Angel & Demon

34

Schválně jsem jí obejmul,co udělá ale ona nic.Když jsem se podíval, spala.To mě trošku překvapilo ale byl jsem rád.Chvíli potom jsem taky usnul.Ráno jsem se probral a Hikari byla prič.Kde je? Koukal jsem se kolem po místnosti ale nikde jsem jí neviděl,ale slyšel její hlas.Byla venku a máchala mečem. O co se snaží? Chvíli jsem jí pozoroval a pak jsem šel za ní "Snazšíš se odehnat hmyz nebo co?" otočila se na mě "Oh,Raidene.Už jsi vzhůru? To je fajn.Naučíš mě s mečem?"
"Proč?"
"No...jen tak."
"Ty jsi holka.Měla by si chodit v šatech a malovat se.Ne být špinavá,od potu, máchat mečem a...v tomhle!" ukázal jsem na ní.Měla na sobě kalhoty a tričko.Počkat! "Hikari? Kde jsi vzala to oblečení?"
"Myslíš tohle?...no..půjčila jsem si ho.Neboj se.Hned ho vyperu a vrátím ti ho." dal jsem si ruku na čelo "Chápeš vůbec co jsi to....ach.." vydechl jsem "Rychle se jdi převléknout a vykoupat,než tě někdo uvidí!"
Hnal mě zpátky do pokoje,kde mi zbalil ručník a věci a hnal mě do koupelny.Když jsem se vykoupala,seděl na posteli a koukal doblba."Už jsi tady? Fajn.Tohle už nikdy nedělej" zdůraznil a odešel.Proč? To mu tak vadí, když mám na sobě jeho oblečení? Copak se mě štítí? No...po tom co mě tolikrát políbil je to nepravděpodobmé.Možná že jsem udělala něco když jsem spala! To je ono! Šla jsem za ním, jenže nevim kam šel, takže jsem hledala všude možně.V kuchyni,ve zbrojnici,v knihovně,v sále,v jídelně,na zahradě,ve skleníku...proč musí mít sakra tak velký hrad! Je to tu jak bludiště. Ani nemuseli stavit tu zeď a bránu,stejně se tu všichni ztratí.Šla jsem chodbou a koukala se na nohy "Kde může být?" říkala jsem si,když v tom jsem zvedla hlavu a viděla jak na mě všichni divně koukají.Hned se otočili zpátky jako bych si jich nevšimla.Když jsem byla na zahradě,služebné se potichu chychotali.Copak mám díru v kalhotech? Nebo něco na tváři? Chtěla jsem se jich zeptat,když v tom mě zarazil Raiden "Hikari? Co tu děláš?" otočila jsem se na něj "Hledala jsem tě"
"Proč?"
"Proč?" a jo..proč vlastně? " Už ani nevím ale..nepřipadá ti divný, že se všichni divně koukají?"
"Ehm...Měla by si jít zpátky'" vzal mě za ramena "Ale já tam nechci.Dneska je hezky,chci být venku"
"Tak pojď jinam"
"Proč? Chci být tady....něco mi tajíš? Zase?"
"Ne! Ne to ne ale...ah! Já nevim jak ti to říct"
"A co" koukal na mě a pak zpustil "Víš jak sis vzala moje oblečení?"
"No? A? Co to s tím má společného?"
"Právě. Stalo se to,čeho jsem se bál. Někdo asi služebná nebo stráže tě viděli v mém oblečení a rozkecal to"
"Jen kvůli tomu?"
"A když si vzpomněli, že jsem večer neopustil tvůj pokoj tak..." nejdřív mi to nedocházelo ale pak..."To snad ne!"
"Jo" vydechl."To..to jako..jako opravdu?" kýval a když jsem se podívala okolo,došlo mi to To jejich divné usmívání,šeptání a jejich pohledy..."Není to tak,jak si myslíte! " Raiden mě vzal za ruku a dotáhl do pokoje "Co budeme dělat?"
"Nic"
"Co?!"
"Ono je to přejde" a když to dořekl,sluha nám zaklepal na dveře."Princi,volá vás král.Máte se dostavit do jeho komnat i se slečnou Hikari" a odešel.Když jsme za ním přišli, vypadal jako by ho něco naštvalo.Šel ke mě, vzal mě za ruku a třásl s ní "Gratuluju!" usmíval se."Prosím?"
"Gratuluju vám" pak potřásl rukou i Raidenovi.Ten sd taky tvářil nevědomě "Tati..co to má znamenat?"
"No co.Gratuluju vám oběma.Hlavně tobě" pošeptal."A za co nám gratuluješ?"
"Za co.To je otázka.Myslíš si,že nic nevím? Proč si mi to neřekl? Já jsem tak rád"
"Tati!" zvýšil hlas "Co se děje?"
"Přece jste do toho konečně praštili ne?"
"Praštili? Do čeho?" ptala jsem se."Nechci se do vás míchat ale když jsem to slyšel, nemohl jsem se zsržet.Konečně budu mít dědice!" pak nastalo trapné ticho......"COŽE?!" vyjekla jsem."Tati,ono to není to co si myslíš.My jsme..neto..em..." chytla jsem se za hlavu "Je to horší než jsem myslela." sedla jsem si na zem."Včera mi bylo špatně a měla jsem noční můru, tak jsem poprosila Raidena,jestli by u mě nezůstal. Nakonec jsme usli oba dva a já ráno neměla co na sebe tak jsem si půjčila jeho oblečení. Nevěděla jsem že to způsobí TOHLE! Nikdy bych si to na sebe nevzala."
"Hm..." zapřemýšlel král."To je škoda." otočil se na chvíli a pak se na mě znova podíval "Víš co? Jestli nemáš co na sebe,tak si jdi něco koupit.Raiden tě doprovodí"
"Co?"
"Cože? Tati ne..to ne.Nákupy s holkou..to je horší než kdyby jsi mě hodil do vězení"
"Jen jdi.Je to i tvoje vina" do toho jsem se vložila já "Já se omlouvám ale nemůžu nosit věci ze světa démonů"
"Chápu... Ale tobě to nevadí ne?"
"Nevim.Nesmíme nosit věci démonů,jinak by nás to označilo"
"Ještě nám nevěříš?"
"Ne,není to tak že bych vám nevěřila.Jen že až se vrátím zpátky tak svatí budou mít stížnosti.Už jen to,že jsem tady..."
"Hikari..."
"Smířila jsem se s tím, že dostanu vynadáno.Nejhorší co mi můžou udělat je,mě suspendovat na nějakou dobu.To přežiju."
"Hm...no jak myslíš." Raidena něco napadlo "A co kdybych jí koupil věci ve světě lidí?"
"To je dobrý nápad." dal nám svolení na tři dny.Šla jsem si pro tašku a těšila se,že konečně uvidím můj byt a školu. Těšila jsem se.
Když Hikari odešla, otec mě varoval "Taky víš co se může stát,že jo?" docela mě překvapilo že mu to taky došlo. "Jo.Mohla by se vrátit zpátky ale já vím, že to neudělá"
"Víš, že na zemi nic nezmůžu a tamti tě budou pozorovat tak buď opatrný"
"Já vím. Jsou to tři dny.My se vrátíme" odešel jsem.Hikari se zbalila a šli jsme k bráně.Když jsme jí prošli,vyšli jsme v centrálním parku.Bylo to od jejího domu daleko tak jsme se aspoň prošli.Chytil jsem jí za ruku a jí to nevadilo.Bylo to fajn...teda až do doby kdy se objevil on."Hikari? Jsi to ty?" když jsme se otočili stál tam kluk.Hikari se na něj otočila "Kazuo?"