Angel & Demon

33

Co to říká? To přece... Že by se pro mě vzdal i svého života? To je trochu moc i na něj.To nemůže myslet vážně!Rychle jsem běžela do pokoje a čekala, než Raiden přijde. Jak se mám teď chovat? Mám mu říct, že jsem to slyšela? Ne to radši ne. Radši budu dělat že jsem nic neslyšela. Ale když se nad tím zamyslím......když to řekl,měla jsem divný pocit.Když přišel do pokoje,tvářil se smutně."Co se stalo?' zeptala jsem se nenápadně.On se pak usmál "Hikari,raduj se.Půjdeme do světa lidí!"
"Cože? Vždyť ti to otec zakázal..nebo ne?" v tu chvíli jsem se prokecla.On se přestal usmívat a nasadil svůj falešný úsměv "Věděl jsem to.Ty jsi to slyšela"
"Nechtěla jsem..promiň" koukla jsem se do země.Raiden ke mě přišel, zvednul mi hlavu a hluboce se mi podíval do očí "Je to trapný ale je to tak." cože? "To co jsi slyšela, byla pravda."
"Raidene počkej-"
"Ne.Pokud ti to neřeknu teď tak pak už nebude ta správná příležitost. Hikari,já tě miluju" ty slova...ty dvě slova...je neuvěřitelné, jak pouhá dvě slova vyvolají pocity,o kterých ani nevím.Srdce mi začalo splašeně tlouct a Raiden se usmál "Možná, že už to víš, ale chtěl jsem ti to říct. To,že jsme zasnoubení,neznamená,že se musíme vzít"
"Ale jo,znamená"
"No dobře ale nechci tě nutit.Nechci aby jsi mě nenáviděla-"
"Raidene" usmála jsem se "Já tě nenenávidím" pak jsem se začala smát "Promiň,promiň..už jsem v klidu.Měl jsi vidět svůj výraz"
"Ale já to myslím vážně"
"Jo vždyť já taky" měl takový výraz,jako by právě něco ztratil.Nedalo se na to dívat.Chytla jsem ho za ruce "Hele,něco ti ukážu" vyvedla jsem ho ze zámku a šla s ním na jedno místo."Zatímco ty jsi dělal svoji práci a já se nudila,z okna jsem zahlédla toto místo.Vedla jsem ho lesem "Hej Hikari,já to tady neznám"
"Já taky ne" Raiden se zastavil "Cože? Co když se ztratíme?" usmála jsem se "To se bojíš? Strašpitle.."
"Nebojím jen říkám-"
"Víš co se říká? Že žába ve studni neví co je moře" zatvářil se nabručeně "Ty mě přirovnáváš k žábě?"
"Ne to ne,jen říkám že jestli budeš pořád ve svém světě nepoznáš okolí.Kdybych tě nepotkala,nebyla bych tady a nepoznala tebe,Sirenu,Krále ani mého strýce.Nevěděla bych,že jsme zasnoubení,že moje matka byla anděla a že tě......"
"Že co?" ......co jsem to teď chtěla říct? "ŽE CO?"
"Ale nic" otočila jsem se a šlápla do bahna,ta louže byla hluboká a já tam málem zahučela,kdyby mě Raiden nevytáhl."Koukej kam šlapeš" vzal mě do náruče a nesl."Tak kam?"
"Tovje dobrý,můžeš mě pustit"
"Kam jdeme" hump! Teď si vyskakuješ co?"Támhle rovně a do prava" když je tam dorazili,pustil mě."Co to.."
"Hezké ne?" byl to strom.Strom okolo kterého poletovalo hejno motýlů.Byli všude.
Co má tohle znamenat? Jak..? "Jak si našla tohle místo?"
"Vždyť už jsem ti to říkala" dívala se na něj. Tohle místo je..."Hikari,chceš něco říct?"
"Copak?"
"Tohle místo...sem si chodila vždycky když ti bylo smutno"
"Vážně?"
"Jo.Kdykoliv jsi zmizela,první místo na které jsem šel bylo tady.Teda aspoň většinou.A taky je to místo,kde jsme se zasnoubili"
"Cože?! Vždyť... Neříkal jsi že to rozhodl král kvůli tobě?"
"No to jo ale...tady jsem se tě zeptal,jestli se mnou chceš doopravdy být."
"A já řekla ano..." usmál jsem se.
Čemu se směje? "Ne" co? Jak ne? "Jak to myslíš?"
"Když jsem se tě zeptal,neodpověděla jsi ano."
.
.
.
Vzpomínka...
"Hikari,opravdu se mnou chceš být? Nechci aby jsi na mě byla naštvaná."
"Raidene" podíval jsem se na ní.Měla takový vážný výraz.Bál jsem se toho co mi řekne. Bál jsem se že řekne ne.(I kdyby tak......)
"Ty jsi ten...nejzábavnější démon"
"Cože? Co tím jako myslíš?"
"Nejdřív jsem tě nenáviděla" to bylo hrubé."Ale pak..." pak? Pak co?
"Vždycky když jsem byla smutná si mě rozveselil.Dělal jsi mě šťastnou už jen tím, že sis se mnou hrál. Když jsem spadla,tak jsi mě zvednul,dodával jsi mi odvahu a to mě přimělo změnit na tebe názor.To zasnoubení mě jen zaskočilo.Nečekala jsem to."
"Znamená to teda ano?" chvíli jsem čekal na její odpověď. Pak se usmála "Jestli to znamená,že budeme spolu tak...ano"
.
.
.
To se vážně stalo? Tohle jsem řekla? To snad ne..."Hikari" zezadu mě obejmul.Pak si stoupl přede mě a já cítila cosi na krku.Byl to ten modrý kříž, který se mi tak strašně líbil "Ah! Raidene to je.."
"Jo.Všiml jsem si jak na něj koukáš tak jsem ti ho vzal." koukla jsem se na něj a zalil mě pocit štěstí že jsem to už nevydržela a musela ho obejmout "Díky, díky, díky! Miluju tě Raidene!" byla jsem tak šťastná. Podívala jsem se na něj a tvářil se divně "Co je?"
"C-c-cos to právě...co si..co si to řekla?"
"Ani nevím..že tě......" ale ne!
"Ne! .Ne,ne,ne tak jsem to nemyslela Raidene.Byla jsem jen-" nenechal mě ani domluvit a políbil mě."Díky "
"Za co?" zeptala jsem se."Za to co jsi řekla. Ani nevíš jak jsem šťastný,že jsi to konečně řekla" znovu mě políbil "Ale Raidene já to tak-" obejmul mě."Možná,že ti dárky budu dávat častěji" zasmál se.Já se odtáhla "Hele,aby bylo jasný.Nepotřebuju žádné dárky. Ani je nechci,nepltřebuju.Jo?"
"Chci aby si byla šťastná"
"Já jsem šťastná.S teboooooouuuu~~" zase! Co to sakra plácám?"Hele,z tohohle místa musíme pryč.Má na mě negativní vliv.Jdeme" vzala jsem ho za ruku a odvedla pryč."Proč? Mě se to líbí" vedla jsem ho z lesa a když jsme byli venku,oddychla jsem si."To místo je fakt divný"
"Určitě tě tam někdy vezmu" kýval."Hele Rai-" chtěla jsem mu něco říct jenže v tu ránu mě zachvátil vztek a zloba a strach.Srdce se mi sevřelo natolik,že jsem ztěžka dýchala."Hikari? Co ti je?"
"Já.. Já nevím" Okolo prošel chlápek,kterého jsem se bála a nenáviděla zároveň."Hikari!" ten chlap se otočil a když se naše oči střetly,něco ze mě chtělo ven.Jako v tom filmu vetřelec vs predátor jak z těch lidí lezou ty příšery z jejich břicha.Asi nějak tak jsem se cítila.Strašně mě začala bolet hlava a já omdlela.Zdálo se mi že jsem v temné místnosti.Zrak mám zamlžený a nemohu se hýbat.Ležím na něčem tvrdém jako beton,nebo silnice.Okolo vidím jen malá světýlka.Asi svíčky nebo něco podobného. A okolo stíny.Hodně stínů.Slyším jejich strašliví smích a mám strach.A pak...nic.Naprosté ticho a z toho ticha se vynoří jemný hlas který mě povzbudí "Hikari! Hikari vydrž! Buď silná! To zvládneš.Jsi přece nebojácná Hikari ne?" ten hlas ale přestal.Cítila jsem bolest a na tváři něco mokrého.Viděla jsem jak na mě míří ostrý nůž,který mě chce bodnout.Měla jsem takový strach,že jsem se probudila a zjistila,že to byla noční můra. "Hikari!" objal mě Raiden "Je to v pořádku,jsem tady.Je to v pořádku." uklidnila jsem se a objala ho."Jsi vzhůru?"
"Jo." byla jsem upocená a jakmile mi otřel pot,chvíli byl ještě se mnou."Měla by sis odpočinout.Já už půjdu" chytila jsem ho za košili,čímž jsem ho zastavila "Hikari?" měla jsem strach z toho snu."Zůstaň tady.Pro dnešek. Jen pro dnešek " on se usmál "Dobře" když si lehnul,ještě jsem ho varovala "A ne,že něco zkusíš"
"Neboj.Neudělám nic,co by se ti nelíbilo" otočil se a spal.Nemohla jsem usnout ale pak se překulil a obejmul mě.Uklidnila jsem se a na všechno zapomněla, chtělo se mi spát a nakonec jsem usla.