Angel & Demon

40.

"Chci to vědět.Potkávám lidi které neznám ale kteří znají mě.Mám divné pocity o kterých nevím a pak tu jseš ty.Ty víš,co se stalo.Ty víš proč nebo jak jsem ztratila pamět tak proč mi to neřekneš?"
"Protože se bojím,že mě budeš nenávidět" vzal mi ruce " Nemůžu ti to říct,nechci ti to říct. Mám tě rád a chci tě chránit.Naposled jsem tě neochránil ale tentokrát to dokážu."
"Tak mi řekni co se stalo.Nebudu tě nenávidět,slibuju."
"Jenomže, když to budeš vědět,změníš se." viděla jsem,že mi to nechce říct ale já to chtěla vědět."I kdybych se změnila...budu s tebou.Slibuju a ty víš co se stane,když slib poruším" kouknul se na mě a usmál se."Spolykáš 1000 jehel" díval se dál a pak spustil:"Když si za mnou přiběhla,byla jsi od krve." zaskočilo mě to.Od krve? Já ? "Nevěděl jsem co se stalo a když jsem se tě zeptal,přišel tvůj otec"
"Můj otec? Co tu dělal? Teda myslím..co dělal ve světě démonů? Vždyť tam nemohl když byl anděl. Nebo nebyl?"
"Byl to anděl ale v té době...."
Mám ji to říct? Bojím se.Strašně se bojím.Hikari to viděla a tak mě chytila za ruce."Pokračuj" Rozhodl jsem se že jí řeknu celou pravdu bez ohledu na to,jestli mě bude nenávidět nebo mi bude dávat vinu za to,co se stalo.Má právo to vědět. "V té době nebyla válka mezi anděli a démony"
"Cože? Jak to jako myslíš nebyla? Vždyť andělé a démoni mezi sebou válčí už tisíce let a ty mi říkáš že válka mezi nima nebyla?"
"Jo"
Co mi to tu vykládá? "Hele,jestli mi nechceš říct pravdu tak to řekni a nelži mi do očí-"
"Já ti nelžu.Říkám pravdu.My..když jsme byli malí,víš,že jsme se zasnoubili že?"
"Jo."
"No...v té době...to bylo neobvyklé ale reálné."
"To se jako snažíš říct,že jsme cestovali tisíce let časem nebo co?"
"Ne,necestovali"
"No už jsem si myslela-"
"My žijeme tisíc let" zaskočilo mě co řekl "A dost.Tohle je už moc Raidene!"
"Říkám ti pravdu!" zvýšil hlas.Na mě ještě takhle nekřičel."My jsme žili před tisíci lety ještě než byla válka mezi anděli a démony. Proto všichni nic nenamítali,když se rozneslo prohlášení a zasnoubení prince a anděla.To samí andělé.Byli neradi a hlavně tvůj otec."
"Co..s tím má společného můj otec?"
"Když se ta zpráva dostala i do nebe a on zjistil že má dceru,naštval se na tvojí matku.Démony nenáviděl. Měl rád jen tvoji matku ale když mu zatajila,že čeká dítě,..jeho dítě,tak se na ni naštval.Šel si pro tebe a když na to přišla tvoje matka..utekla z města."
"A proč jsem teda ztratila vzpomínky?Proč by před ním utíkala?" nechtěl to říct.Lezlo to z něj jak z chlupatý deky."Nooo víš....asi pět dní po tom,co jste utekli si se vrátila.Chtěl jsem tě jít hledat,protože bylo divné,že jsi za mnou ještě nepřišla a když jsem šel k tobě domů,všechno bylo vzhůru nohama.Šel jsem tě hledat ale místo toho jsi našla ty mě. Vrátila jsi se ale sama.Byla jsi vyděšená,celá od krve a říkala jsi,že po tobě jdou"
"Kdo?"
"Nevím.Když jsem se tě zeptal,neodpověděla jsi.Pořád jsi říkala že po tobě jdou a že se jim pomstíš.Vzal jsem tě a utekli jsme někam, kde by nás nikdo nenašel jenže přece jen.Našel nás právě tvůj otec.Bála si se a on šel po tobě."
"Dej mi jí"
"Ne!"
"Je moje,je to moje dcera"
"Jenže ona teď patří mě"
"Takže ty jsi princ? Fajn,bude to jednoduší.Jestli mi ji nevydáš,vezmu si ji násilím"
"Tak to ani omilem.Hikari chce být tady.Se mnou a svojí matkou"
"S Rinou? A kde teda je?! Hmm? Ta ji neochrání ale já ano." nechtěl si to nechat rozmluvit tak jsme se pustili do boje.
"Cože? Ty jako malý a bojoval jsi s vyslancem? "
"Jo.Už víš, proč jsem řekl že starší jsou na mě krátcí?" jo už to chápu. To jak se vytahoval že všechny zmlátí jestli na mě sáhnou."Tak proč ses vyrovnal mojí síle?" kouknul se jinam.Aha "Ty jsi nebojoval z plných plic co? Držel si se zkrátka"