Angel & Demon

42.Ztracené vzpomínky

"Cože? Vy?! Můj otec?! Jak to? Vždyť jsem vás v nebi nikdy neviděla..." pak mě něco napadlo "Nejste padlý anděl, že ne?" on se usmál a pak ukázal svá křídla.Byla bílá "Ne,nejsem ale teď mi ukaž ty svá" podívala jsem se na Raidena a podle jeho výrazu usuzuji,že ho nemá rád "Proč je chcete vidět?" radši jsem se zeptala."Jen tak.Já ti taky ukázal ty svoje" něco na tom je a jelikož jsem neviděla důvod proč bych neměla, tak jsem mu je ukázala."Hm...bílá..." podíval se na Raidena "Díky ale teď už to převezmu já" za co mu děkuje? A počkat "Já s váma nikam nepůjdu" kroutila jsem hlavou "I když jste možná můj otec,jak vám mám věřit? Vždyť vás znám teprve pár minut" pořád jsem se držela Raidena a to ho asi štvalo "Pusť ho"
"Ne"
"Pusť jeho ruku,nedrž se ho"
"Proč?"
"Protože je to démon.Neměla by ses ho držet."
"A i tak jsem s ním zasnoubená" to chvíli pomlčel."Hikari,je to démon.Měla bys ho nenávidět"
"A i tak ho miluju" to rozhodilo všechny.I mě "No...chci říct že..." podívala jsem se na Raidena a jeho výraz byl uvolněný.Už nebyl tak napjatý.Smál se a červenal.I když to já taky "To ho máš ráda i po tom co ti provedl?"
"Raiden mi nic neudělal" a z Raidenova uvolněného výrazu se stal zase ten napjatý."Vážně? " zeptal se "To si nepamatuješ,nebo jsi mu už odpustila?"
"Já ztratila paměť" zatvářil se překvapeně "Nepamatuju si na nic z minulosti,když jsem byla dítě.Nevím kdo jsem byla,kde jsem byla,s kým jsem byla ani jak jsem ztratila vzpomínky.Vracejí se postupně ale jediný na co jsem si vzpoměla byl Raiden a máma" vypadal,že přemýšlel. "Ale můžeš si za to sama." spustil "Kdyby ses před něj nepostavila tak..tak by se to nestalo." tvářil se zamračeně,chodil sem a tam,z jednoho místa na druhé."Vážně.Kdyby ses před něj nepostavila,...kdyby jsi ho neochránila...nestalo by se to.Já za to vlastně nemůžu, můžeš za to ty"
"Za co?" Raiden mě zastavil "Hikari,neptej se."
"Za ztrátu paměti" řekl Izanagi
"Hej!" zařval na něj Raiden "Mlčte! Už ani slovo,jasný?"  můj otec- ne..vlastně Izanagi se zastavil "Aha..takže na tohle si nevzpoměla jo?" Raiden vypadal jako by ho každou chvíli chtěl udeřit. "Takže si vzpomněla jen na něco a jak to tak vypadá, to nejdůležitější pořád nevyšlo na povrch" koukal se na mě. Nevěděla jsem o čem mluví "O čem to mluvíte?" Raiden se na mě ani nepodíval.Pořád se zákeřně koukal na Izanagiho."Možná by ti to mohl říct on ne?"
"Sklapněte!"
"Víš, když jsem tě našel,postavil se mi do cesty on.Musel jsem se ho nějak zbavit ale..stala se chyba"
"Říkal jsem ať sklapnete!" běžel na něj. Byl fakt rozzlobený a pustil se s nim do bitky."Nechte toho! Hej!" ať jsem křičela jakkoliv,nezastavilo je to."Víte co jste jí to provedl?"
"Bylo to mířený na tebe.Kdyby jsi neuhnul-"
"To vy jste jí to provedl! Vy jste jí připravil o vzpomínky! Víte vůbec čím jsem si musel projít?! Co jsem musel udělat?! Čekal jsem 10 let! 10 let v naději,že ji zase najdu.Doufal jsem,věřil jsem že je naživu protože nic jiného mi nezbývalo! Dával jsem si vinu za to co se stalo ale pak jsem jí konečně našel. Chtěl jsem jí obejmout,byl jsem tak rád,že je v pořádku jenže ona si nic nepamatovala.A kvůli komu? Kvůli vám! Tentokrát ji ochráním a nedovolím aby jste jí odvedl.Znovu už ne"
Když jsem tak poslouchala jejich rozhovor,došlo mi,že on o tom taky něco ví proto jsem zakročila. Stoupla jsem si mezi ně "To by už stačilo! Řekne mi někdo co se děje?!" koukala jsem se na oba.Koukali na sebe a pak se Izanagi posadil "No prosím..jen do toho" řekl Raidenovi."Myslíte si,že po tom co pozná pravdu tak se k vám bude chovat jako k otci?" viděla jsem jeho výraz, jak zaváhal "To je jedno.Ať už mě bude nenávidět nebo ne..její místo je v nebi.Tam patří"
"To teda ne! Ona patří ke mě! Je jenom moje!" Izanagi vstal "Mám to udělat znovu?!"
"Jestli si na to troufáte..." zase mě ignorují.Obešli mě a bojovali dál.Viděla jsem jak se Raiden proměňuje a Izanagi to taky začal brát vážně. Vysílal opravdu silná kouzla,která jsem neznala ani já.Ale jedno bylo divné.Bylo povědomé ale nikdy jsem ho neviděla."Řekl sis o to princátko" vyslal to proti Raidenovi ale on se tomu vyhnul.Vyslal znovu to samé kouzlo ale tentokrát rychleji a když jsem poznala,že se tomu nevyhne,zakročila jsem.Stoupla jsem si před něho a koukala jak se přibližuje. V tom mě Raiden obtátil "Tentokrát ne.Tentokrát ochráním já tebe.Budu vždycky s tebou." ta poslední věta se mnou otřásla.Vyvolala ve mě vzpomínku.
"Nedám vám ji" křičel Raiden když bojoval s Izanagim.Bylo vidět, že Izanagi má navrch a chystal se to ukončit.Vyslal silné kouzlo,jenže Raiden se tomu vyhnul a kouzlo se odrazilo .Mířilo přímo na mě ale Raiden se přede mě postavil "Budu navždy s tebou" obejmul mě a já jeho taky "Já taky" řekla jsem a otočila se tak,aby kouzlo zasáhlo mě.V tu chvíli jsem cítila strašnou bolest ale nevadilo mi to.
Začala jsem lapat po dechu.Tahle vzpomínka byla citlivější než kterákoliv z těch před tím. "Hikari!" běžel ke mě Raiden "Co se děje? Jsi v pohodě?" chytil mě a postavil "Jo,jsem v poho" podívala jsem se na Izanagiho "To ty"
"Co?" zatvářil se udiveně. "To kvůli vám! Kvůli vám jsem ztratila vzpomínky!"
"Och? Tak ty už sis vzpomněla?"
"Jo!"
"To je dobře, takže už se se mnou vrá-"
"Nikam nejdu!" zaskočilo ho to.Chytla jsem Raidena za ruku "Chci zůstat tady.S Raidenem" koukala jsem na něj "Copak jsi přišla o rozum?" zamračil se."O rozum? " já ti ukážu...vzala jsem Raidena za košili, přitáhla si ho a políbila.Raiden koukal překvapeně a když jsem se mu podívala do očí,vůbec jsem toho nelitovala.Podívala jsem se na Izanagiho "Tak co tohle?" viděla jsem jak je naštvaný "Cos to provedla! Počkej, až se vrátíme tak-"
"V tom je ten háček.Já nikam nepůjdu." bylo ticho a já pokračovala "Chci zůstat tady.Chci tu být s osobou,kterou mám ráda. Chci si užívat legraci"
"To můžeš i tam."
"Ne,to nemůžu. Tam jsem se nebavila tolik jako tady.Od té doby co jsem potkala Raidena tak se můj život změnil." byl překvapený a pak zase naštvaný "Za všechno můžeš ty! Kdyby jsi neexistoval tak-"
"Tak co? Kdyby nebylo jeho,tak je dávno po mě." nikdo nevěděl jak to myslím "Raiden mi přinesl do života nejen smutek a starosti,ale taky radost,štěstí a lásku.Nechci být někde kde..."
"Chápu" řekl Izanagi "Ty se prostě nechceš vrátit,že?" kývla jsem."Tak pozdravuj tvojí matku"
"Mámu? Ale vždyť.. Zmizela nebo ne?"
"Zmizela? Jak to myslíš?"
"Já nevím.Já.. Nějak si nemůžu vzpomenout" chytla jsem se za hlavu protože mě zase začala bolet "Takže se ti vzpomínky nevrátili hmm?"
"Jak to myslíš? Vždyť jsem si vzpomněla ne? Na to jak jsem je ztratila"
"Jo,ale možná je tu něco jiného. To kouzlo,které jsem tehdy vyslal a zasáhlo tě,tě mělo zabít,jenže nezabilo.Nevím jak ale nějak jste se tomu ubránili.Možná kvůli tomu,že to zasáhlo vás oba.Proto vás to kouzlo uvěznilo 1 000 let v kusu ledu,který nešel nijak rozbít.Když se ten led po 1 000 letech rozpadl,andělé využili šance aby tě vzali zpátky."
"A co to má společného s.."
"To kouzlo tě uvěznilo v ledu.Možná že jsi ztratila vzpomínky právě na tu situaci ale to nevysvětluje, proč jsi zapomněla celé své dětství. Muselo se něco stát ještě před tím. Nevzpomínáš si?" když jsem si chtěla vzpomenout,bolela mě hlava "Hikari přestaň!" řekl Raiden."Nechte ji být! Je jedno co se stalo ne?"
"To teda není" tvářil se opravdu vážně."To,kvůli čemu ztratila vzpomínky muselo být něco děsivého.Něco, kvůli čemu musela všechno vytěsnit z paměti." pak se zatvářil jako že na něco přišel "Možná, že to má co dočinění se zmizením Riny."
"Mojí mámy?"