Angel & Demon

45

"Chápeš to? Takový oni jsou! Zrůdy! Klidně by zabili jednoho ze svého druhu aby neměli démona v nebi." docela mě zaskočilo to co řekl."A démoni své druhy nezabíjí?"
"Ale my jsme démoni! My už se nezměníme narozdíl od andělů.Jestli anděl zabije anděla tak.."
"Tak padne"
"Jo přesně tak.Stane se padlím a oni by to klidně riskli.Tak kdo je tady démon?"
"Andělé by to neudělali" řekl Izanagi "Použili by démona aby zabil anděla. Neriskovali by změnu v padlého."
"Vážně? " byla jsem smutná.Jak by něco takového mohli andělé udělat? Nastalo trapné ticho.Všichni na sebe koukali a čekali co se bude dít dál.A pak přišel.Ten z kterého jsem měla strach a zároveň mě uvnitř něco svíralo,ten kterého už jsem potkala,ten s páskou přes oko."A znovu se schledáváme" řekl nahlas až se na něj všichni otočili. "Hikari,kdo je to?" zeptal se Izanagi."Nevim"
"Jo tak ty nevíš? Ještě sis nevzpoměla? No dobře...nevadí.Byla to doba ale konečně teď nastal správný čas."
"Čas na co?" zeptal se Raiden.On se usmál "Čas na pomstu" věděla jsem proč tu je jakmile zmínil tu pomstu. "Už jsem vám říkala, že jsem to nebyla já! S někým jste si mě spletl" byla jsem daleko od něj a i tak jsem se ho bála. I když byl vedle mě Raiden a Izanagi,i tak jsem z něj měla strach."Tak spletl jo?To si nemyslím" dívali jsme se na sebe a v tom jsem slyšela Raidena "Nemáte tu co dělat, zmizte!"
"Tak princátko si dovoluje? Je ti známo, že nejsi ve světě démonů že?"
"No a?"
"Tady tě nikdo neochrání,takže ať se stane cokoliv,zůstane to tady.I kdybych tě zabil,tak se nikdo nic nedozví" nelíbilo se mi jak si na Raidena dovoluje.Sice byl Raiden silný ale i tak..."Já ho ochráním" podíval se na mě "Ty? Vždyť ty si nedokázala zachránit ani svoji matku" zasáhlo mě u srdce co řekl. "Tak jak by si chtěla ochránit jeho?" usmál se.Zvedal se mi z něj žaludek "Co tím myslíte?" zeptal se Izanagi."A vy jste kdo?" podíval se na něj. "Jak jste to myslel? To co jste řekl?" chvíli mlčel ale pak se zase podíval na mě."Kde je? Kde je moje máma?" chvíli se zase usmíval "Tvoje máma? Tvoje máma je..." prodlužoval to schválně a nakonec to stejně neřekl, protože nás někdo vyrušil. Byla tp ta kartářka "Raidene" pošeptala jsem mu "Co je?"
"To je ona.Ta kartářka" podíval se na ní "Ona není člověk" taky mi to došlo po tom,co jsem jí uviděla. Proč mi tedy předpovídala budoucnost,když patří k němu? Koukla se na mě a odešla. "Čas vypršel, už si s vámi nemohu povídat." přiletěl ke mě, vzal mě za pas a v tu ránu jsem byla na druhé straně.Ani jsem si neuvědomila,že se něco stalo."Co to-"
"Bye bey" rozloučil se,jenže najednou mě vzal do náručí někdo jiný. Byla to Sirena."Promiň ale myslím že ona s tebou nechce jít" postavila mě na zem,vedle Raidena.Ten mě hned chytil za ruku."Sireno! Co ty tady děláš? " zeptala jsem se jí. "Otec mě poslal za Raidenem.Abych ho pohlídala" usmála jsem se."Sireno! Nejsem malej" stěžoval si."To vysvětli otci" usmála se a podívala na toho s páskou "A kdopak je tohle?" nikdo jí nedal odpověď, protože ji nikdo neznal."Kdo si?" zeptal se "Jsem Sirena.Jeho sestra" ukazovala na něj palcem."Nepleť se mi do cesty"
"Sorry ale Hikari je už moje rodina.Jelikož se budou s Raidenem brát tak.."
"Počkej co?"
"Mysleli jste si že se to nedozvím? " nevím o čem mluví "Vždyť jste spolu strávili noc,nebo ne?" usmála se."Em..ne Sireno to není tak jak-"
"To můžeme vyřešit později. Teď se postarám o něj." běžela k němu a chtěla ho chytnout pod krkem,jenže on se jí vyhnul."Jsi dobrej" bojovala s nim a vypadalo to,že má navrch ale..to byl omil.Viděla jsem,že nepoužívá svoji sílu ani nevím jak ale..prostě jsem to poznala. "Už mě to nebaví" vzal ji pod krkem a přtlačil k zemi.Pak jí dal ránu a ona omdlela."Sireno!" vykřikl Raiden.Poznali jsme,že to bylo vážný."Co chceš?! "
"Chci tebe" šel ke mě a já couvala.Přede mě se postavil Raiden "To nedovolím!" držel mě pořád za ruku."Uhni"
"Ne"
"Jak myslíš" natáhnul ruku a oba nás zasáhl.Nevím co to bylo ale oba dva jsme omdleli.Probrali jsme se na jiném místě. Bylo temné a já nemohla najít Raidena."Raidene?" neozýval se."Raidene!" pořád nic.Začínala jsem mít strach když... "Hikari?" se konečně ozval."Raidene!" rozsvítilo se.Všude byli pochodně a kamený zdi.Byli jsme zamčený v nějaké kleci,která nás oddělovala.Něco mi to připomínalo..tu vzpomínku.Tu v které byla má matka.To jsme byli tady? Proč jsme tady byli? Chytila jsem se Raidenovi za ruku přes mříže "Kde to jsme?" zeptal se."Nevím.Ale už jsem tu byla" podíval se na mě "S mámou" v tom jsme slyšeli kroky.Byl to ten s páskou přes oko."Tak co? Ještě pořád si nevzpomínáš?"
"Kde to jsme?"
"Hm...jak vidím tak ne.To nevadí hlavně že jsem tě konečně chytil." otočil se a odešel. O co mu jako de? Zavřít nás do klece jako zvířata? Myslí si,že tím nás zastaví? To asi těžko."Raidene,zkus ty mříže roztáhnout a dostat se ven" zkusil to ale marně.Ty mříže nějak odolali jeho síle.Pak přišel další chlap.Byl jinej než tamten s páskou přes oko."Takže to jsi ty jo?" koukal na mě "Pusťte nás! Co od nás chcete?!"
"Od vás? Od vás nic.Jen od tebe" co ode mě chce? Ah! "Pomstu? Chcete se pomstít? Jako tamten?"
"Co? Pomstu? Ne,to ne" usmál se."Chci aby ses změnila "
"Změnila?"
"Jo.Před tím, když jsme vás chytili tak se nám to nepovedlo"
"Počkejte,řekl jste nás ?"
"Ano.Tebe a tvou matku" věděla jsem,že to je to místo. "Proč jste nás chytili? Co jste jí provedli? Kde je?!" .měl překvapený výraz "Ty nevíš? Nepamatuješ si to?" koukala jsem na něj s rozzuřeným výrazem.Jen jsem čekala co z něj vypadne "Tak nepamatuješ jo? Co se ti stalo?" zeptal se "To bych se měla zeptat já. Co jste mi to provedli!" zařvala jsem."Jen klid,mi jsme ti nic neudělali.. No teda,co se týče paměti." kounul se na mě a šel blíž.Sehnul se aby se mi zpříma podíval do tváře "Vyrosla jsi" usmál se.Nějak mě to..já nevim.Zasáhlo? Už jsem se ho tolik nebála "Kdo jsi?" koukal se mi pořád do očí "Ty si nepamatuješ?" jak jsem se tak na něj koukala tak mi opravdu někoho pripomínal..."Ten nepříjemný maník s kamennou tváří!" (viz.kapitola 31) zatvářil se divně "Nepříjemný? Maník? S kamennou tváří?"
"To jsi ty,že jo?" usmála jsem se "Ale co tu.."
"Už jsem to chtěl vzdát,jenže když jsem tě tehdy potkal v té uličce,nevěřil jsem,že bys to mohla být ty ale jsi to ty.A to jak si na mě z dálky zakřičela..jsem se rozhodl"
"Rozhodl? K čemu? A kdo vůbec jsi?"
"Já jsem-" než stačil něco říct, přišel ten s tím jedním okem."Pane,máme problém" on se zvednul a otočil se zády "Ty si..jejich šéf?!" otočil se na mě "Jo.Mé jméno je Hisoka" otočil se a šel.