekla jsem potichu."Nedělejte..." můj hlas k nim nedosáhl až najednou .."DOST! PŘESTAŇTE!!!!" zařvala jsem přes celou místnost ale i tak pokračovali.Když už jsem viděla,že je to konec,chtěla jsem to vzdát ale jsi přece nebojácná Hikari ne? Ty se nebojíš ničeho vzpoměla jsem si na Raidenova slova.Uklidnila jsem se a před tím,než mu stačili urvat hlavu,jsem je zastavila.Chytila jsem jeho ruku a zlomila mu jí.Pak jsem ho odhodila na druhý konec místnosti.Ti dva se nestačili ani hnout a už letěli za ním.Byla jsem jakoby v tranzu ze kterého jsem se probrala až když byl Raiden v bezpečí.Chytila jsem ho,protože se mu podlomili nohy.Chvíli trvalo než se zregeneruje "Hikari.."
"Neboj se,už jsem u tebe" a za mnou se ozval Hisoka "Jak..jak si se dostala z těch pout?" koukal se udiveně.Ani nevím.Neodpověděla jsem na jeho otázku.Jen jsem vzala Raidena a utíkali jsme pryč.Jakmile jsme vyšli,viděli jsme les a cestu.Běželi jsme po cestě ale chytili nás."Nikam nepůjdeš"
"To si jenom myslíš" vystřelila jsem světlo andělů,které ovládá každý anděl.Kdyby to zasáhlo démona tak ho to nachvíli ochromí.Jenomže jeho to nezasáhlo ale získalo nám to čas.Běžela jsem s Raidenem po té cestě když v tom se Raiden zastavil "Běž"
"Já tě tu nenechám"
"Jenom tě zdržuju,tak jdi!"
"Ne!" naštvala jsem se "Nepamatuješ si? Ty sám si řekl,že by ses pro mě vzdal všeho.Klidně i svého života a já tě nemůžu ani zachránit?" zmlknul,chvíli nad tím popřemýšlel a běžel dál."Hikari..nezměníš se že ne?" chvíli jsem váhala ale už jsem se rozhodla "Ne nezměním" neudělám mu tu radost.Bůh ví co by ze mě bylo.Když už jsem si myslela že jsme je setřásli,ukázali se před náma."To je konec"
"Maximálně pro vás" zase jsem vystřelila to kouzlo a zaběhli jsme do ulice,která mi byla povědomá "Hikari?" zeptal se Raiden jenže já ho vůbec nevnímala.Začala jsem si zase na něco vzpomínat."Hikari!" zařval Raiden a já se probrala.Než jsem se vzpamatovala,chytili nás.Raiden mě odstrčil a tak chytili jenom jeho "Běž"
!" co? "Ne! Já-"
"Utíkej!" tvářil se naštvaně ale i ustaraně.Když jsem sledovala jeho situaci,zamrzla jsem.Nemohla jsem se ani hnout.Všechny myšlenky co jsem měla se vypařili.Měla jsem prázdnou hlavu,lehkou jako peříčko a v tu chvíli jsem si vzpoměla.Na všechno.Na mámu,tátu.Raidena a co všechno se stalo.
Před lety,než se stala ta nehoda jsme s matkou utekli do tohoto města.Utíkali jsme před tátou,aby mě neodvedl do nebe.Máma se bála že by mě zabili a otec byl tak zaslepen vírou,že mu to nedocházelo.Tady jsme se ukryli jenže nás našli oni.Ti,kteří mě chtěli.Ti kteří chtěli moji sílu.Odvedli nás do kamenné místnosti a položili mě na ten stůl.Řezali do mě stejně jako Hisoka až na to,že při životě mě udržovala máma.Prosila ať mě nechají jít,jenže oni jí akorát zbili.Když si nedávali pozor,máma mě osvobodila a my jsme utekli.Chytili nás v téhle uličce a máma proti nim bojovala jenomže jich bylo hodně.Chytili jí a přede mnou jí zabili.Před tím než to udělali se na mě mile podívala a smutně se usmála.Tak jako před tím Raiden.Pak se mi z hlavy vypařili všechny myšlenky přesně jako teď a viděla jsem černě.Cítila jsem že to nejsem já a pamatuju si že jsem je všechny zabila.Do posledního.Necítila jsem žádnou lítost,necítila jsem nic. Pak jsem se probrala a byla celá od krve.Běžela jsem za Raidenem a tam nás tehdy chytil otec.
Takže moje máma je...mrtvá.Začala jsem brečet a nejen kvůli její smrti ale taky kvůli tomu,kolik životů jsem tehdy vzala.Už si vzpomínám."Hikari? Proč brečíš? Neřvi a utíkej!" utřela jsem si slzy."To ty"  šla jsem směrem k Raidenovi,protože za ním stál Hisoka."Za všechno můžeš ty!" strčila jsem do něj "Je to tvoje vina!"
"Hikari uklidni se-"
"Nemůžu! Moje máma je mrtvá!"
Zaskočilo mě to.Takže si vzpoměla? A cože? Rina je mrtvá?
"A za všechno může on! To on jí zabil! Před míma očima!!"
Začala být naštvaná a to nebylo dobré "Hikari,uklidni se ano?"
"Cože? On mi zabil matku a ty říkáš ať se uklidním?! Víš,já si vzpoměla na všechno.Všechno co jsem s ní prožila,s tebou a s tátou! A on!" ukázala na něj "On mi všechno vzal!" viděl jsem to.Její oči nabrali stříbrnou barvu."Vždyť jsem tu já.Máš mě" její oči byly zase normální."Pusťte ho" řekla jim ale neposlechli "Říkám aby jste ho pustili" v tu chvíli jsem z ní necítil nic.Ani auru anděla ani démona.Dokonce ani člověka. Jakoby tu vůbec nebyla a přitom jí stejně všichni vidíme.Démoni co mě drželi se jí lekli a povolili stisk.Tak jsem se vymanil z jejich sevření.Hikari ale stejně koukala na Hisoku.Vražedným pohledem ho spalovala.Nechtěl jsem jí takhle vidět,tak jsem jí chytil a letěli jsme co nejdál to šlo. "Pusť mě!" bránila se."Říkám abys mě pustil!" odstrčila se a spadla.Naštěstí jsem jí chytil těsně nad zemí."Proč si to udělal?! Víš co provedl?!"
"Jo vím!" zvýšil jsem taky hlas."Vím ale nechci tě ztratit.Prosím,vzdej se pomsty.Pro mě..." viděl jsem jak váhá.Chtěla by to vzdát jenže ten hněv a strach byl silnější než její pocity "Promiň ale nemůžu" když to dopověděla,znovu se oběvil Hisoka. "Teď už mi neutečete" Hikari se rázně postavila přede mě a bylo vidět že se připravila na bitvu "Neboj se.Já už utíkat nebudu.Skončeme to"