Angel & Demon

31

Měl bych jí to říct? Ne,v žádném případě!
"Nevím o čem mluvíš"
"To jak si okřikl svého otce...a on ti na to nic neřekl.."
"To protože to bylo trapný poslouchat"
To mu nevěřím ale.."Já bych to chtěla slyšet. " Raiden se zarazil "Chci vědět něco o mé minulosti.O tomhle světě proč jsem tu byla, o mě,o tobě......o nás."
"Hikari"
"Ty mi to stejně neřekneš.To se stalo něco špatného? Jestli jo chci to vědět."
Špatného? Je to horší než špatný .Ah..Hikari,kdyby si jen věděla... Co se stalo......už by si možná nebyla taková jako si právě teď.
"Promiň" omluvil se.Ah jo..já to z něj asi nevytáhnu.Povzdechla jsem si."No nic" dala jsem mi pěstí do ramene."Jdeme se najíst" když jsme se najedli,šli jsme ven.Procházeli jsme se po městě a tahle ulička mi připadala povědomá."Hikari?" od Raidena jsem se vzdálila až jsem ho ztratila.Během cesty do mě vrazila žena. Byla rozrušená a vypadala jakoby něco hledala.Omluvila se a šla dál.Zašla jsem do té uličky ale byli tam nějací kluci.Prohlíželi nějakou kabelku.Že by to bylo to co ta žena hledala? "Vraťte tu kabelku" otočili se na mě "Jdi si po svým"
"Určitě není vaše tak jí vraťte" podívali se na mě "Víš ty kdo my jsme?"
"Ne? A je mi to jedno.Když tu kabelku vrátíte tak si vás vyslechnu"
"Jak víš že není naše?"
"Neříkejte mi,že ste parta buzíků.Sice proti nim nic nemám ale...to je fuk."
"Jak si nás to nazvala?"
"Tak přece jen není vaše" usmála jsem se."Neměli by jste okrádat ostatní."
"A proč ne?"
"Protože se to nedělá" všichni zmlkli a pak se začali smát. "To myslíš vážně?" pak se smát přestali a zaútočili.Zvládala jsem je ale byli na mě čtyři.Chtěla jsem použít sílu ale došlo mi že nemůžu. Jestli zjistí že v podsvětí je anděl,tak mi uříznou křídla.Když už dostávali převahu,oběvila se další osoba.Všechny je skopala do kuličky. "Díky" poděkovala jsem mu a když jsem se na něj podívala,nic nepříkal.Jen tam stál a koukal na mě."Že by...ne to není možný" držel si bradu o prohlížel si mě."Em..můžu se zeptat co to děláš? "
"Ne to nemůže být ona"
"Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se ho."Ty první"
"Ne ty.Já jsem se ptala první"
"Ale já tě zachránil"
"O to jsem se tě neprosila" chvíli zase mlčel "Jsi jí tak podobná"
"Komu?"
"Jedné dívce,kterou jsem dřív znal nebo spíš..." je divnej.Radši půjdu pryč.Otočila jsem se ale on skočil přede mě. "Co to děláš?"
"Já? Ty si mi ještě nepoděkovala"
"Zvládla bych je"
"Jo,to jsem viděl" zvládla bych je.Ale musela bych se proměnit,což by znamenalo prozradit svou identitu.Podívala jsem se na něj a nějak mi někoho připomínal.Že by Raidena? No jo.Nějak podobně jsme se taky setkali..."Už musím jít" chtěla jsem ho onejít,jenže mi stoupnul do cesty "O co se snažíš?"
"O nic.Jen o tvoje díky"
"Hah.." povzdechla jsem si "Když ti poděkuju,uhneš mi?" chvíli neodpovídal "Jo"
"Fajn,tak dík"
"To neznělo moc věrohodně" naštvala jsem se "Tak uhni! Už jsem ti poděkovala!" strčila jsem do něj.Chytil mi ruku a přitáhnul si mě k sobě "Hej! Co to-" tvářil se přimouřeně.Koukal na mě jak na mimozemšťana."Hej!"
"Ty si...kdo si?"
"To nepotřebuješ vědět" odstrčila jsem se od něj a v tu chvíli jsem slyšela Raidenův hlas "Hikari" otočila jsem se "Raidene?" chtěla jsem za ním jít, jenže ten kluk mě zastavil,když mě chytil za ruku."Ty..ty si..Hikari?"
"Promiň ale musím jít, jinak to zas všechno odpískám" běžela jsem a když jsem byla daleko od něj, otočila jsem se.Viděla jsem jak na mě kouká.Bylo to strašidelný tak jsem na něj zamávala "Díky!" zařvala jsem a i z dálky můžu posoudit,že se jeho výraz změnil.Nevím proč ale přišlo mi,jakoby jeho kamená tvář odpadla a jemu se ulehčilo.Pak jsem běžela za Raidenem.
"Takže Hikari jo?...no tak to si děláš srandu,ne? Hej !" podíval se na oblohu "Pane bože, ty máš asi dobrej smysl pro humor co?" řekl sarkasticky a usmál se.